Výroky Miloše Zemana na půdě Rady Evropy, ze kterých se opět jasně ukázala podpora našeho prezidenta ruské anexi Krymu, jsou jednoznačně ostudou nejen hlavy státu, ale celé České republiky. Stejně tak je však třeba vnímat i nechutné vyjádření Zemanova mluvčího Ovčáčka, který ukrajinské politiky, jimž se slova české hlavy státu nelíbí, označil za neandrtálce. Jaký pán, takový pes.
Ovčáček zřejmě už také pochopil, že se jeho čas v prezidentské kanceláři chýlí ke konci, a proto se ve svém buranství snaží co nejvíce přiblížit svému šéfovi, kterého bezmezně obdivuje.
Jako již několikrát tak člověk, který pouze papouškuje hulvátské výroky hradního pána, jimž přidá něco na „peprnosti“, ukázal svou malost. Můžeme si o Ovčáčkovi myslet jen to nejhorší, ale lze se na to dívat i s lehkým odstupem. Berme ho jako muže, který zaslepen „velikostí“ svého pána, nabyl dojmu, že něco znamená a že jeho názory berou rozumní lidé vážně.
To však není důvodem se nad hnojem, který Ovčáček produkuje, nepozastavit. Je nepochopitelné, jak si může člověk jeho bezvýznamu dovolit kohokoliv hodnotit a posuzovat jeho kompetenci cokoliv komentovat.
Když například útočil na uznávaného kardiochirurga Jana Pirka, uvědomil si vůbec hradní mluvčí, jak oproti němu vůbec nic nedokázal a že měl by být rád, kdyby mu mohl třeba otevřít dveře?
Rozhodně ne, stejně jako při mnohých dalších atacích na lidi, kteří nesouhlasí s neakceptovatelnými názory současného prezidenta.
Jiří Ovčáček je pouhou nepovedenou kopií Miloše Zemana, která se snaží svého učitele předčít ve sprostotě a intenzitě odporných výroků. Těžko však říct, jak by se mluvčí zachoval, pokud by měl své „rozumy“ vyprávět z očí do očí. Prostřednictvím sociálních sítí je hrdinou, ale naživo by se určitě schoval a mlčel.