Zdeněk Jičínský, bývalý poslanec za ČSSD a nositel medaile Za zásluhy I. stupně udělené prezidentem Zemanem, v sobotu poskytl rozhovor Lidovým novinám. V něm nastínil, jak by bylo konečně možné sociální demokracii definitivně zlikvidovat. On to tak sice nejspíš nemyslel, ale jeho názory k tomu docela dobře vedou.
Když došlo na to, zda by se ve vládě měly vyskytovat trestně stíhané osoby (víme, o koho jde), vybrušoval, jak mohl. „Ta věc je komplikovaná po právní i politické stránce. Platí zásada, že do soudního rozhodnutí je třeba se na člověka dívat, jako by byl nevinný. Nemusí se vám to líbit,“ soudí Jičínský, protože právem předpokládá, že se to mnoha lidem nelíbí. A pokračuje: „A k mediální kampani určitě přidá ještě rozsudek slovenského Ústavního soudu týkající se evidence Babiše ve svazcích StB.“
Ta mediální kampaň spočívá v tom, že Babiš je veden jako agent a média o tom referují. To je jejich práce a mají to dělat. To Babiš neměl být agentem. „Když jsem byl poslanec, v ČSSD převažoval názor, že presumpce neviny v politice neplatí a máme vycházet spíše z presumpce viny. Po čase se tento příliš kategorický názor modifikoval a myslím, že současná politická situace ukazuje, že trvat na něm není z hlediska reálné politiky účelné a praktické.“ Abychom tu Jičínského „modifikaci“ převedli do běžné řeči, když je politik trestně stíhán, máme dělat, že o tom nevíme.
Dále Jičínský objevil, že „v politice platí také politické reálie, které nemohu nerespektovat“. V podzimních volbách vyhrálo hnutí ANO a to tak výrazně, že „bez něj není možná žádná vláda, která by ve sněmovně dosáhla na důvěru“. Nějak tu pomíjí, že by samozřejmě byla možná také vláda ANO bez Babiše, jenomže každý ví, že ANO je Babiš, tak je to celkem jedno. Je to ostatně příznakem toho, že nejde o normální stranu, protože skutečná strana (a ne politická divize velkofirmy pana majitele) by prostě nabídla na funkci někoho jiného.
A tak ve svých moudrech pokračuje. Byl vždycky proti bohumínskému usnesení, které sice bylo přijato, ale „byla to svým způsobem nešťastná souhra náhod“. Zeman s tím tehdy nesouhlasil, ale „v tehdejší situaci“ to nebylo „dost dobře možné ho odmítnout“. „Považuji to za relikt minulosti, který už v dnešní době nemá co dělat.“
Je otázka, jestli sám Jičínský není relikt minulosti. Bývalý komunista, kterému komunisté nevadí, ačkoli sociální demokracii po Únoru zlikvidovali. Zeman je pro něj předseda úspěšné vlády a tehdy se „posvětila“ pozice ČSSD v české společnosti. Zemanův „pozitivní obraz“ je narušován „zradou poslanců v roce 2003, kdy neumožnili jeho zvolení prezidentem“.
Nezvolit Zemana byl tehdy podraz, to je pravda, ovšem celkem pochopitelný, protože se tehdejší vedení obávalo, co by monstrum na Hradě mohlo způsobit. V tom měli správný odhad. Když jde o pověstnou lánskou schůzku /aktéři (Michal Hašek, Milan Chovanec, Zdeněk Škromach, Jeroným Tejc a Jiří Zimola), tam najednou nositel medaile Za zásluhy 1. stupně tak citlivý není. Jediný problém byl podle něj v tom, že se o tom pak ve straně mluvilo. Že Hašek lhal a kuly se tam pikle proti předsedovi strany pár hodin po volbách, to je zřejmě ten správný styl. A zemanovci lhali a lhali a dnes by chtěli stranu vést.
ČSSD je na tom zle. Pokud chce ale odejít do neexistence, stačí podlehnout Zemanovi a definitivně se zdiskreditovat.