Míra Babišovy hysterie během jednání poslanecké sněmovny o jeho vydání policii ukazuje jasně na to, že naše báječná léta s Babišem právě kulminují a postupně vstupují do své závěrečné fáze. Výkřiky o lhářích a hydře korupce se již vymkly z jakékoli racionality a stávají se bolestným pláčem paviána, který by už skoro vzbuzoval lítost, kdyby se to vůbec dalo poslouchat. Vysoká míra nekontrolovatelné slovenštiny v jeho vzteklých projevech jasně dokládá, že na tom není dobře.

Překročili jsme bod zlomu a Babišovi se už nebude nikdy dařit tak jako dříve. Volební kampaň v roce 2013 byla oproti dnešku spanilou jízdou ofenzivního stylu. Tehdy on a jeho rytíři kulatého stolu dobývali hrad a pak hltavě pili z kalicha Svatého grálu krev svých poražených. S tím je konec. Současná volební kampaň Andreje Babiše je plahočením se od rány k ráně a od jednoho ponížení k druhému. Babiš už jen brání hrad své moci a cítí, jak se mu propadá půda pod nohama.

Jistě že Babiš ještě může vyhrát volby. Novinkou je ale to, že je může vyhrát tak mizerně, že nesestaví silnou vládu. Diskuze s analytiky a sociology, kteří po celé tři roky věštili jeho neomezenou moc a jasné vítězství, nyní poprvé ukazují na nejistotu o Babišově budoucnosti. Tato nejistota se totiž zakládá na zřetelné proměně voličského elektorátu hnutí ANO. Zatímco v roce 2013 patřili jeho příznivci z významné části k frustrovaným voličům pravice a žili vesměs v krajských městech a částečně i v Praze, tak současný typický volič Andreje Babiše pochází z venkova, má snížený přístup k informacím a má horší možnosti socializace. Hnutí ANO již tolik neohrožuje pravicové strany městského typu. Zato ale výrazně ohrožuje sociální demokraty, komunisty a lidovce. Pro Babiše je v tomto zjištění také špatná zpráva. Tito voliči asi nemají vůči němu příliš velkou loajalitu a jistě ani dostatečnou disciplínu.

Dalším novým aspektem naší Babiš-story je snížený koaliční potenciál hnutí ANO. Míra vyložených kravin, lží a urážek, které Babiš rozsévá plošně kolem sebe, je tak silná a odstrašující, že na to musí mít budoucí koaliční partner opravdu silný žaludek. To mají zřejmě zcela bezpáteřní lidovci, po nichž za pár měsíců ve vládní funkci steče všechno. Ale pro racionální demokratické strany začíná být představa koalice s Babišem podobná jízdě na splašeném koni, nebo spíše na tygrovi. Všeobecně se již ví, že Babiš dělí lidi pouze na podřízené a nepřátele. Proto se mezi demokraty rozmáhá jakýsi sen o koalici s Babišem bez Babiše. Tedy s hnutím ANO, ovšem s jiným premiérem, než by byl pan Babiš. Ten bude mít přece teď hodně práce s trestním stíháním, a tak by se nemohl naplno věnovat řízení státu.

I kdyby Miloš Zeman v agónii svého prezidentování Babiše zbavil trestního stíhání, tak už nový a silný Babiš, jakého jsme tu znali v minulých dobách, jen tak jako fénix z popela nepovstane. Jeho problém spočívá v tom, že už dostatečné množství lidí ví, co je zač. On sám jim to vrchovatě ukázal. Má sice za sebou stále ještě velký kontingent kolaborantů, ale nemá za sebou žádný Sovětský svaz, který by ho držel u moci násilím. Nemá již tak nadšené kamarády v Evropské unii, protože o jeho skandálech již informují světová média. Jeho mocenská základna koroduje. Ještě má dost sil na to, aby obohatil český jazyk o nová slova, jako je účelovka a sorryjako, která zjevně vypadla z argotu zločineckých gangů. Ještě pořád pro něj pracují skvěle zaplacení a naprosto cyničtí mistři marketingu, kteří jsou schopní silou dobrého nápadu donutit celý národ i se všemi jeho konkurenty, aby opakovali jeho gramaticky chybný a přitom tak výstižný slogan „teď nebo nikdy“.

Jeho moc není ještě zlomená. Ale je tak silně nalomená, že by musel použít – obrazně řečeno – všechny složky z archivů ministerstva vnitra, aby tu zase postavil veřejnost do latě. Když se mu povede stát se premiérem, tak zcela jistě rozjede ohromnou kompromitující akci na všechny strany. Bude to možná ještě strašné, ale jeho konečná prohra je jistá. A proto je třeba začít myslet na dobu po Babišovi.

Jsme na ni připraveni? Nezdá se. Babišovy a Zemanovy roky zatížily českou společnost morální hypotékou a způsobily vážný úpadek ve vnímání pravidel hry. Naše politické strany vycházejí z Babišovy éry těžce poškozené tíhou stále ještě vládnoucí antistranické propagandy. Naše velká média jsou poznamenaná pokřivením standardů žurnalistické profese a kromě notně vyvanulého antikorupčního běsnění zjevně nemají silnou myšlenku, natožpak jakoukoli státní myšlenku. Noví lídři tu nejsou, ještě se asi nenarodili anebo právě ještě chodí na základní školu.

Tato společnost je prostě po čtyřech letech řádění Miloše Zemana a Andreje Babiše v těžké hodnotové a psychologické krizi. Ještě stále je naplno zaměstnaná vetřelcem, ale je zároveň značně oslabená pro odolávání dalším vetřelcům, kteří nepochybně přijdou. Naše společnost je rozpolcená v základních tématech, jež se týkají naší sounáležitosti s civilizovaným svobodným světem.

Je jistě třeba stále bránit Českou republikou před trvajícím bezprecedentním útokem Andreje Babiše na parlamentní demokracii, svobodná média a všechna myslitelná pravidla. Čelíme tu jakémusi invalidovi zvláštního druhu. Jde o člověka, který je tak silný proto, že nemá žádný vnitřní regulativ, který by mu řekl, že se něco nedělá anebo že něco zkazil, a proto by měl odejít. Tato invalidita je společensky nebezpečná. Ale tento invalida jednou skončí, neslavně odejde a my tu budeme stát nepřipravení a oslabení vůči dalším útokům na svobodnou společnost.

Proto je třeba myslet nejen na Babiše, nýbrž i na budoucnost po Babišovi. Příští Babiš totiž může být zase o kus rafinovanější. Co když to bude ještě větší sekáč, který se jen tak nezakecá. Nejde tu totiž jen o jednoho Babiše. Jde o úkol bránit svobodu před falešnými mesiáši, kteří sahají po nekontrolovatelné moci. Myšlenka silné liberální demokracie se přitom neobejde bez spolupráce demokratů různého zaměření na základě společně sdílených hodnot. A to je to, co budeme potřebovat. Teď, po volbách. Ale rozhodně i v delší perspektivě.