Co si vlastně myslí Andrej Babiš? Kupříkladu o světové politice a o naší příslušnosti k západním strukturám?

V Česku se o tom vedou již několik let vášnivé spory. Mnozí pozorovatelé totiž považovali Babiše do nedávna za ruský výsadek. Jeho zpravodajská minulost by tomu koneckonců nasvědčovala. A stejně tak jeho příchylnost k Zemanovi a jeho přirozené spojenectví s komunisty a s okamurovci ve sněmovně by tomu nasvědčovaly.

Jenže nyní vidíme, že tak jednoduché to není. Babiš nemyslí prorusky. Babiš si myslí to, co je pro něj pragmaticky užitečné si myslet.

Nyní jsme ovšem svědky situací, kdy lze Babišův názorový pragmatismus – spíše než za nějakou zápornou účelovost – považovat za pozitivní racionální chování předsedy vlády.

To je snad první dobrý rys, který u Babiše vidíme za celých pět let, kdy opanoval hřiště.

Andrej Babiš se od voleb mnohokrát a jednoznačně vymezil jako proevropský státník. Vydání ruského hackera Nikulina do Spojených států by nebylo možné bez Babišova souhlasu anebo spíše bez jeho faktického rozhodnutí.

Vrčení na zemanovském Hradě nyní vyvolalo stanovisko premiéra Babiše ke spojeneckému vojenskému útoku v Sýrii. Babiš na svém Twitteru uvedl:

„Úder proti syrskému režimu, který útočí chemickými zbraněmi na civilní obyvatelstvo, byl nevyhnutelný. Z prvních informací vyplývá, že byl veden přesně a zasažena byla taková zařízení, která slouží k výrobě či přechovávání chemických zbraní.“

Následovalo americké poděkování České republice jakožto „spolehlivému spojenci“. A také ostře odmítavé reakce od komunistů, okamurovců a foldynovských sociálních demokratů, což je babišofilní část politické scény. Proto hned následující den po jednání s prezidentem zařadil u svého prozápadního kurzu Babiš zpátečku a pustil se do slovního bruslení, aby byl opět přijatelnější pro přátele Ruska.

A v tom je klíčový paradox naší aktuální situace. Současným obhájcem prozápadní orientace České republiky je Andrej Babiš. Ale jen do té chvíle, dokud se neuchází o podporu od přátel Ruska. Pak začne lavírovat. A umí, zvláště když si myslí, že ho moc nesledují západní velvyslanci, udělat názorový veletoč a postavit se proti svému vlastnímu stanovisku. je přitom ale jasné, že když ho právě netlačí komunisté a Zeman je zdi, tak je mu bližší západní orientace.

Je to vlastně takové štěstí v neštěstí. Česká republika již léta sklouzává na evropské scéně k planému kverulantství a v napjatých vztazích mezi Západem a Ruskem profiluje její proruskou tvář prezident Miloš Zeman. Jenže podle ústavy je za zahraniční politiku České republiky zodpovědná pouze vláda.

Jak si vysvětlit Babišův občasný prozápadní kurz, když jeho jedinými spojenci na domácí scéně jsou příslušníci proruské páté kolony?

Babiš se ke své západní politické orientaci především dopracoval až od té chvíle, kdy Českou republiku reprezentuje na mezinárodní scéně. Je pragmatický a dobře ví, že česká ekonomika je podobně jako jeho vlastní byznys svázaná s Evropou a se Západem. Vedle rozumových důvodů je tu pak ještě skutečnost, že Babišovi lichotí veškeré styky se západními politiky. Ví dobře, jak je problematický, a těžce nese kritické články a reportáže o svých skandálech, jež se objevily v Americe, v Británii a v Německu. A právě proto hledá potvrzení a legitimizaci na Západě, a nikoli na Východě.

Nebylo tomu tak vždy. V době vrcholící krize kolem ruské anexe na Krymu a agresi v Donbasu se Babiš opakovaně vyjádřil spíše prorusky. Zlehčoval západní sankce jako neúčinné a podle informací od sociálních demokratů na jednání bezpečnostní rady státu o krymské krizi prohlásil, že Krym je přeci ruský. Tomu odpovídala i jeho vypjatá antiimigrační rétorika, při níž si tak hezky notoval se Zemanem a s Okamurou.

Putinovský web Aeronet nedávno chlácholil své zklamané čtenáře, že Babišovo koketování s Amerikou je jen jakousi nutnou válečnou lstí, kterou musí přátelé Ruska u Babiše nějaký čas vydržet.

Jenže Aeronet se plete. Pro předsedu vlády, který má všech pět po hromadě, je prostě holou nutností směřovat podstatnou aktivitu západním směrem. A tuplem pro Babiše, jemuž nad hlavou visí stále otazník, co je vlastně zač. Jeho prozápadní orientace navíc může zmírnit intenzitu protestů v ulicích, které Babiš nese viditelně nelibě.

V tomto neštěstí, jež panuje na české politické scéně, je Babišovo západní směřování důkazem o existenci jakési kotvy, kterou po sobě zanechalo diplomatické úsilí polistopadových vlád a prezidenta Václava Havla. Tato kotva je již ale poněkud chatrná a účinný tlak proruské páté kolony ji umí zviklat.

Tuto kotvu Babiš nepoložil. Ale také nepřerval její lano a v podstatě ji převzal, což je racionální pro něj a je v tom i jakási malá naděje pro nás.

Zároveň je smutné, jak Babiš dokáže na tuto kotvu zapomenout, když se potřebuje vetřít služebníkům Ruska. Prostě to bohužel vůbec nic nemění na tom, že se Babiš po léta spojuje s proruskou pátou kolonou a že spolu s ní nyní hlasuje jeho hnutí v parlamentu.

Také to nic nemění na tom, že Babiš rozkládá systém parlamentní demokracie, který je domácím odrazem západního kurzu České republiky.

Kdyby prozápadní orientace Andreje Babiše neměla jen vnější, ale i vnitřní politické důsledky, tak by to v naší zemi vypadalo jinak. Babiš by musel přikročit od slov k činům už kupříkladu tím, že by odstoupil. Protože v civilizované zemi nemůže rozhodovat o záležitostech policie a justice člověk, který je trestně stíhaný.

Babiš se fakticky staví proti Rusku, ale přitom nám zavádí ruský model řízení společnosti, v němž jsou média pod tuhou kontrolou a v němž jeden z hráčů může dělat zároveň i rozhodčího. To by západní člověk nikdy nepochopil a neakceptoval.

Západní civilizaci je třeba bránit kupříkladu tím, že takové nehoráznosti budeme umět zarazit. Jestli někdo veřejně hájí západní svět a zároveň zavádí ruský styl autoritářství, tak je to prostě schizofrenie a tu je třeba léčit. Jak tato léčba dopadne, uvidíme na pokračování jednání o vládě a na pokračování trestního stíhání kauzy Čapí hnízdo.

 

 

 

 

Pavel Safr Twitter Banner

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora