Zajímavá diskuze o vztahu novinářů a vůbec české veřejnosti o popisování událostí v Sýrii po chemickém útoku a následné spojenecké akci se odehrála na facebookovém profilu válečné reportérky Lenky Klicperové. Uvádíme stanovisko Klicperové a komentář šéfredaktora deníku FORUM 24 Pavla Šafra:
Lenka Klicperová:
Některé reakce na naše články z poslední doby nás s Marketa Kutilova vedou k následujícímu prohlášení:
Dlouhodobě se snažíme poukazovat na to, že syrský konflikt je válka, která se nevede jen na bojišti, ale i v médiích. Této propagandy se účastní všechny strany tohoto již dnes globálního konfliktu. Od Ruska, Íránu, přes Turecko, Saúdskou Arábii, Katar až po USA. Snažíme se při své práci maximálně využívat svých zkušeností z místa. V Sýrii jsme pracovaly společně 6x, jen jednou se nám podařilo získat syrská (režimní) víza. Po zveřejnění našich materiálů a poté, co jsme publikovaly, jak s námi režim zacházel na místě (zákazy, omezování práce, bránění ve svobodném přístupu k našim kontaktům), již víza zřejmě nedostaneme.
Žijeme v době informační války mezi NATO a Ruskem. Boj se zatím vede o mysl lidí. Ruská informační válka má určitě navrch a je intenzívnější. Naše společnost se tak stala velmi polarizovanou. Buď jsi proruský, nebo protiruský. Není nic mezi tím. A kdo není s námi, ten je proti nám. Věřte nebo ne, nejsme agentky ani Putina, ani Asada, ani nikoho jiného. Je smutné, že se musíme bát takového nálepkování jen proto, že se snažíme přistupovat k práci kriticky a nepřejímat propagandu ani jedné, ani druhé strany. V případě posledního útoku v Sýrii jsme zastávaly legitimní postoj, kdy jsme před úderem na Sýrii žádaly důkazy o chemickém útoku. To stačilo, aby nás nejrůznější skupiny lidí začaly zneužívat a ohánět se námi coby důkazem o “nevině” Asada. Nic takového jsme nikdy neřekly. Pouze jsme chtěly slyšet fakta, a ne propagandu některé ze stran.
Jako novinářky jezdíme pravidelně do Sýrie a Iráku ke všem možným stranám konfliktu. Vidíme na vlastní oči a cítíme na vlastní kůži dopady této války. Snažíme se být v rámci možností objektivní a vidět syrskou válku i očima obyčejných Syřanů – ne jen ruskou/protiruskou optikou. Hledáme fakta a pravdu. A kloníme se k názoru, že svět není černobílý – tedy ne vše americké je dobré a ne vše ruské je špatné. Bohužel ale pro mnoho lidí je toto nepřijatelné. Bohužel.
Pavel Šafr:
Zcela rozumím, respektuji a myslím, že reportéři takhle mají přemýšlet. Ale není to jediné hledisko. Političtí publicisté si mohou na rozdíl od reportérů dovolit ten luxus, kvůli kterému tu proběhla listopadová revoluce – totiž že v konfliktech mohou někomu stranit. Přiznám se, že zcela jednoznačně zastávám protiruskou optiku, protože žádné autoritativní vládě (a navíc v Rusku) nevěřím ani nos mezi očima. Přijde mi velmi důležité, abychom toto uměli rozlišovat. Věřím prostě demokratickým vládám více než autoritativním. V tomto divokém světě prostě důvěřuji „svému šerifovi“. A nevěřím těm, co jsem je už tolikrát viděl krást slepice. A dokonce i celé kurníky. To ani trochu neznamená, že si idealizuji islámistické či jakékoli jiné odpůrce Assada. Ani trochu. Ale západní státníci pro mě autoritu představují. Už proto, že musí čelit soutěži ve volbách a veřejné kontrole ve svých zemích. A nedělají z voleb komedii, jako je tomu v Rusku. Nakonec bych ještě dodal, že tento chirurgicky přesný zásah našich spojenců, kterému předcházelo jasné upozornění, jež zabránilo obětem, byl celkem obdivuhodnou akcí. Nic tak civilizovaného jiná strana – pokud vím – nedělá. Stalo se prostě jen to, že pan Assad přišel o jakési vojenské sklady. A to mi při jeho morálním profilu není ani trochu líto. Přeji mnoho úspěchů a to, co tu píšu není v konfliktu s tím, co děláte Vy. Je to jen jiný druh optiky a jiný práce. K diskuzi přenechávám otázku, zda relativizace postojů svobodných a demokratických zemí není výsledkem mohutné ruské subverze, která u nás probíhá a která má za následek, že důvěra v naše spojence poklesla. K naší škodě.
Lenka Klicperová: Ja ale chci misto viry dukazy. S virou to nema co delat. Pokud zapadni staty zautoci na nekoho v odvete za neco, co spachal, pak na to musi mit dukazy. Jinak popiraji sve vlastni principy. V demokratickem svete jdete nejdriv pred soud, az pote do vezeni. A vzpomente na americkou medialni kampan k Iraku 2003. Verit? V syrske medialni valce nemuzete verit. Jedine, co tu plati, jsou fakta.
Pavel Šafr: Zcela rozumím a ještě jednou říkám, že reportér těžko může mít jiné hledisko než Vy. Jen existují zásadní rozdíly v motivaci stran a ty musíme vidět také. pak je pochopení situace hlubší než na základě dílčích skutečností. Motivem Hitlera bylo dobýt svět a motivem Churchilla bylo ho bránit. Těžko byste jim věřila stejně. Přitom neustále obě strany kladly protichůdné informace. Zde je situace mnohonásobně jemnější, ale stejně platí, že někdo zastupuje diktaturu a někdo jiný civilizovanou a svobodnou společnost. To je hledisko, které má zásadní vliv na orientaci v konfliktu. I když na „naší“ straně bychom našli i někoho, koho bychom si nepozvali do domu. Jinak bych dodal, že nejde o nějakou náboženskou víru. Jde o hodnotovou orientaci. A z toho vůbec neplyne, že máme ignorovat fakta. Naopak. Je přeci holou a prokazatelnou skutečností, že je Asad masový vrah. Během syrské občanské války byl Asad obviněn za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. To jsou fakta. Proto mě moc netrápí, když mu spojenci rozboří jho sklady zbraní.
(Pro pořádek uvádíme, že příspěvek Lenky Klicperové si získal podporu od mnoha set uživatelů.)