Seržant Azaria nám pěkně zavařil. Ano, také nám, nejen sobě. Máme tu dilema jako už dlouho ne. To, co spáchal, se nedělá. Střílet po zločinci ležícím na zemi, zjevně zpacifikovaném.

Je to proti vnitřnímu řádu izraelské armády. Proti němu se seržant Elor Azaria provinil.

Je vinen zabitím? Ano. Tak rozhodl ve středu vojenský soud. Jistě bude následovat odvolání, případ ještě není u konce.

Přesto by si každý z nás měl položit otázku: Jaký trest Azariovi uložit?

A měl by být vůbec potrestán?

Kauza rozděluje společnost. Nejen izraelskou, ale také naši. Stačí nahlédnout do internetových diskusí na toto téma. Osvobodit a vyznamenat, soudí jeden pisatel. Zavřít exemplárně na dvacet let, píše jiný.

Co s tím?

Je to bolehlav, ne že ne. Na jedné straně Izrael jako právní stát, na druhé straně Izrael v první linii války s islámským terorismem. Když jsem o této nešťastné záležitosti přemýšlel a probíral ji z obou těchto úhlů pohledu, vzpomněl jsem si na klíčovou větu jednoho dobře známého filmu Jiřího Krejčíka; filmu, který jistě není třeba představovat. Ta věta zní:

  • Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.

Vezmeme-li do úvahy všechny okolnosti kauzy Azaria, na koho vystřelil a v jaké situaci, pak si dovolím parafrázovat:

  • Z hlediska vyššího principu mravního by seržantu Eloru Azariovi, který zastřelil teroristu, měla být udělena milost.

 

 

Lubomír Stejskal
Další články autora