Přišel mi dopis s dotazem: Koho volit? Uznávám, je to těžké, ale flintu do žita bych neházel. Ale pěkně popořádku. Nejdříve tedy ten dopis:

Dobrý den, pane Kmento.

Znám Vás dlouho jako novináře, se kterým jsem většinou souhlasil. Teď mi někdo mailem připomenul Váš odchod z Mf Dnes, kde se rozepisujete o A. Babišovi. Nemám důvod Vám nevěřit.  Vzniká mi ale problém, koho volit.

Dobře, Babiš je špatně.

ČSSD by mohla být přijatelná, kdyby ji Miloš Zeman v 90. letech neinfikoval. Je to už dávno jen karikatura soc. dem. Navíc od ODS převzala ty zlodějsko-mafiánské metody.

ODS je naprosto zdiskreditovaná, a nemá význam o ní vůbec mluvit stejně jako o KSČ (M).

Lidovci dosazují do vysokých funkcí své partajníky a partajnice bez ohledu na schopnosti. TOP  09 – zásadně nevolím stranu, kde je Ing. M. Kalousek.

U zelených se Bursík a Liška rozhádali k bezvýznamnosti.

Zbývají snad STAN, kde se Gazdíkovi nechce zpět do své vsi učit počty na základce. Naučil se v Praze bezobsažně a neurčitě vyjadřovat.

Piráti mají některé dobré nápady, ale nevím…

Opravdu nevím, komu to v říjnu vhodím. Máte doporučení?

S pozdravem…

(pozn.: Byl to pán z Prahy a byl podepsaný).

Tak jsem mu odpověděl:

Dobrý den.

Je to jedna z nejtěžších otázek, které dostávám. Chápu vaše rozčarování a sám mám velký problém se u voleb rozhodnout…

Šel jste na logicky (a podle mne správně). Tak se pokusím jít stejnou cestou.

Vycházím z toho, že každá strana na světě má své skandály a své hříšníky. To není žádná česká specialita. Politiku dělají lidé a lidé jsou omylní a náchylní k různým špatnostem. Řekl bych dokonce, že mít ušpiněnou politiku je svým způsobem daň za demokracii. Je jen otázka, jak špinavou tu politiku budeme mít a do jaké míry ji necháme ušpinit a zda tomu můžeme zabránit, nebo aspoň nějak pomoci.

Každá strana by totiž měla mít zpětné zrcátko a demokratický systém, jak se takového hříšníka zbavit. A pokud je to hlubšího rázu (je jich víc, či jsou krytí vedením strany), tak nezbývá nic jiného, než vedení strany „převolit“ na sjezdu nebo změnit kandidátku a podobně.

K tomu všemu by měla přispívat svobodná média, která budou kriticky rozebírat tyto nedostatky a podezřelá jednání. (Voliči – ať jde o prodavače, lékaře či řidiče – se zákonitě věnují své práci a nemohou denně analyzovat politické dění v zemi. Od toho tady jsou z velké části právě novináři.)

V této souvislosti je nutné zdůraznit, že tento systém narušil svým vstupem do politiky a médií Andrej Babiš. Tím, že ovládl část sdělovacích prostředků a zároveň se stal politikem, znemožnil médiím plnit svou funkci. Tím pádem se k voličům nedostávají všechny podstatné informace. Ty se ve vlivných médiích oligarchů selektují jen na ty, které jsou namířeny proti konkurenci Andreje Babiše. Vzniká tak politická nerovnováha a informační chaos.

V reálu to pak vypadá tak, že politikům projdou daleko větší prohřešky než před tím. Protože logicky chybí zdravé kritické prostředí, které nastavuje laťku morálního vnímání politických kroků a jednání. (Vzpomeňte si na to, že z funkce premiéra musel v roce 2005 odejít Stanislav Gross, protože nedokázal vysvětlit 1,2 milionu korun na svůj byt. Teď tu má Andrej Babiš problémy s 50milionovou dotací či miliardovými dluhopisy, a část lidí to vůbec nevzrušuje.)

To má pak vliv na politickou kulturu, ale také na vnímání voličů. Ti jsou z toho všeho znechuceni, nevědí, kudy kam, a zákonitě jim vzniká v hlavách zmatek, který do jisté míry i chápu. Jsou dezorientovaní a mají tendenci to vyřešit buď tak, že k volbám nepůjdou, nebo „to nakonec hodí“ populistům, kteří slíbí voličům klidně i hodinky s vodotryskem, jen aby získali jejich hlas.

V takové situaci je dobré se dívat na politiku trochu jiným prizmatem.

Za prvé: Nejdříve bych hodnotil stranu podle toho, jaký má program a jestli s ním souhlasím.

Za druhé: Pak zvážím, jestli má strana demokratické mechanismy, které oddělí zrno od plev.

Za třetí: Teprve pak přichází na řadu subjektivní hodnocení toho, kdo je špatný, kdo je zprofanovaný, nebo kdo mi prostě z jakýchkoli důvodů nesedí.

Jste-li podle programu a idejí levičák, hledejte strany od středu do leva. Jste-li pravičák, jděte samozřejmě opačným směrem. Vždy by ale mělo platit, že tyto úvahy by se měly zastavit u extremistů. Tedy jak nalevo, tak i napravo. Tam bych – pokud se mě ptáte na názor – řekl: vážně nebrat. Každý extremismus je nebezpečný a zhoubný.

