Před rokem ulice Krymu zaplnili muži v uniformách bez rozpoznávacích znaků. Začala operace „uctiví lidé v zeleném“, jak ji brzy začali nazývat ruská média. 16. března minulého roku se na poloostrově pod pohledem lidí v zeleném, tedy ruských vojáků, konalo referendum a krátce na to bylo ohlášeno přijetí Krymu do náruče Ruské federace.
Jaké je situace rok poté? Vrátí se někdy Krym Ukrajině? Otevřeně řečeno, sotva. Změna režimu v Rusku je v nedohlednu, a kdyby k ní došlo, nikde není psáno, že by se téma navrácení Krymu vůbec otevřelo. Anexi Krymu kritizuje jen menšina i tak málo početné ruské opozice. Proti teoreticky možnému, budoucímu navrácení Krymu Ukrajině se vyslovil i Michail Chodorkovskij se šalamounským vysvětlením, že on jako demokrat musí respektovat většinový názor společnosti a Rusové si prostě chtějí Krym nechat. Kdyby byla většina pro vrácení Krymu, Chodorkovskij by její přání vyplnil. Hvězda ruské opozice Alexej Navalnyj sice kritizoval způsob připojení Krymu k Rusku, ale zároveň řekl, že „nemá smysl si nic nalhávat, což radím i Ukrajincům. Krym zůstane ruským a ani v budoucnosti se Ukrajině nikdy nevrátí.“ Na přímou otázku, zda anexi Krymu zruší, pokud se někdy stane prezidentem, Navalnyj odpověděl podivuhodným přirovnáním „Krym není chlebíček se salámem, aby si ho někdo předával z ruky do ruky.“
Krym patřil Rusku dlouho, od roku 1783. V Moskvě si vloni zřejmě nikdo neuvědomil, že Rusové nikdy nevládli tomuto poloostrovu bez toho, že by zároveň kontrolovali přilehlé ukrajinské území. Zásobování Krymu nikdy v minulosti nebylo problémem. Teď se Krym stal exklávou a Ukrajina pochopitelně není nijak motivována dodávat na poloostrov energie, vodu a podporovat tranzit jakéhokoliv zboží. Řešení těchto problémů stojí miliardy, ruské ministru financí se v Moskvě protáčejí panenky. Právě zásobování bylo v roce 1954 jedním z důvodů, proč byl Krym převeden pod ukrajinskou správu. Pro ruský přístup je typické, že scénář operace „uctiví lidé v zeleném“ byl s největší pravděpodobností připraven dopředu a ležel v nějakém kremelském sejfu. Ekonomické dopady začali v Moskvě počítat, až když byla anexe hotová a zřejmě se nestačí divit dodnes. Dosud nebylo ani rozhodnuto, jestli Rusko spojí s Krymem tunel nebo most přes Kerčský průliv, ceny obou projektů jsou kvůli složitým geologickým podmínkám astronomické. Všem je ale jasné, že ekonomické potíže ruský přístup ke Krymu nikdy nezmění.
Ani mezinárodní tlak nic nezmění. Pro Evropu je prioritou řešení situace na jihovýchodě Ukrajiny, kde, na rozdíl od Krymu, umírají lidé. Pokud se podaří vyřešit Donbas, přijde na řadu zoufalá ekonomická situace Ukrajiny a reálné možnosti její integrace do západních struktur. Jedno i druhé jsou mimořádně obtížné úkoly. Na Krym už nezbývá čas ani energie. Na jednáních s Ruskem je Krym okrajové téma. Anexe je brána jako fakt. Z Budapešťského memoranda z roku 1994, kde USA, Británie a Rusko garantují územní integritu Ukrajiny, se stal zapomenutý cár papíru.
Kirill Ščelkov
Autor je ruský novinář žijící v Praze, spolupracovník Českého rozhlasu