Na Popeleční středu uspořádala skupina katolických aktivistů včetně jednoho kněze protestní happening před sídlem arcibiskupa Dominika Duky a seznámila veřejnost se svým dopisem papeži Františkovi. Žádají ho, aby neprodlužoval Dukův mandát, jelikož se blíží k hranici 75 let, kdy biskupové musí podat demisi a záleží jen na hlavě katolické církve, zda bude mandát prodloužen. Aktivistům vadí, že český primas podlézá nacionalistickému a xenofobnímu prezidentovi a že prý vyděluje různé menšiny z církve.

Čeští národovci se následně sešikovali za prezidentem Zemanem a prohradní weby se pustili společně se Zemanem do ostouzení aktivistů. Jedná se prý jen o „hrstku“ katolíků, která se musí podřídit většině, jež údajně stojí za Dukou. Podle Zemana se jedná o písklouny a Václav Klaus aktivisty přirovnal k pragovákům, kteří pozvali v roce 1968 do země sovětské tanky.

A to už je hodně silné kafe. Nápadně to připomíná, jak se psalo za vlády KSČ o těch, co si dovolili kritizovat papaláše. Psalo se o nich jako o zaprodancích a zrádcích.

Je to poměrně dost nestoudné. Pro katolíky je papež hlavou církve a biskup je jmenovaná, a nikoli volená funkce. Když někdo nesouhlasí s chováním biskupa, je papež logickou odvolací instancí. Není v tom tudíž žádná rovina národní zrady. Dělat z aktivistů zaprodance nějakých protinárodních zájmů je obyčejná špinavost.

Je hotovým a známým faktem, že Dominik Duka působí v české katolické církvi silné pnutí a jeho názorový soulad s Milošem Zemanem vyvolává občas tiché zděšení, jindy pocity trapnosti a bolesti. Jak je takový kritický proud silný, to nelze v podmínkách církve dost dobře určit, ale je citelný. Věřte nebo nevěřte, i církev je v době svobody pluralitní organismus, v němž vedle sebe žije celé spektrum postojů. A je to tak normální.

To, co není normální, je vylučování těch, kteří projevují své postoje. Ani z církve a ani z národa. Témata happeningu zřejmě poněkud levicových aktivistů rozhodně nepředstavují typický katolicismus a i pro autora tohoto textu je na místě zřetelný odstup (mimo jiné vyčítali Dukovi, že vytěsňuje homosexuály a rozvedené). Ale skutečnost, že na otci kardinálovi mnoho věřících sleduje podezřelé rysy barokního církevního knížete, jež se rádo spojuje s politickou mocí, je notoricky známým faktem, o němž si štěbetají vrabci na všech věžích českých kostelů.

Je věcí papeže, jak rozhodne, a případné prodloužení arcibiskupova mandátu církev určitě přežije. Ale Zemanovo ohlášené orodování za arcibiskupa Duku u Svatého stolce ve Vatikánu je velmi komické. Nehodlá pan prezident na stará kolena konvertovat k víře? Co kdyby třeba na TV Barrandov vedle pana prezidenta přibyly svíce, zvoneček a kadidlo? A Jaromíru Soukupovi by moc slušela ministrantská rocheta.