Exprezident Václav Klaus poskytl rozhovor Mladé frontě Dnes (2. 8.), kde mu otázky uctivě kladl sám Jaroslav Plesl. Klaus zhodnotil politickou situaci a nenechal nit suchou na žádné politické straně. Pokud v něčem vidí hrozbu pro demokracii, pak nikoli v populistickém hnutí známého oligarchy, ale bojí se vývoje v západní Evropě, kde je to samý neomarxismus, genderismus, feminismus, multikulturálno a tak dále a tak podobně.
Mimo jiné sděluje: „Nedávno jsem četl zajímavý text mého bývalého hradního spolupracovníka Petra Hájka v jeho Protiproudu, kde se vyjadřoval právě k těmto věcem. Naprosto rozumím tomu, že má stejně jako já podobný despekt k našim dnešním politickým stranám. Použil tam pojem nebo výrok, který mě docela zaujal. Ne, že bych ho chtěl já začít hlásat, ale on řekl, že naše země ‚léčbu Babišem‘ potřebuje. To mě velmi zaujalo. Nakolik je to jen obratná slovní hříčka a nakolik je to skutečně vážná úvaha o naší současnosti. Jestli lidé opravdu nepotřebují, aby probíhalo to nepozorovatelné klesání níž a níž. Jestli náhodou nepotřebují jisté probuzení a jestli ten výraz, který mě zaujal a já si ho červeně zarámoval, jestli náhodou není správný. V tomto smyslu možná může i ta léčba Babišem pomoci.“
Necháme-li stranou jistou úhořovitost („ne že bych to chtěl hlásat, ale je to skutečně vážná úvaha…“), je zřejmé, že Klaus nepovažuje za důležité žádné volby, ve kterých nekandiduje, a žádnou stranu, kde není předsedou. Že cituje názory bizarního myšlenkového šarlatána a zřejmě poněkud nenormální osoby, už ani nepřekvapí.
„Já bych v první řadě nepřijímal dělení Babiš versus ostatní politické strany,“ uvažuje Klaus. A pokračuje: „Strana pana Babiše je v mnohém odlišná, pro mě to není autentická strana, je to spíše hnutí seskupené kolem jedné osoby, což má samozřejmě svá obrovská rizika.“
Že to není autentická strana, v tom má samozřejmě pravdu. Že je to hnutí „hnutí seskupené kolem jedné osoby“ je také jisté. Klausovská ODS byla také dost hnutí seskupené kolem jedné osoby. Problém není ale jen v tom, ale navíc v té osobě samé. Kariéristický komunista, jedinec práskající Státní bezpečnosti, bezohledný dravec v byznysu, demagog, kterému vadí demokratické instituce a který má dost peněz pochybného původu, aby si mohl koupit skoro cokoli a téměř kohokoli.
Klaus měl vždycky pro hochy silné ruky slabost. Mečiar, Miloševič, Putin, to nebyly nikdy žádné neomarxistické změkčilé figury. I toho Zemana dovede pochválit a hezky podpořit. Jinak ale nepodpoří nikoho, protože tu není podle něj žádná autentická pravicová strana. „Já velmi zpochybňuji pravicovost TOP 09, to je pravdoláskovská, zelená, protiruská a já nevím jaká ještě strana. Je také nesmírně prounijní, takže není schopná se levému tažení celé Evropy a celého Západu zpěčovat, ale dokonce je toho autentickou součástí.“
Prostě nikdo není dost dobrý. A do toho se mu v Německu rozkládá AfD, které věnoval tolik náklonnosti. Jen to Německo se pořád nějak nerozkládá a Unie také ne, občané EU se jeví být spokojenější než dřív, Euro se nemá k zániku a v Antarktidě se ještě navíc ulomil nějaký ledovec. Musí to být pro Klause rozčarující, že je nucen tomu přihlížet.
Jak nám ale proti všemu zlu světa pomůže „léčba Babišem“, to skutečně není jasné. Co by tak mělo být výsledkem po vyléčení a prozření nevděčného národa? Vystoupení z Unie? Vypovězení Sobotky a Kalouska na Ďábelské ostrovy? Zavést Klausovy knihy jako povinnou četbu na základních školách? Jmenovat paní Klausovou vyslankyní v OSN? Nechat Bursíka sežrat masožravou rostlinou? Udělat Hájka ředitelem České televize? Vypovědět dvanáct uprchlíků?
Těžko říct. Jisté je, že ten politický důchod je pro někoho kruté životní období.