Jefim Fištejn hovoří o tom, co může přinést poslední teroristický útok v petrohradském metru. Režim Vladimira Putina ho rozhodně může využít ke svému posílení pod záminkou boje proti terorismu.

Co bude znamenat poslední bombový útok pro Rusko a tamní režim?

Je důležité si uvědomit, že mluvíme o Ruské federaci, o Rusku. Proč to zdůrazňuji? Protože je to země, kde v podstatě všechny takzvaně prominentní vraždy velmi významných lidí, novinářů a politiků a kulturních činitelů, nikdy nebyly dotaženy ohledně vyšetřování do konce. Po pochytání, zatčení a odsouzení bezprostředních pachatelů, což jsou většinou námezdní zabijáci, se už nic nedělo. Nikdy nebyl dopaden a odhalen objednavatel vraždy. Pachatel je většinou Federální službou FSB vytipován a jmenován do role viníka a nakonec se vždycky ví, kdo to provedl. A nikdy se neví, kdo si to objednal. Ani v tomto případě nebudu překvapen, pokud se dozvíme, že to provedl ten nebo onen, ale nikdy se nedozvíme, kdo si to objednal.

A by mohl být kdo?

Musíme odpovědět na otázku „cui bono“, hlavní kriminalistickou otázku všech dob, kdo z toho může těžit. K tomu je třeba popsat stav, v němž se nachází současné Rusko po sedmnácti letech vlády Vladimira Putina (protože ty čtyři roky, co nastrčil místo sebe Medveděva, který mu zahříval židli, můžeme pokládat rovněž za součást vlády Vladimira Putina). Za těch sedmnáct let Putin v podstatě nedokázal nabídnout Rusku žádnou vizi budoucnosti, žádnou politickou vizi, kam země směřuje. Všechny jeho politické projekty skončily naprostým fiaskem.

Putin se ale tváří jako úspěšný člověk. V čem selhal?

Mohl bych jmenovat několik takových projektů. Skutečnost, že se nám začínají vypařovat z mysli a paměti, svědčí o tom, že skončily nezdarem. Projekt Euroasijského svazu, čehosi velkolepého, co mělo zahrnovat několik bývalých zemí Sovětského svazu, v podstatě symbolizoval jakousi obnovu mocenského Sovětského svazu, který by byl alternativou k evropskému svazu a vůbec západní civilizaci. Celý projekt skončil krachem, když Kyjevané a Ukrajinci obecně odmítli tuto nabídku široké náruče Ruské federace a odmítli ji i ostatní. Svazek, do kterého byli odhodlaní vstoupit už jen Bělorusko, Kazachstán a případně Arménie, nemá pro Putina význam, a proto i přes ohlášení tohoto svazku, se nikdy nekonalo vrcholné setkání. Svaz existuje pouze na papíře. Druhým pokusem bylo vybudovat zahraniční komunity všech, kdo fandí Putinovu režimu.

A zřejmě taky válka na Ukrajině…

Ano, také už se dnes nemluví o pokusu vybudování takzvaného Novoruska, Novorossiji, což je nakonec administrativní jednotka a ten pojem dnes nemá velký význam, protože ta oblast nikdy nebyla historicky fixovaná. Je to řada ukrajinských oblastí a bývalých carských gubernií. Z toho se podařilo Putinovi dobít reálně jen třetinu území, dvou z osmi oblasti. Ukrajina ještě dokázala odříznout Rusko od Krymu. V roce 2014, když Putin mluvil na společném zasedání dvou komor ruského parlamentu, Státní dumy a Rady federace, slíbil, že ruská armáda osvobodí Novorusko a že to osvobození skončí deblokací Podněstří. Na tento projekt mohl potom dávno zapomenout a z celé velkolepé vlády Vladimira Putina nezbylo prakticky nic. Navíc společnost jako by ustrnula a on způsobil neuvěřitelnou stagnaci ruské ekonomiky od roku 2009.

Jak to vypadá s ekonomickým stavem Ruska?

