Zemanovi odpůrci teď na sociálních sítích diskutují o tom, zda není třeba se sjednotit na jednom kandidátovi, který má šanci Zemana porazit a netříštit hlasy. Problém je v tom, že (Ne)Zemanů je dost, prakticky každý a dostanou své hlasy v každém případě. I ti, kdo jsou v průzkumech vzadu, třeba Hilšer, Fischer a Topolánek, mají své tvrdé jádro voličů, byť malé. V podstatě jde v praxi o Drahoše a Horáčka. Mají takové úvahy význam?
Jde o to, že z matematického hlediska takové úvahy nemají smysl. O očekávaném druhém kole rozhodne, kolik dostanou všichni (Ne)Zemanové dohromady, nikoli kolik dostane každý z nich. Je tu pochopitelně riziko, že by Zeman mohl vyhrát už v prvním kole, ale to by se mohlo stát i v případě, že by měl proti sobě jednoho kandidáta.
Záleží na tom, aby (Ne)Zeman postoupil v prvním kole a pak dostal dost hlasů v druhém kole, tedy o hlas více než Zeman.
Je otázka, jak může Zemanův zdravotní stav hrát roli. Pro jeho stoupence může být dokonce podnětem k tomu, aby Zemana volili, protože by si jeho opětným posazením na Hrad mohli užít ponížení nenáviděné mytické „kavárny“ zaprodanců. Volili by třeba i Lenina z mauzolea, jen aby způsobili otrávenou chvilku zaprodancům, jako je Halík, Pehe a další nepřátelé lidstva, kteří jsou jistě placeni Sorosem.
Mohla by ožít ona věta pronesená před volbou Emila Háchy v roce 1938: „Pan prezident se nedostane do situace, že by rozhodoval.“ Tedy že stav nerozhoduje. Za půl roku ovšem Hácha v Hitlerově kancléřství rozhodoval. Je samozřejmě otázka, jestli by na situaci něco změnilo, kdyby Hitlerův papír nepodepsal. Kdyby byl ale rozhodnější, mohl věřit šéfovi tajné služby Moravcovi, který mu datum okupace řekl na den přesně několik dní předem a zařídit se podle jeho rady. Tedy nechat letectvo odlétnout za hranice, zničit průmyslové závody a zbraně, aby se to všechno nedostalo do rukou Němců. Na to neměl ale nikdo sílu a Moravcovi stejně tehdejší vůdci nevěřili.
Ti, kteří nepatří k Zemanovu tvrdému jádru příznivců, to ale mohou s jeho duševním a fyzickým stavem vidět střízlivěji. To jsou ti, kteří Zemana kdysi volili a teď mají pocit, že je jako prezident zklamal nebo na to už nestačí. V čem je zklamal, když o Zemanovi vše potřebné víme více než dvacet let, je jiná otázka. Prostě mohou mít ten pocit.
V druhém kole už by byl protikandidát jen jeden a záleží tu na počtu hlasů tábora „kdokoli, hlavně ne Zeman“. Tady se ale nemusí všichni rozhodovat úplně racionálně a zapracuje psychologie. Dokáže (Ne)Zeman zmobilizovat i ty, kteří ho nevolili v prvním kole? Záleží na počtu negativních hlasů, které mají. Horáček jich má více než Drahoš. Zeman jich má ale taky hodně. Zapracuje i volební účast stoupenců jednotlivých táborů. Bohužel i pověstné počasí a iracionální úvaha, že jejich kandidát „to má jasné“. V pozadí jako faktor zapracuje i existence toho, kdo nekandiduje, totiž Babiš. Že je Babiš momentálně se Zemanem spojenec, ví každý, i když je to jen roztržitý pozorovatel. Důležité bude i to, koho podpoří v druhém kole neúspěšní kandidáti. Pro ně by vlastně mohlo být výhodné, kdyby byl na chvíli zvolen Zeman, protože se můžeme dočkat další prezidentské volby. Mezitím by ale měl část prezidentských pravomocí Babiš.
Je to prostě dost složitá alchymie. Matematika je jasná. V prvním kole mohou lidé volit, koho chtějí. I kdyby volili Hanniga, Zemana tím neposílí. Psychologicky je to nejasné. Jako vždycky. Sázkové kanceláře by ještě mohly zjistit, za čí vítězství se modlí kardinál Duka, a pak od nějakého věštce vypátrat, co si o těch modlitbách myslí Nejvyšší. Tím bychom se ale dostali už poněkud mimo politiku.