Nejspíše znáte to podobenství o žábě. Když hodíte žábu do vařící vody, pokusí se vyskočit. Pokud ji dáte do chladné vody a tu budete postupně ohřívat, žába si toho nevšimne a nakonec se uvaří. Obraz výstižně vyjadřuje jednu ze strategií, jak dosáhnout cíle. Namísto rázného prosazení celkově nepřijatelné změny se pozvolnými a málo nápadnými kroky dosáhne zamýšleného výsledku. Takový postup se nazývá inkrementalismus a je především spojen se jménem známého amerického politologa Charlese E. Lindbloma. Lindblom nedávno zemřel v požehnaném věku sta let, ale to není důvod, proč je připomínka inkrementalismu dnes aktuální. U nás se totiž pokoušejí uvařit žábu! 

Hlavními kuchaři jsou Andrej Babiš a Miloš Zeman. Mají ovšem plno zdatných pomocníků. Pojďme však pěkně popořádku, abychom viděli, kde je žába a jak moc je voda horká.

Zkuste se prosím ve svých myšlenkách přenést deset let zpátky. Nebo možná stačí pět let dozadu. Představte si, že je tehdy předsedou vlády jmenován člověk, který je trestně stíhán v souvislosti se svými podnikatelskými aktivitami. Nemožná představa, když se tehdy z vládních funkcí odstupovalo při kdejakém mnohem méně závažném podezření. Ale to není zdaleka všechno. Budu čtenáře nutit k ještě větší fantazii. Představte si, že prezident České republiky doporučuje předsedovi vlády, aby o sestavení a podpoře vlády jednal výhradně s Komunistickou stranou Čech a Moravy a s uskupením s tak podivnými názory, jako má Tomio Okamura a jeho lidé.

Myslím, že si to neumíte představit. Dokonce ani příznivci jmenovaných stran si to nedokáží představit. Tak vzdálené je to čemukoli, co se mohlo před deseti nebo i pěti lety stát. Ale minulý týden přesně toto doporučení zaznělo. Nikdo se už moc nedivil. Právě naopak. Bylo to spíše očekávané a vzhledem k politickému profilu účastníků lánské večeře prezidenta s premiérem vlastně i logické. 

Voda se ale přece jen asi vařila o něco rychleji, než měla, žába by mohla chtít ještě vyskočit. Tak se do hrnce přililo trochu studené vody. Ve čtvrtek tedy širší vedení hnutí ANO rozhodlo, že se vrátí k vyjednávání s ČSSD. 

Na sociálních sítích jsme okamžitě mohli zaznamenat vlnu úlevy. Jedny noviny z trustu pana premiéra oslavily rozvahu a odpovědnost ANO. O podpoře vládě se nyní nebude jednat s SPD a KSČM, ale už jen s KSČM. Sláva!

Ve kterém stádiu zahřívání se asi nachází žába, která si už ani nepoloží otázku, čím je vlastně SPD horší, o co je méně akceptovatelná než KSČM s jejími přesvědčenými stalinisty? Je více nebezpečná metoda SPD, jejíž vedení se snaží změkčit a bagatelizovat odsouzeníhodná a nebezpečná vyjádření zpochybňující holocaust nebo komunisté, kteří jsou na své životu nebezpečné přesvědčení ještě hrdí? Odpověď je jednoduchá. Nepřijatelní jsou jak okamurovci, tak komunisté. Jenže žába je už skoro uvařená.

V nejbližších dnech se ukáže, zda návrat ANO směrem k ČSSD je pouze dočasný taktický manévr. Nebo zda hnutí ANO nastavilo past, kterou ČSSD nebude moci odmítnout. Jedním si ale bohužel můžeme být jistí. Pokud by předseda vlády a hnutí ANO „pustil“ ministerstvo vnitra, ve veřejné diskuzi to bude přivítáno jako řešení a ústupek. Dokonce i mnozí rozumní lidé budou v pokušení otevřít šampaňské. To, co by ještě před pár týdny vůbec nestačilo a bylo v nejlepším případě považováno za naprostou samozřejmost, bude po šesti měsících vaření žáby označováno za vítězství. Že nebude mít trestně stíhaný premiér pod sebou i vnitro a spravedlnost je prý politicky přijatelný úspěch. A jeden extrém prý bude lepší než dva. A tak dále a tak podobně.

Přitom předseda ANO ve skutečnosti nebude muset udělat žádné významné ústupky. Bude zde vláda s jeho osobní účastí. Bude zde vláda opřená o komunisty. A uvidíme, zda nakonec nezůstane i záložní hlasovací koalice ANO s KSČM a SPD v poslanecké sněmovně.

Situace žáby není dobrá. Studená voda už nepomůže. Našim úkolem je nejen volat, že se žába vaří, ale hlavně rozbít tento nebezpečný politický hrnec, než se v něm uvaří všechno, co za něco stojí. 

Autor je předseda ODS.

Petr Fiala
Petr Fiala
Předseda ODS
Další články autora