Pravda je jenom jednou ze sil. A i když je pro jednoho zcela patrná, tak ji ten druhý vidět nemusí. Ale někdy je to jev zarážející.
Publicista a politolog Josef Mlejnek jr. publikoval na stanici ČRo – PLUS komentář, který měl vysvětlovat růst preferencí Babišova hnutí ANO. Vyjádřil oblíbený názor lidí z Babišovy mediální stáje, že „útoky Babišovi pomáhají“. Nepodsouváme Mlejnkovi, že do této stáje patří. Ale cílem demagogie o „útocích na Babiše“ je potlačovat šíření informací a kritických názorů o člověku, který je v zemi nejmocnější. Proto je třeba se zabývat tím, když tuto konstrukci přejímají od Jaroslava Plesla i lidé, jež se staví do pozice nezávislých analytiků.
Mlejnkův obraz „útoků na Babiše“, jeho pochybnosti o reportáži Seznamu a celý jeho úhel optiky se do značné míry kryjí s komunikační strategií premiéra, který má téměř vždy úplně jinou pravdu, než vidí jasně běžní kritičtí pozorovatelé. Politolog Mlejnek zase vůbec netuší, kde se pravda nachází. Podle něj nevíme po krymské aféře nakonec vlastně nic a Babišovi rostou preference, protože se na něj útočilo.
To nás vede k zajímavému srovnání tří různých příběhů. V postmoderní řeči jde o tři různé „pravdy“. Stačí se podívat na jednu a tu samou informaci ze tří pohledů. Čtenář může snadno sám usoudit, kde vidí pravdu on.
1. Pohled kritickýma očima – příběh první:
Člověk, který sleduje se znepokojením neveselé kauzy Andreje Babiše, zjistil z reportáže TV Seznam, že Babišův syn ve viditelně složité osobní situaci sdělil za přítomnosti své matky novinářům, že jeho otec chtěl, aby po vypuknutí aféry s dotačním podvodem zmizel. Měl být buď zavřený na psychiatrii, nebo měl odjet pryč z republiky.
Babiš mladší uvedl, že pobýval proti své vůli na okupovaném Krymu. Odtud se e-mailem obrátil o pomoc na policii s tím, že je obětí únosu, což policie odložila. Podstatná byla také informace, že jeho psychickou nemoc diagnostikovala lékařka, která pracovala pro jeho otce a kandidovala ve volbách za hnutí ANO. Napsala posudek pro policii, že je Babiš junior neschopen vypovídat v kauze, kde figuruje rovněž jako obviněný. Z jeho slov plyne, že hrál v případu roli bílého koně, neboť tvrdí, že u stavby farmy, na níž byla dotace určena, figuroval jen „technicky“.
V neposlední řadě jsme tu navíc zjistili, že manžel lékařky, který na Krym premiérova syna odvezl, byl jednak zaměstnancem v premiérově firmě a jednak má zvláštní vazby na ruské kruhy, jež na Krymu podporují Putinovu nelegální moc. Slova Babiše juniora „on je strašně proruský“ a okolnosti kolem ženy, kterou mu manžel lékařky dohodil, by měly být tématem pro bezpečnostní šetření orgánů členského státu NATO.
Je to celé dostatečná porce informací na to, aby trestně stíhaný předseda vlády odstoupil, neboť je v podezření, že maří vyšetřování. Kritický pozorovatel navíc nabude dojmu, že je premiér možná i ve styku s orgány mocnosti, která okupuje Krym.
2. Pohled předsedy vlády Andreje Babiše – příběh druhý
Během veřejného probírání této aféry se postupně tvořila Babišova obrana, jež souhrnně zní zhruba takto:
Můj syn je duševně nemocný, a proto tvrdí naprosté bludy. Vždyť třeba o sobě říkal policistům, že je George Clooney. Novináři jsou hyeny, které natáčí skrytou kamerou nemocného člověka a útočí na moji bývalou rodinu. Na tom, že byl syn na výletě na Krymu, vůbec není nic zvláštního. A celá kauza Čapího hnízda je vycucaná z prstu, protože ty peníze jsou ve farmě.
Všechno to jsou jenom útoky na mě, abych nebyl v politice, a špinavé útoky na mojí rodinu. Můj syn sice řekl, když jsem s ním hrál šachy, že na Krymu nebyl dobrovolně, ale to je mi líto, protože je nemocný.
3. Pohled politologa Josefa Mlejnka – příběh třetí
Podle Mlejnka (stručně reprodukujeme čtený text z ČRo-PLUS) vyšel Babiš z aféry kolem „špionážní reportáže“ posílen. Platí podivný mechanismus. Čím více se na Babiše útočí, tím více mu roste popularita. Jak řekl i analytik z agentury Kantar Pavel Ranocha, který citoval motivy respondentů, jež se přiklonili k Babišovi: „Téměř unisono nám říkali, že je to až nechutná štvanice na premiéra a jeho rodinu.“
Andrej Babiš jr. je s velkou pravděpodobností duševně nemocným člověkem, což jakékoli jeho tvrzení zpochybňuje. Jeho věrohodnost jako svědka by měla potvrdit zpráva nezávislé lékařské instituce a pak by svá tvrzení měl uvést na policii, a ne do skryté kamery. Jinak to všechno stojí na vodě. Ostatně Andrej Babiš mladší se v létě 2015 na dálnici vydával před policisty za George Clooneyho, asi v záchvatu nemoci. Tím spíše je třeba nezávislého lékařského posouzení jeho schopnosti vypovídat.
Novináři si měli informace více prověřit. Reportáž hodnotí Mlejnek jako „polotovar, který se stal předmětem vášní a politického nátlaku, místy tak okatého, že to nemálo lidí spíše naštvalo a přiklonili se k Babišovi.“
Natáčení pravděpodobně duševně nemocné osoby skrytou kamerou překračuje podle mnoha lidí hranice novinářské etiky. A jaká je podle Mlejnka diagnóza úrovně zdejší veřejné debaty? Neveselá. Vždyť po týdnech vypjatých emocí a svrhávání vlády nevíme o faktografii celého případu a o skutečných důvodech pobytu premiérova syna na Krymu a v Krivém Rogu o mnoho více než na začátku.
Pravda je tak prostá, že ji Mlejnek nevidí
Zní to, jako by měly skutečné důvody pobytu AB juniora na Krymu konečně zjistit novináři. A když to nezjistili a neověřili, tak měli mlčet. Přitom toho bylo řečeno až dost a ty důvody měl hlavně vysvětlit Babiš. A nevysvětlil. Pro něj je taková cesta normální věc.
K Mlejnkovu výkonu je třeba říci, že je to skutečné umění zamlčet všechno podstatné a vykreslit situaci tak, aby z případu úplně vyvanul legitimní veřejný zájem o veřejnou kontrolu chování držitele moci.
Shrnuto a podtrženo: Trestní stíhání pro podvod, podezření z maření vyšetřování, podezření z účelového vypracování posudku pro policii o duševní nemoci u člověka, který říká odlišnou verzi o vyšetřovaném případu, než jakou říká hlavní podezřelý, tedy premiér. Když někdo všechno tohle napíše, jedná se o útok na premiéra? Optikou pana Mlejnka jr. a pana Ranochy jde o osobní útok na Babiše. Optikou kritického pozorovatele jde spíše o obranu normálního světa před jakýmsi kriminálním pološerem, které je v rozporu s výkonem veřejné funkce. Připomeňme, že je to právě Babiš, který setrvale veškerou kritiku svých prapodivných kauz prezentuje jako osobní boj a zášť jeho oponentů.
Jistě, práce novinářů mohla být mnohem lepší, nemusela obsahovat nahrané scénky a mohla místo toho přidat na zjištěných faktech. Problematičnost skrytého záznamu ale nijak nesmazává, co v něm bylo řečeno. Pravděpodobně by to jinak ani řečeno nebylo. A to, co z případu plyne i při nejasnosti stavu AB mladšího, je tak vrcholně strašné, že je opravdovým uměním dělat, že jsme se vůbec nic nedozvěděli. Vyprávění o duševní nemoci je navíc směšné. Představa, že si blázen o sobě vždycky myslí, že je Napoleon Bonaparte, je dětinská. Příběh se změněnou identitou na George Clooneyho vypadá spíše na aroganci miliardářského synka než na záchvat nemoci, kterému ochotně uvěřil Mlejnek.
Nejhorší na Mlejnkově optice je ale ta základní záměna útoku s obranou a s legitimní veřejnou kontrolou. Dojemná scénka se štvanicí na premiéra a jeho rodinu je produktem komunikační strategie týmu Andreje Babiše a byla rozšířena televizí NOVA a dalšími mediálními kanály, kterých má Babiš tolik, že dokáže přebít legitimní kritické hlasy. Jeho mediální hradba je důvodem, proč mu dobře vyfabulovaná story a srdcervoucí komedie může přidat v preferencích. A to tu ještě stojí otázka důvěryhodnosti průzkumů vždy, když se tak dokonale hodí do krámu právě tomu, kdo má tak ohromnou finanční sílu si je přizpůsobit.
Vzhledem ke známosti Josefa Mlejnka jr. dodejme, že tento překryv jeho optiky s Babišovou optikou je zcela jistě bezelstný a plyne výlučně z toho, že kouzlo manipulativní komunikace predátorů moci může být tak silné, že postihne třeba i renomovaného politologa a analytika. A pravda je navíc jen jednou ze sil, takže ji někdo, koho Babišova propaganda efektivně zasáhne, může snadno minout.