(Ještě vsuvka: pokud jde o programové a ideové hodnoty – je dobré se dívat zejména na sliby politiků – pokud jde o daně, zdravotnictví, školství, důchodovou reformu, obranu a zahraniční orientaci. To jsou pro mne základní témata, podle kterých kotvím svůj názor.)

Pak je dobré, jak jsem již říkal, vyhodnotit, jak se která strana umí vypořádat s problémy, které – zdůrazňuji – mají všechny partaje na světě. (Samozřejmě v demokratickém světě.)

To je, myslím, dost důležité. Dává nám to jistou míru jistoty, že strany nezametou skandály pod koberec.

Obecně vzato: jestli existuje uvnitř strany svobodná soutěž názorů, demokratické principy a selsko-logické uvažování – bude mít taková strana větší tendenci problémy řešit.

V tomto ohledu naprosto selhávají extremistické a populistické strany. Vybírám ty nejkřiklavější případy:

ANO 2011, KSČM, SPOZ SPD, Úsvit či Dělnická strana.

V těchto stranách nevidím demokratický princip či elementární politickou kulturu. Na sjezdu ANO to chvílemi vypadá jako v KLDR, kde se smějí jen na pokyn vůdce. O komunistech ani nemluvě. Tam demokracii neočekávejte. SPOZ by zametla pod koberec, i kdyby se ukázalo, že Zeman leje svým oponentům do pití jed. A u těch dalších končí demokracie ve chvíli, kdy otevřu jejich dveře. Škoda dalších řádků…

Přitom velmi dobře chápu, že po éře „kmotrů“ je těžké najít cestu k ODS i ČSSD. Janoušek, Rittig či Dalík zůstanou ještě dlouho symboly této „ztracené modré příležitosti“. Ale otázka zní: jsou tam tito lidé ještě dnes? Je ve vysoké funkci Mirek Topolánek, Pavel Bém nebo Petr Nečas? Ti už dávno padli a jsou z nich politické mrtvoly. Někteří jiní i díky médiím, která na jejich prohřešky léta upozorňovala, a lidé je pak buď nezvolili, nebo vykřížkovali.

Nebo.

Máte pocit, že v ČSSD nefunguje demokratický princip? Ať mám k této garnituře sociálnědemokratických politiků stovky výhrad, o tom zásadním – tedy že tam funguje svobodná soutěž názorů – pochybnosti nemám. I u nich se to síto „primárek“ či stranických konferencí občas rozpohybuje a nepropustí velké hříchy. A ti špatní prostě dál neprojdou. Anebo jsou na dlouho v karanténě mimo zásadní vliv.

Zelení, Piráti, TOP 09, KDU-ČSL (Starostové)? Mohu mít tisíce výhrad a nadávek, ale fakt nemám pocit, že by u nich vládl železnou pěstí jeden muž a majitel a určoval si, co je dobré a co ne. Že by jejich nějakému předsedovi patřila celá strana, logo, sekretariáty nebo i tužky na psaní? To fakt NE.

Vládu máme takovou, jakou si zvolíme. A to je často loterie založená na tom, kdo má víc peněz a zblbne na poslední chvíli nerozhodnuté voliče.

Ale politickou scénu máme takovou, jakou si sami vytvoříme. Jak to myslím? Podle mne nastala doba, aby se lidé začali víc angažovat ve veřejném životě. Aby víc sledovali své strany a lídry, aby o nich víc přemýšleli a aby třeba i do své strany buď vstoupili, nebo aby se stali aktivnějšími sympatizanty s daleko větším vlivem na „svého volitele“. (Ruku na srdce: Kdo jste navštívil svého poslance v poslanecké kanceláři? Kdo jste korigoval jeho postoj ve sněmovně tím, že byste mu aspoň napsali svůj názor?  Kdo jste se zkusil angažovat, byť jako bezpartijní na své radnici, či v obecním zastupitelstvu? Nebo jste aspoň zašel na jednání zastupitelstva jako host?)

Není třeba houfně vstupovat do stran ani nechávat svou dosavadní práci a bezhlavě se řítit do existenční nejistoty. Není třeba měnit zásadně svůj život. Stačí jen přemýšlet a víc se zajímat o dění kolem sebe. Ona ta energie nakonec něco vyvolá a uvolní. I kdyby to mělo trvat ještě několik let. Je to pořád lepší než jen nečinně přihlížet tomu, jak si tu pár zbohatlíků rozparceluje zemi a zprivatizuje politiku a moc.

Jestli jsem vám příliš nepomohl, tak se omlouvám. Ale je to jako ve filmu Forrest Gump: „Moje máma vždycky říkávala: Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, který kousek si vytáhneš.“

A já dodávám, že je fajn mít aspoň jistotu té bonboniéry a právo volby. Cokoli jiného nemá s demokracií nic společného. Když tu bude někdo, kdo vám bude určovat, kterou bonboniéru si koupit, jaký bonbon si vzít, a ještě určí výběr toho, jaký bonbon je zkažený (byť má prošlou lhůtu spotřeby), bude to vždycky špatně. Tak jako tak, se vám z toho jednou udělá zle.

Volte toho, komu věříte, kdo vám bude naslouchat a u koho máte větší jistotu, že to není populista a extremista a zametač vlastních hříchů a problémů. Je to vaše volba, vaše rozhodnutí, vaše možnost něco změnit.

S úctou

Jaroslav Kmenta