Podle redaktora týdeníku Respekt Jaroslava Spurného rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 v případu Jany Nečasové a spol. nezákonně. Podle jeho názoru se obžalovaní dopustili zneužití tajné služby a soud v první instanci je veden špatně. Spurný to řekl v pořadu České televize Události, komentáře při hodnocení pátečního zprošťujícího rozsudku nad Janou Nečasovou a třemi bývalými zpravodajci v kauze tzv. zneužití vojenského zpravodajství.

Nutno konstatovat, že vyjádření Jaroslava Spurného je útokem na integritu soudního systému, na princip presumpce neviny a základy fungování moderní demokratické společnosti. Je zřejmé, že soudci jsou veřejné osoby, které požívají veřejná privilegia a musí na oplátku akceptovat, že mohou být vystaveni kritice, pokud je tak činěno v dobré víře.

Je ovšem zcela nepřípustné, aby média či představitelé médií spekulovali o vině osoby, která nebyla pravomocně odsouzena, neboť konstatování viny je záležitost výhradně soudu a jakékoli spekulace médií o vině před pravomocným soudním rozhodnutím jsou nejen protiprávní, resp. protiústavní, ale též neetické a neprofesionální. Média by se právě před pravomocným rozhodnutím o vině a trestu měla zdržet jakýchkoli komentářů či úvah, neboť by navíc mohla ovlivnit rozhodování soudu samotného.

Principy fungování právního státu by neměly být uplatňovány pouze v soudním řízení, ale měly by prostupovat celou společností, všemi společenskými vztahy, tedy i činností médií. Hodnoty jako správnost, důvěryhodnost, respekt k lidské osobnosti, ale právě i presumpce neviny by neměly být uzavřeny v soudní síni.

Pro vládu práva a pro stabilitu společnosti je klíčové, aby většina veřejnosti měla důvěru v soudy a byla ochotna se podrobit jejich autoritě, dodržovat a akceptovat jejich nařízení, a to dokonce i tehdy, když jsou pro ně nepříznivá, kontroverzní nebo nepopulární. Jedině veřejná důvěra dává soudům skutečnou legitimitu a účinnou autoritu.

Kritizovat soudce je samozřejmě přípustné, ale taková kritika nesmí ohrožovat veřejnou důvěru v soudnictví. Jak kvalifikované a dobrověrné ale může být prohlášení o tom, že „soud v první instanci je veden špatně“ a že se „obžalovaní dopustili zneužití tajné služby“ za situace, kdy není známo odůvodnění rozsudku, část procesu probíhala v utajovaném režimu a sám Jaroslav Spurný prohlašuje, že u soudu nebyl?

Žurnalistika bývá oceňována za to, že je útočištěm před zneužitím státní moci proti občanům a slouží jako občanská záruka skutečné demokratické kontroly. Má být nezávislá, poctivá, čestná, vymykat se všeobecnému marasmu a být autentickým rytířem pravdy, věrným spojencem „bezmocného“ občana.

Žurnalistika ve výše uvedeném pojetí je však spíše spojencem represivních složek státu při jejich tažení za zvýšením své moci. Taková žurnalistika nemůže sloužit jako hlídací pes demokracie, ale vypadá spíše jako produkt oddělení státního zastupitelství pro styk s veřejností, jehož úkolem není přispět k nalezení práva, ale k odsouzení obžalovaných.

Pokud média či někteří novináři nekriticky přijmou verzi policie a obžaloby, přispívají tím k frustraci veřejnosti z fungování justičního systému a snižují důvěru veřejnosti v ústavní instituce obecně. Když je ze své podstaty předpojatá verze policie a státního zastupitelství líčena jako jediná možná, pravdivá a nerozporná a výsledek soudního řízení není v souladu s touto představou, musí to veřejnost nutně chápat jako selhání justičního systému. Toto selhání pak zdůvodňuje buď nízkou erudicí soudců, procesními obstrukcemi, nebo spekulují o korupčním jednání samotných soudců.

Podporu veřejnosti pak získávaní návrhy na omezení práv obžalovaných tak, aby se soudy staly jakýmsi verifikátorem návrhů policie a státního zastupitelství. Pokud pak některá součást stroje na verifikace odmítne plnit svoji funkci, jako nyní soudkyně Králová, je potřeba ji vyměnit, protože se jedná pouze o porouchané kolečko justičního soukolí.

Respektovaný novinář společensky oceňovaného média by si měl uvědomovat svoji odpovědnost a ústavní hodnotu médií. Způsob mediální komunikace má závažné důsledky pro charakter veřejné debaty, postoj lidí ke společenským záležitostem a sociálním konfliktům. Nerespektování zásad právního státu ze strany médií nutně povede k takovému nerespektování ze strany veřejnosti.

Autor je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.