Prezident Miloš Zeman měl včera frmol. Navzdory těžké chůzi a plovoucímu výrazu v očích stihl být aktérem dvou událostí.

První událost byla důležitá a druhá byla pro změnu viditelná.

Tou první událostí bylo jednání s designovaným premiérem Andrejem Babišem a s ředitelem ČEZ Danielem Benešem. Důležitost události je jasná. Firma ČEZ je ekonomický gigant ve státních rukou, k němuž se váží ohromné investice, a tudíž veliká moc. Je to zdroj moci mimo rámec demokratických procedur.

Ta druhá událost byla dobře viditelná, ale zato nebyla důležitá vůbec ničím. Prezident uspořádal jakýsi absurdní happening s pálením červených trenýrek, při němž se choval jako duševně nemocný člověk. Přitom ale zcela vypočítaně a viditelně si dával záležet na tom, aby spáchal výrazné exhibicionistické šou, které by mohli novináři, jež zároveň ostentativně urážel, ochotně roznést a rozšířit. A tím zakryl pravou podstatu první události.

Byla by to jen škoda času, kdybychom se tu vážně zabývali trapností s trenýrkami. To důležitější, co se stalo, je, že Miloš Zeman zřejmě ovlivňoval dostavbu jaderné elektrárny v hodnotě 120 miliard korun anebo se staral o obsazení postů ve vedení polostátní energetické firmy ČEZ. Což je vlastně tentýž příběh.

Je známým faktem, že Andrej Babiš ve své mocenské krasojízdě touží po ovládnutí finančních toků v ČEZu. Byl by to nepochybně ten nejkrásnější drahokam na prstenu kmotra, který řídí Českou republiku. Čistý zisk této firmy vzrostl loni o 30 procent na 19 miliard korun, tržby činily 201,9 miliardy korun.

Přesněji řečeno, Babiš by rád ČEZ rozdělil a vyňal z něj tu část, která investuje do výstavby jaderných bloků, a tudíž pumpuje do ekonomiky zakázky a peníze. Zároveň je ale pro něj zatím těžké jen tak pro nic za nic vyhodit anebo si ochočit manažera fungující firmy, jehož on nenominoval, a který navíc udržuje hezké vztahy s prezidentem Zemanem. Prezident Zeman by naopak chtěl nechat ČEZ celý jako jeden podnik.

Pravá podstata včerejšího okázalého hradního blázince a zároveň skrytého machiavelismu spočívá pravděpodobně v tom, že Miloš Zeman bránil zájmy Daniela Beneše před Andrejem Babišem a vrtal se v tom, jaká bude budoucnost ČEZ. Důležitým prvkem v celé věci je rozhodování o investicích do dalších jaderných bloků  v hodnotě 120 miliard, jež jsou při nízkých cenách elektřiny nyní spíše mocenskou než ekonomickou záležitostí. Svoji roli přitom hraje i téma, koho Babiš představí Zemanovi do pozice ministra průmyslu a obchodu. Proslýchá se, že Miloš Zeman do této pozice tlačí exponenta ruských ekonomických zájmů Františka Koníčka, který je zběhlý v energetice a v operování zakázek pro ruské firmy.

Schůzka měla prostě nestandardní obsah a jistě souvisela s tím, že Zeman má nyní stále ještě v rukou reálnou moc. Po jmenování vlády ji mít už nebude. Bude mocensky po smrti. A bude moci tak akorát pálit trenýrky  nebo provozovat jinou ubohou ostudu.

Stupidita a nedůstojnost happeningu Miloše Zemana měla z jeho hlediska ovšem jistě smysl. Zakrývala totiž – jako pověstná kouřová clona – mocenské chování, které je u prezidenta podle našich ústavních pravidel zcela nepřípustné.

Kde je v ústavě článek, že by součástí kompetencí prezidenta měla být starost o personální obsazení managementu firmy ČEZ? Anebo: Kde je v české ústavě popsaná kompetence prezidenta v oblasti energetiky? Prostě nikde. A v čí prospěch to vlastně celé dělá?

Nabízí se Ruská federace, která nemá u nás jen ekonomické zájmy, ale hlavně zájmy mocenské. Takové ohledy mohou změnit i názor na návratnost velké investice.

Je to tedy tak, že místo amerického radaru tu budeme mít stálý ruský servis o jaderné reaktory? Neboli stálou a strategicky významnou přítomnost ruských firem na našem území v nejcitlivější oblasti ekonomiky? A nebo naopak bude ČEZ  zařazen do holdingu jako další divize vedle Mf DNES a chemiček na zpracování řepky? A co je vlastně lepší? Babišova touha obsadit dozorčí radu ČEZ musí být i pro Zemanovy lidi včetně Daniela Beneše tím skutečným červeným hadrem. Proto Zeman včera v podstatě podpořil před Babišem Daniela Beneše, aby tím zachoval jakousi rovnováhu sil.

V éře lídrů východního a balkánského typu se hlavní události dějí za našimi zády. S vyloučením veřejnosti. Naší pozornosti jsou místo toho věnovány jen ubohé šaškárny, jejichž mělký obsah odpovídá kulturnímu deficitu Miloše Zemana i Jiřího Ovčáčka.

Tou hlavní událostí dne nebylo tedy pálení trenýrek. Hlavní událostí byla mocenská hra o to, kdo bude mít pod kontrolou ČEZ. Miloš Zeman odchází a chce si před svým odchodem do bezmocné nirvány aspoň ještě jednou trochu mocensky vrznout. A Andrej Babiš definitivně přichází a má svoji představu, že všechno, co je mocensky a finančně významné, bude řídit jen on. Což je strašné rovněž, jen poněkud jinak.

Když Miloš Zeman pálil červené trenýrky, tak jimi zakrýval ještě mnohem horší hanbárnu. Byla to prostě taková kouřová clona při porcování medvěda, kterým je firma ČEZ.

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora