Jak jsme na tom v Česku ohledně mínění o naší přináležitosti k Západu –’nebo někam jinam? Podle dat z minulého roku to nevypadá pro přesvědčené „západníky“ zrovna růžově. Ve střední a východní Evropě cítí vazbu na Západ méně lidí než v Česku už jen na Slovensku.

Podle průzkumu, který v dubnu publikoval think tank GLOBSEC sídlící v Bratislavě, chce u nás 33 procent procent lidí geopolitickou orientaci na Západ, 41 abychom byli někde mezi, pět procent na Východ a 21 procent neví. Nadpoloviční západní směřování si přejí Chorvati (56 procent), přesně polovina lidí (50 procent) v Rumunsku. Zbytek si snadno domyslíte z grafu.

Teď jde o to, jak budeme interpretovat to vysoké procento těch, co chtějí být „někde mezi“. Že jen pět procent touží zamířit někam ke kremelskému přístavu, je jistě potěšitelné. Co si ale od nějakého meziprostoru slibují ti ostatní? Že budeme mostem mezi Východem a Západem? To si někteří mysleli po druhé světové válce a podle toho také v posledních svobodných volbách v roce 1946 volili. Známá východní mocnost ale soudí, že mosty jsou od toho, aby se po nich pochodovalo vojenskou holínkou nebo aspoň aby po nich pronikali různí vlivoví agenti. Asi sotva s úmyslem hájit naše zájmy.

Je v tom snad nějaké slovanské cítění? Ale proč? Dala někdy největší slovanská říše někomu více svobody a blahobytu? Nebo existuje snad nějaký mix, že bychom si mohli vybrat na obou stranách to dobré? Dobře, ale co by potom mělo být to dobré? Chtěl by snad někdo ruské platy a sociální zajištění, ruské výrobky, ruské silnice a další vymoženosti?

Mohli bychom se utěšovat tím, že průzkumníci vědí, že v dotaznících nesmí dát lidem škálu tří odpovědí, protože lidé nemají rádi extrémy a chtějí se strefovat do prostředka. Jenže kdyby náhodou došlo na nějaké referendum o směřování země, budou jen dvě možnosti, žádné mezi, žádné trochu to, trochu ono, ale jen PRO a PROTI. To není žádná ideologie a černobílé vidění světa. Můžete pak jen souhlasit, odporovat, nebo tam vůbec nejít a pak se divit.

Nejde o to, že by volba mezi Západem a Východem byla rozhodování mezi nebem a peklem. Je to rozhodování mezi normálním životem a stavem blízkým peklu. Stav mezi znamená nenormální život v různé míře peklu blízký.