Miroslav Korecký v Mf Dnes soudí, že by se Babišovi měla dát šance sestavit vládu a že by to ostatní strany neměly blokovat. Podle něj se „nejméně šest partají, zejména těch tradičních, demokratických, skoro o překot žene do opozice a jakékoliv vládní angažmá odmítá.“ Podle něj to má sice logiku, protože to před volbami vylučovaly (což je podle něj byla „školácká strategická chyba) a také že se bojí, že by si pak ANO přivlastnilo úspěchy, jako se to stalo ČSSD a KDU-ČSL a navíc potenciální obvinění premiéra. Pak ale následuje ono „ale“:
„Přes to všechno – jak dlouho mohou zejména ODS, ČSSD a KDU-ČSL ustát takový negativistický a alibistický kurz, postrádající jakoukoliv zodpovědnost za budoucnost země? Ustát tak, aby je za to nezavrhli jejich voliči, zvyklí na to, že se tyto strany tradičně perou o moc a snaží se prosazovat jejich zájmy. Tvrdit jim, kolik práce pro ně nadělají i v opozici, je úsměvné. Co v opozici dokázaly ODS a TOP 09? A čí stovky zákonů, které vláda vůbec nepustila na plénum sněmovny, šly teď před volbami do stoupy?“
Jako možné varianty vidí ANO a ODS a možná ještě s lidovci. Nejhorší by podle něj byla „jakákoli forma spolupráce ANO s komunisty a Okamurou“. A nakonec aspoň Babišova jednobarevná menšinová vláda, které by ostatní strany umožnily vzniknout. Pak by si prý strany vylízaly své rány a naučily se některým kompromisům a mohli bychom se dočkat do příštího rozpočtu většinové vlády.
No dejme tomu. To je zatím takové cvičení v aritmetice a psychologii. Ta skutečná perla je ale Koreckého tvrzení o dotyčných stranách: „Andreje Babiše stvořily a svou hysterií ho čtyři roky živily. Teď chtějí opakovanou chybou Sauronovi odevzdat celou Středozem jako na dlani.“
Jenže jaká hysterie? Na to byl mistr především Babiš. Něco takového se tu, když pomineme výlevy Dr. Sládka a podobných existencí, dělo v polistopadovém období jen jednou. Bylo to v případě Zemanova tažení. Ten tehdy sugeroval lidem představu „spálené země“ a sliboval vázat členské legitimace ČSSD do kůže členů ODS. Pak to ještě zkoušel podobným stylem Paroubek, ale přehnal to natolik, že mu v závěru došel dech. Babiš přece odmítl celé polistopadové období jako řádění temných sil, kterému on teď zamezí. Teď hledá někoho, kdo se na jeho počinech bude jako kompars podílet.
Je otázka, kdo by se do takového sebevražedného podniku pouštěl. Jen samotná přítomnost Babiše a ANO ve vládě byla pro ČSSD, která ji vedla, a pro lidovce, kteří se toho účastnili, skoro smrtící. Kdo má zdravý rozum, nepožene se do pastičky pro kus okoralého sýra. Zvlášť kdy Babišovo ANO není normální politická strana, ale jeho majetek, kde má všechno na povel.
Dočkat se tedy můžeme nakonec i Babišovy vlády bez důvěry, kterou může Zeman nechat vládnout tak dlouho, jak se mu zlíbí. Nesmíme ale zapomenout na to, že tím, kdo Babiše „živil“ čtyři roky, byl především Babiš sám. A živil sám sebe dost dobře. Ostatní mu v tom pomohli svou slabostí a zmateným manévrováním. Přistoupit ale na mentalitu, že když nepodpoříme Babiše, tak podpoříme Babiše, nedává moc smysl.