Bývalý komunistický poslanec a nyní vedoucí archivu a knihovny ÚV KSČM Jan Klán pokračuje v nechutném označování našich vojáků – včetně těch nyní padlých – za žoldáky. Opakuje to slovo na svém blogu na adrese jaknklan.cz mnohokrát.
Tvrdí: „Výklad celého problému je, že v této zemi nebrání svoji vlast, ale jsou vlastně žoldnéři v boji proti terorismu. Z toho plyne, že společnost jako celek nemusí/není povinna truchlit nad ztrátou jejich životů, protože vojáci jdou s rizikem možné smrti do armády. Počítají (musí/měli by počítat) s tím, že jako žoldnéři si svůj plat musí zasloužit tím, že budou plnit rozkazy svých velitelů a ti zase poslouchat rozhodnutí politiků. Tak to prostě je.“
Když už s. Klán šéfuje nějakou knihovnu, byť komunistickou, měl by si asi nastudovat, co je to žoldnéř. K tomu nestačí, že někdo pobírá žold. Naši vojáci jsou příslušníci řádné profesionální armády. Žoldnéře by našel třeba v ruském soukromém takzvaném Wagnerově praporu. Jeho příslušníci byli na východní Ukrajině tak arogantní, že lezli na nervy dokonce i místním separatistům. Žoldák je člověk bez hodnot, který dělá svou práci a je mu jedno, pro koho to je. Chtěl snad soudruh urazit celou naši armádu komplet? Jestlipak by vojákovi z povolání Ludvíku Svobodovi řekl do očí, že je žoldnéř?
Soudruh Klán má ještě nějaké zvláštní pojetí vlastenectví: „To, že se v dnešní době konají padlým ceremoniály, je sice z hlediska úcty k mrtvým vojákům správné, ale jinak je to pokrytecké, protože tímto způsobem se vlastenectví nevybuduje. Spíše se dosáhne pravého opaku a to mohu potvrdit, když jsem sledoval diskuzi na sociálních sítích nebo jiných fórech. Většinově lidé říkali, že jsou to žoldáci.“
Ono asi záleží na tom, jaké sociální sítě soudruh knihovník sleduje a koho tam čte.
A nakonec ještě začal zabrušovat do religionistické problematiky, což komunisté dělají rádi, ačkoliv tomu většinou moc nerozumí:
„Cizí vojska na území Afghánistánu jsou vnímána jako vojska okupační. Většina Afghánců to alespoň určitě takto vnímá. Jsme pro ně totiž nepřátelé islámu. A to je prioritní. Ať je to „umírněný“ muslim nebo extremista. My jsme pro ně vždy nevěřící, protože oni nám jsou z pohledu Koránu nadřazeni.“
Autor zřejmě netuší, že v Afghánistánu byla občanská válka, způsobil ji komunisty obdivovaný Kreml. Vládu fundamentalistického Talibánu se povedlo svrhnout místním lidem za podpory západních vojáků. Lidé, co chtějí v zemi klid a nejsou to radikální islamisté, se dnes spíš ptají, kde jsou Američané, když by je potřebovali. Návrat do doby tálibánského temna nikoho neláká. Už by si jako stranický knihovník mohl nastudovat, že někdy je muslimovi bližší americký baptista než tálibánský šílenec.