Odsouzený dvojnásobný vrah podepisuje svou knihu natěšeným fanouškům. Ne, to není scéna ze špatného filmu, nýbrž realita současné České republiky. Jiří Kajínek, jehož z vězení, kde si odpykával doživotní trest, dostala amnestie prezidenta Zemana, je nyní na roztrhání. Média už jeho současný život přestal do jisté míry zajímat, takže bylo třeba něco podniknout. Proto se vrah rozhodl uspořádat autogramiádu.
Už zvrácená myšlenka, že by měl být společensky nebezpečný člověk prezentován jako kterýkoliv jiný autor, je odsouzeníhodná. Proč by se měl muž, který ukončil dva lidské životy předvádět jako „oběť systému“, a proč by mu měla být věnována taková pozornost jako lidem, kteří museli něco dokázat, aby si zasloužili mediální zájem?
Jedna z odpovědí se nabízí. Kajínek je zajímavá osoba, o které byly popsány stovky novinových stran, natočeno bezpočet reportáží, dokonce se stal i námětem pro film. Je „zajímavý“. Druhého nájemného vraha, který by si vysloužil takovou pozornost, těžko najdete. To však není důvod, aby se najednou média začala tvářit, že není tím, kým je.
Z vězení se nedostal díky prokázání neviny, ale díky zvůli současného hradního pána, jehož rozhodnutí není důsledkem jeho dobré vůle, nýbrž známkou tendence rozeštvávat lidi. To se mu, stejně jako každému, kdo Kajínka adoruje, velmi slušně daří.
Je smutné, že se najde knihkupectví, které kvůli zvýšení zájmu o svůj obchod uspořádá takovou autogramiádu, a je ostuda, že přijdou lidé, kteří si nechají vraha podepisovat do památníku pro své děti.