Minulý týden jsem v politické úvaze poukázal na levicové prameny Pirátské strany. Reakce byly zajímavé. V mnoha z nich jsem byl osočen, že tuto stranu okopávám. Je to zvláštní postoj. Pojmenovat jiný politický názor přece není zlomyslný útok. Musíme si uvědomit, že v každé demokracii jsou, bohudík, různé politické pohledy, myšlenkové proudy a samozřejmě i různé politické tradice.

Já jsem měl během svého života mnoho přátel jak mezi sociálními demokraty, například rakouského kancléře Kreiskyho nebo dnešního německého prezidenta Franka Waltera Steinmeiera, od kterých jsem se leccos naučil a velice si jejich přátelství vážím.  Měl jsem samozřejmě za mlada v Rakousku také mnoho přátel z opačných politických směrů, legitimistů, nebo velmi nalevo stojících sociálních demokratů, a také monarchistů, kteří ale byli zároveň zuřivými antinacisty a strávili dlouhá léta v koncentrácích. Ale také báječných lidoveckých sedláků, sebevědomých zástupců svého stavu.

V Čechách jsem si velice vážil třeba Petra Uhla, který jako revoluční socialista vycházel z trockistických postojů, nebo třeba Petra Placáka, zakladatele Českých dětí, který je přesvědčený monarchista. Měl jsem rád i Josefa Luxe a Jaroslava Šabatu. A měli věru odlišné názory.

Ode všech jsem se učil a nyní se mi zdá zcela nesmyslné, že je za útok považováno pouhé uvedení historických souvislostí a pramenů myšlení, jak u Karla Marxe, tak u Edmunda Burkeho, u amerických Federalistů nebo například u Donosa Cortése. Všechno jsou to legitimní politické názory a směry uvažování. A diskuse se zástupci různých směrů, alespoň pro mě, byla vždycky poučná a užitečná. Nikdy by mě nenapadlo někoho, kdo by naznačil jiný názor, označit jako dehonestujícího.

Doufám tedy, že budeme zachovávat pestrost myšlení a názorů. Timeo lectorem unius libri.