Formou přeposílání e-mailů se stále šíří dezinformace o odsunu Němců z Československa. V něm autor veškerou vinu za odsun svádí na Velkou Británii. Ve skutečnosti ovšem na vymyšlení odsunu mělo stejný podíl i Československo. Není pravděpodobně náhoda, že právě odsun sehrál velkou roli při prvním zvolení Miloše Zemana prezidentem v roce 2013.
V e-mailu najdeme i projev Edvarda Beneše. Údajně z května 1947, který varuje před zpochybňováním Benešových dekretů. Pátrali jsme tedy, zda se projev nachází v archivu prezidentské kanceláře. Marně. Poprvé tento „projev“ zveřejnil Dušan Rovenský v roce 2009. Ale bez jakéhokoliv zdroje nebo uvedení místa, kde a u jaké příležitosti měl být přečten. Těžko mohl být přečten. Žádný dekret prezidenta Beneše o odsunu Němců a Maďarů z našeho území nikdy neexistoval.
Pozadí Benešových dekretů
Je pravou, že Spojené království považovalo odsuny německých menšin za vyřešení národnostních problémů v Evropě a uvažovalo o této možnosti již na počátku druhé světové války, vycházelo ze zkušeností při výměně křesťanského a muslimského obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem po první světové válce i z přesunů obyvatel v rámci Britského impéria. Československá vláda v londýnském exilu nezávisle na britské vládě také zvažovala odsun německé menšiny. Po nacistickém teroru proti českému obyvatelstvu v reakci na atentát na Heydricha v roce 1942 získala Benešova vláda od Velké Británie ústní souhlas s odsunem, který byl vázán na souhlas Spojených států a Sovětského svazu.
Britský historik Martin Brown v ČR vydal knihu Jak se jedná s demokraty, která se zabývá vazbami britského ministerstva zahraničí s československou emigrací v Británii. Podle Browna zpracovával vysokoškolský badatel John David Mabbott pro institut Chatham House a de facto pro britské ministerstvo zahraničí od roku 1939 studie, jak řešit po válce problémy etnických menšin. Jeho memoranda jako jedno z řešení nabízela masové přesuny obyvatelstva v rámci Evropy. Vycházela ze zkušeností přesunů tureckých a řeckých obyvatel ve 20. letech a souvisela i s tím, že Británie také měla v tomto směru zkušenosti, když uvnitř svého impéria takové transfery prováděla.
Historik Brown však zdůraznil i fakt, že Britové projekt odsunu německých menšin v poválečné Evropě nevymysleli a jejich úvahy se odvíjely paralelně s tím, co připravovala československá vláda v exilu. Ale přijali představy Československa a dalších zemí o těchto přesunech obyvatel, protože o tom uvažovali již hodně dlouho dopředu, řekl Brown.
Co byly, nebo spíše nebyly Benešovy dekrety?
Pojem Benešovy dekrety se užívá pro soubor právních norem, které v letech 1940 až 1945 vydával prezident Edvard Beneš, a to jak v londýnském exilu, tak po návratu do Československa. Dekrety obnovovaly ústavní pořádek republiky narušený mnichovským diktátem, rozbitím Československa, okupací a osamostatněním Slovenska. Na přípravě a schvalování dekretů se podíleli členové exilové vlády a představitelé dalších institucí.
Žádný z dekretů se přímo netýkal odsunu Němců. Po rozhodnutí postupimské konference o odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa 2. srpna 1945 Beneš podepsal dekret o odejmutí občanství. Ten stanovil, že Němci a Maďaři, kteří již dříve nabyli německé nebo maďarské občanství, ztratili dnem jeho získání občanství československé.
Tím se podle historiků vytvořil předpoklad pro budoucí odsun, během nějž opustily Československo zhruba tři miliony Němců a přes 30.000 Maďarů. Česko-německá deklarace z roku 1997 v této souvislosti hovoří o vyhánění a nuceném vysídlení. Podle česko-německé komise historiků při něm přišlo o život 15.000 až 30.000 Němců.
Závěr
Šířený e-mail tedy je minálně manipulativní. Má svést veškerou vinu za odsun na Velkou Británii, což neodpovídá faktům.
Tento článek vznikl v rámci seriálu o internetových šmejdech, který deník FORUM 24 připravuje ve spolupráci se serverem Manipulátoři.cz., a to díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.