Europoslanec za ČSSD Jan Keller má zřejmě dojem (Právo 16. 1.), že když dostal Miloš Zeman v prvním kole tolik hlasů a jeho soupeři méně, nemohou teď vystupovat jakou budoucí sjednotitelé země. Druhé kolo má za vítěze podle něj prý jen toho, „kdo dokáže nevadit co nejvyššímu počtu lidí“.

Píše: „U nás zatím vedou jednání o sestavení vlády ke hře všichni proti jednomu. Stejnou hru snad jen s drobnými obměnami lze očekávat i ve druhém kole volby prezidenta.

V obou případech se tvrdí, že pro záchranu demokracie a dobrého jména země je naprosto nezbytné, aby se ten, kdo získal ve volbách hlasů nejvíc, buď vůbec nedostal k moci, či byl od ní odstaven…

Zajímavostí přitom je, že prakticky všichni noví kandidáti na prezidenta slibovali sjednotit zemi, zároveň se alespoň slovně všichni distancovali od politických stran a od jejich případné podpory. To by dávalo smysl, pokud by měli za sebou politickou kariéru úctyhodnější než standardní strany, od nichž se veřejnost stále zřetelněji odklání…

Touha sjednocovat zemi je jistě úctyhodná. Když ji však hlásají ti, kdo ve volebních výsledcích obsadili nižší příčky, mohou vzniknout určité pochybnosti. Skutečně je správné sjednocovat zemi právě proti těm, kdo mají ve srovnání s jinými neobvykle vysokou přízeň voličů? A kolik procent by měla vlastně strana nebo kandidát na funkci prezidenta získat, aby měli morální kredit zemi sjednocovat?“

Jan Keller se zřejmě ptá, proč by se lidé měli jako voliči sjednocovat proti Zemanovi, když ten je podle nich nejlepší kandidát na sjednotitele.

To je dost špatně položená otázka. V prezidentské volbě nejde v první řadě o to, aby vítěz veřejnost nějak myticky „sjednocoval“. I kdyby, museli bychom se dále ptát, k čemu by ji chtěl sjednotit. K dalšímu podlézání Rusku a Číně? Tak to buďme rádi, že ještě sjednocená není. To by jen znamenalo, že je tu příliš mnoho lidí padlých na hlavu a bez paměti.

Zatím to vypadá, že plus minus stejné množství aktivních a protizemanovských voličů je sjednoceno spíš na tom, že má prezident vypadat jinak než mentálně a fyzicky upadající loutka ruských a čínských zájmů a voděná na provázcích svého okolí. Sjednocuje je také představa, že Ústava není kus záchodového papíru, že se nelže a nemluví sprostě, nekandiduje se za neznámé peníze a ještě by se nějaké ty drobnosti našly. Drobnosti, bez kterých demokracie nemůže pořádně fungovat. Má snad Jan Keller dojem, že kdyby byl Zeman ještě jednou zvolen, že nastane éra nějakého sjednocení?

Co by vlastně prakticky doporučil? Zavést jednokolový systém, ve kterém by mohl vyhrát klidně sjednotitel, co bude mít patnáct procent hlasů, když budou mít ostatní o procento méně? Popřípadě chtít, aby voliči hlasovali pro Zemana, kterého nechtějí? Nebo ušetřit za volby vůbec a nastolit prezidenta na základě několika posledních průzkumů? Tak to poslední by asi říci nechtěl, ale má to stejnou logiku jako vydávat za svorník národa někoho, kdo pracuje především s metodou rozeštvat a pomluvit.

Raději budeme nesjednoceni.