Když propukla takzvaná finanční krize, ruská ekonomika přestala růst a na onom zasedání Putin slíbil, že krize spojená s propadem cen ropy, bude překonána do dvou let. Uplynuly už tři roky a krize překonána není. V lepším případě lze mluvit o tom, že Rusko se vrátilo k stagnaci. Rozvinutý svět, zejména Západ a také východní Asie a Asie jako celek rostou mnohem vyšším tempem a to se odpichují od vyšší ekonomické úrovně, než má Rusko. Rusko se při nulovém růstu nikdy nemůže něčemu takovému ani přiblížit.

Zvažme, jaká je situace. V příštím roce bude Putin znovu kandidovat na další šestileté prezidentské období a aby dotáhl dobu svého vládnutí přinejmenším na 24 let, na prezidentské období a na kampaň spojenou s prezidentskými volbami Putin potřebuje nějakou novou ideu, nějaký nový slogan, který by vystihl, proč vlastně kandiduje. Nelze přece říci, že se nic nezměnilo, je třeba pojmenovat, co je problémem současnosti a co je pro Rusy nejzávažnější. Zdá se, že Putin se rozhodl tváří v tvář tomu, že za sedmnáct let jeho vlády způsobil ve společnosti pouze hřbitovní stabilitu a ekonomika ustrnula zhruba na úrovni minus 30 procent od té v roce 2008.

V době vysokých cen ropy mohla moc nějaké drobečky z panského stolu ještě hodit svým poddaným, dnes už to nepřipadá v úvahu. Projevuje se to určitým společenským neklidem. Nemám na mysli jenom protesty mládeže, které proběhly v Rusku a svědčí o tom, že mládež potřebuje nějakou vizi budoucnosti. Nestačí jim říct: „Vy budete žít stejně jako žijí vaši rodiče.“ Je třeba jim nabídnout nějakou perspektivu a tato mládež pro sebe perspektivu nevidí, a proto jde do ulic. Odmítá současný stav a Putinův režim, ale sociální neklid se neprojevuje jenom tím.

Studenti ale Putinovým režimem sami nezatřesou.

Jsou i jiné projevy sociálního neklidu. Poslední známkou takového neklidu je situace mezi řidiči dálkových nákladních vozů, kteří jsou obětí dalších nesmyslných silničních daní. Myslím tím dálniční mýta a Putin si je nesmírně vydráždil tím, že výběr tohoto mýta svěřil jednomu z největších oligarchů a svému kamarádovi, se kterým seděl ve stejných školních lavicích, rodině Rottenbergů. Jsou jako většina ruských oligarchů osvobozeni od normálních daní z příjmu. Je to neuvěřitelné, ale oligarchové, kteří se dostali na kasační seznam Západu kvůli svému podílu na obsazení Krymu a válce s Ukrajinou a na „seznam Magnitského“, tedy seznam spojený se zavražděním právníka Sergeje Magnitského, dostali ohromné výhody.

Tito oligarchové, kterým byly na Západě obstaveny majetky, nejen že dostali náhradu v plné výši, ale ještě jim Putin zařídil zvláštním zákonem doživotní osvobození od daně z příjmu. To je záležitost posledních deseti dnů a je to naprosto nevídaná korupční záležitost. Putin ví, že na tomto poli neuvěřitelné zkorumpovanosti celé ruské společnosti nemůže jít k volbám. Proto chce jít k volbám zřejmě s heslem obnovení stability a bezpečnosti. Potřebuje, aby se společnosti zmocnil pocit jistého nebezpečí. Snadno se to váže na nebezpečí vycházející ze severního Kavkazu, kde jsou etnické a jiné společenské problémy, které jsou dodnes nevyřešené − přes veškerou samochválu.

Takže terorismus vlastně současnému režimu hraje do karet?

Smyslem jeho dalšího prezidentství má být zajištění bezpečí pro Rusy, tedy zajištění různých protiteroristických operací na území Ruské federace. Připomínám, že severní Kavkaz je součástí Ruské federace. Tak může dojít k vyčištění řad mládeže a školství. Už teď zahájili ve školách po celém Rusku proces „vyčišťování“. Učitelé podrobují své žáky výslechům, zda byli účastníky protivládních demonstrací v posledních dnech. Dělají takové soudružské soudy na školách, vyhazuje se ze škol, když student projevil nespokojenost. Je to součástí kampaně strachu. Já netvrdím, ale ani nemohu vyloučit, že režim potřebuje teroristický útok. Když je třeba posílit represivní moc a složky, tak se provede nějaký teroristický čin. To bylo za Hitlera, to bylo za Stalina. Třeba Kirovova vražda, která byla inscenovaná nepochybně KGB a dodnes nebyla zcela prozkoumána a posloužila jako spouštěč obrovských čistek. Každý teroristický čin byl přinejmenším zneužit, pokud ne vyprovokován. Všimněte si, jak nápadně byl zaranžován teroristický čin v Petrohradě. Na sociálních sítích se objevila fotografie jakéhosi člověka, kterému už chybí k úplnosti jenom napsat na tričko:  „Jsem Čečenec nebo Dagestánec.“ Je to postava typická pro islamistické hnutí kdekoliv.

Má na sobě islámské náboženské symboly, jako je třeba pokrývka hlavy, plnovous charakteristicky provedený, kdy část tváře je oholená a čas neoholená, což je typické pro severokavkazské islamisty. Také se připouští, že je to někdo z navrátilců do Ruska z řad lidí, kteří se vydali bojovat za Islámský stát. To samo o sobě je příznačné a málo uvědomovaná okolnost této války, že údajně až 7000 občanů Ruské federace válčí v řadách Islámského státu. To znamená, že obdrželi normální zahraniční pas. V Rusku je rozdíl mezi zahraničním pasem a občankou. Tito lidé se dopravili zřejmě do Turecka nebo rovnou do Iráku a dalších destinací. Není možné, aby FSB, která ví o všem a sleduje velmi důkladně celou společnost, nevěděla, kam a proč jdou tito lidé. Je tedy velké podezření, že jako svého času působila Federální služba k posílení Islámského státu, tak nyní využívá tento prvek k tomu, aby zajistila represivní opatření Putinova režimu v předvečer prezidentského roku.

Mohlo by se stát, že by k žádným prezidentským volbám vůbec nedošlo?

To pokládám za takřka nemožné, i když v Rusku je možné všechno. Je pravda, že se v poslední době objevují hlasy, které volají po obnovení ruského samoděržaví. Ovšem myslím si, že na to je Putin přece jenom racionální člověk. To by bylo vrcholné vyjádření neúcty k demokracii, a to si Putin nemůže dovolit. Že Putinův režim prožívá těžké období nesnadných rozhodnutí, o tom svědčí skutečnost, že obvykle Putin v tomto období v každý rok koná takzvané přímé linky s obyvatelstvem Ruska. Není to samozřejmě diskuse, jsou to odpovědi na otázky, i když oni tomu říkají, že debatoval s občany. V situaci současného Ruska, které je trochu jako včelí úl a ve stavu zvýšené aktivity, to Putin nepochybně cítí. Nespokojenost je značná, i když často bývá neuvědomělá. Putin se snaží nespokojenost kanalizovat proti Západu, že jsou tu Američané a nějaký Soros, který všechno platí. Putin má obavy, protože je to přímá linka a také se nemůže zcela spoléhat na orgány, jako je policie. Zrovna v posledních měsících Putin uvolnil z funkcí na desítky čelných představitelů silových resortů a některé z nich i uvěznil kvůli korupci a v nich nepochybně zraje protest proti situaci, kdy ředitelé a náčelníci Celní správy jsou zatýkání a dostávají se do vězení za stejnou věc, za kterou Dmitrij Medveděv dostává další paláce. To nemůže nevyvolávat pocit jakéhosi pobouření. Myslím si, že současný teroristický útok bude využit k represivním akcím proti občanům.