Když Andrej Babiš vstoupil v roce 2011 do politiky, měl za sebou už desítky let výrazné podnikatelské činnosti. I přesto, že se dříve – snad kromě členství v KSČ – politicky přímo neangažoval, nedá se říct, že by vstupoval do cizího prostředí. Jako jeden z nejbohatších lidí v Česku měl politické vazby, díky kterým dobře věděl, do čeho jde. Ačkoli dnes o tom lze pochybovat.

Významní a vlivní podnikatelé mohou tahat za nitky i na těch nejvyšších politických pozicích, díky čemuž si často budují jistou nedotknutelnost. To známe z příběhů nejen českých. Hmotně motivované přátelství a vztahy v politice přinášejpí většinou přidanou hodnotu oběma stranám; není důvod, aby někdo po někom šel, protože všichni získávají. Takové vztahy v politicko-ekonomických kruzích fungují všude a dlouhá léta, často prakticky bez povšimnutí, protože o nich nikdo ze zúčastněných nemá potřebu kohokoliv informovat.

Jenže jak je známo, materialisté nemají nikdy dost. A Babišovi nestačilo být druhým nejbohatším Čechem (třebaže není Čech). Už před rokem 2011 měl moc a politiku významně ovlivňoval (viz třeba privatizace proslulého Unipetrolu). Ale chtěl víc. A tak vstoupil do politiky. Během několika let vypracoval svou stranu v naprosto dominantní politický subjekt a díky svému narůstajícímu vlivu v politice si vyšlapal další cestičky k vyšším ziskům.

Ale chtít stále větší moc se někdy nemusí vyplatit. To se teď možná ukazuje na Andreji Babišovi, který v roce 2008, když ještě hnutí ANO neexistovalo a Babiš možná ještě ani nevěděl, že vstoupí do politiky, udělal pár nenápadných machinací, aby získal 50 milionů na dotacích, které mu nepříslušely. Kdyby do politiky nevstupoval, pravděpodobně by mu to prošlo a asi by se mu dařilo, díky svým kontaktům a vlivu, udržovat si auru nedotknutelného. O Čapím hnízdě by nikdo nic nevěděl. Ale vstupem do politiky se cosi změnilo.

Začal být na očích. Velké množství lidí to uvítalo, ale byli i tací, kterým se Babišův vstup do politiky nezdál. Prohlédli ho. A nenechali ho na pokoji. A tak se druhý nejbohatší Čech prostřednictvím několika drobnějších skandálů dopracoval po šesti letech v politice k tomu, že stojí na hranici trestního stíhání a jeho osud je nejistý. Možná současná situace Babišovi pomůže, možná to pro něj není takový problém, jak se může zdát. Ale možná ho taky politicky i lidsky naprosto položí.

A to by bylo trochu symbolické. Karmickým principem by se dalo říct, že čím víc člověk chce, tím víc je ochoten riskovat. Babiš si chtěl vstupem do politiky zajistit neomezenou moc. To se mu podařilo, ale společně s tím si zajistil také mnohem větší pozornost a to, že když se objeví kauza, v níž hraje hlavní roli, bude tady celá řada lidí, kteří to nenechají být. A to se stalo v případě Čapího hnízda. Kdyby Babiš do politiky nevstupoval, s největší pravděpodobností by si toho nikdo nevšiml a Babiš by dál bezstarostně vydělával peníze. Takhle se musí obávat o svou budoucnost. Protože chtěl víc.

Jaroslav Thraumb
Jaroslav Thraumb
Další články autora