Nechutné tahanice kolem smlouvy dvojnásobné olympijské vítězky Ester Ledecké budí velké emoce. Populární snowboardistka a lyžařka, která v Pchjongčchangu předvedla sportovní zázrak, je nyní rukojmím bafuňářů, kteří chtějí na jejím úspěchu také participovat. Místo toho, aby národní chlouba měla vytvořeny všechny podmínky k další skvělé reprezentaci, je šikanována. Není divu, že se hovoří o jejím konci v českém národním dresu.

Ester Ledecká zdaleka neměla cestu k medailím umetenu. Místo toho, aby její rodiče spoléhali na to, že bude stačit talent a pár peněz od svazu, rozhodli se riskovat a do budoucnosti své dcery investovat ze svého.

Otec sportovní hvězdy, zpěvák a hudebník Janek Ledecký zaplatil miliony, aby dcera měla nejlepší podmínky k rozvíjení svého umu. Díky tomu, i vedení své matky, se tak mohla Ester předvést tak, jak nikdo nečekal a někteří jí to ani nepřáli.

Musela si třeba přečíst, že si nemůže dovolit nekomunikovat s novináři, když se soustředí na závod a její medailová jízda na lyžích také nebyla živě komentována s nějakým velkým nadšením.

Když se ovšem třiadvacetiletá sportovkyně vrátila do vlasti, všichni se předháněli, aby ji poplácali po ramenou a vyprávěli, jak celou dobu věřili, že dokáže dosáhnout na triumf v obou disciplínách, v nichž na OH soutěžila.

Potom ovšem nastaly komplikace. Odměna, která Ledecké příslušela ne a ne přijít na účet, obdiv k fenomenálnímu úspěchu ustupoval a celý neskutečný počin se začal brát jako samozřejmost.

Podpis smlouvy s lyžařským svazem ovšem neměl být nijak komplikovanou záležitostí. Takovou světovou star by si totiž každý piplal a snažil by se udělat maximum proto, aby měla všechno, co pro svou činnost potřebuje. To by ovšem Ester Ledecká nesměla jezdit za Českou republiku.

Místo talentované dívky se z ní totiž pro svaz stala jezdící reklamní plocha, která může sportovním bafuňářům zajistit nějaké peníze navíc. Naštěstí ovšem Ester není naivka, která by na vše přistoupila, a navíc za ní stojí rodiče, kteří dobře vědí, co je pro jejich dceru a její kariéru důležité a podstatné.

Není proto divu, že se Janek Ledecký nechal slyšet, že hrozí varianta, že by Ester oblékla jiný reprezentační dres než ten český. Když si jí svaz neváží, jde o pochopitelné stanovisko, které by snad mělo některé důležité lidi v českém sportu probrat.

Zdá se ovšem, že možná se místo rozumného kompromisu dočkáme skutečně odchodu jedné z našich největších sportovních hvězd jinam. Když totiž bývalá ministryně školství začne vyprávět o tom, že kdyby nebylo jí, tak by se Ledecká třeba vůbec na olympiádu nedostala, je to tristní.

Nikdo kromě Ester a jejího týmu totiž nemá zásluhu na tom, co na lyžích i snowboardu, jako první v historii, dokázala. Vydírat ji a krást si zásluhy na jejím úspěchu je nedůstojné.

Do budoucna by paradoxně možná bylo skutečně nejlepší, kdyby Ledecká reprezentovala jinou zemi než tu naši. Taková světová ostuda by možná spustila vlnu změn ve vedení olympijského výboru, lyžařského svazu i dalších institucích.

Tohle není o penězích, ale o respektu a úctě k někomu, kdo proslavil naši zemi. Je jedno, že je Ledecké teprve 23 let. Ti, co rozhodují o její budoucnosti se nedokázali tomu, co dokázala, přiblížit ani přes svůj pokročilejší věk. Funkcionáře nikdo nezná, o Ester vědí po celé planetě, to si uvědomme.