Dnes volí senát tři nové členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), nejvyššího orgánu naší velmi důležité paměťové instituce, devastované posledních pět let primárně v zájmu Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) různými neomarxisty, revizionisty a dalšími falšovateli naší nedávné historie. Nedovolím si kolegům senátorům doporučovat, koho mají volit. Věřím, že to jistě vědí nejlépe, pokusím se alespoň zčásti kvalifikovaně predikovat, s jakými problémy se budou muset noví radní dříve či později potýkat.

Především se budou muset ujistit, zda ÚSTR plní své zákonem stanovené úkoly. Výroční zprávy jejich předchůdců předkládané senátu totiž obsahují řadu nepřesných, účelových až nepravdivých tvrzení, místy navíc ideologicky zahrocených a ignorujících zákon č. 181/2007 Sb. Po formální stránce jsou nepřehledné, více zakrývající než prezentující, bez ústřední myšlenky, obalené řadou nepodstatných informací.

Rada ÚSTR navíc v posledních pěti letech ve výročních zprávách nehodnotila činnost ÚSTR ani Archivu bezpečnostních složek (ABS) na základě rozboru plnění zákona, spíše se vždy snažila tomuto vyhnout, snad aby se neukázalo, že v podstatě žádný ze stanovených úkolů není v úplnosti plněn. Zřizovací zákon byl ignorován i v dalších základních dokumentech současného vedení, včetně ideologicky vyznívající tzv. Koncepce vědeckého zaměření ÚSTR.

Během zakladatelského období let 2008 až 2013, kdy jsme všemi silami snažili dohnat zpoždění oproti ostatním postkomunistickým zemím, byly ze strany ÚSTR i ABS důsledně plněny zákonem stanovené úkoly. Jak vyplývá z výročních zpráv, většina členů předchozí rady se oproti tomu snažila – v intencích svého politického zadání, nechal se slyšet zelený exradní Michal Uhl – o to, aby se ÚSTR nezabýval žádným z podstatných aspektů fungování totalitních režimů, ale víceméně nedůležitými drobnostmi, módně skrývanými za tzv. interdisciplinární každodennost.

Důležitým indikátorem kritické situace, do které se ÚSTR dostal, je mj. pokles publikací. V loňském roce například podle výroční zprávy samostatně vydal pouze dvanáct knih, z nichž ovšem jenom v šesti případech šlo o odborné publikace. Bezkoncepčnost vydávání neperiodických publikací navíc podtrhuje fakt, že celých padesát procent knížek (včetně koedic) bylo publikováno mimo projekty, tj. nevzešlo z projektů realizovaných ÚSTR. Jen pro úplnost dodávám, že vyšlo ještě sedm publikací periodických.

I v oblasti mezinárodní spolupráce je situace obdobně tristní, vedení ÚSTR kvůli své nekvalifikovanosti pouze příštipkařilo, a rozhodně se mu nepodařilo navázat na plodnou zahraniční součinnost ze zakladatelského období.

Dříve či později budou radní konfrontováni také s důsledky personální politiky současného vedení, které iniciovalo či připustilo odchod desítek odborně zdatných zaměstnanců. A to nemluvě o výměně kvalifikovaných vedoucích zaměstnanců za nedovzdělané kamarády a stranické příznivce, jmenované do funkcí bez řádného výběrového řízení, formálního vědeckého vzdělání či dostatečné řídící praxe.

A pak už je pouhý krůček ke zpochybnění zjevně cinknutého výběrového řízení na ředitele ÚSTR z roku 2014, které „vyhrál“ Zdeněk Hazdra, na kterém participoval dokonce minimálně jeden ze dnešních kandidátů, zástupce „konkurenční“ vědecké instituce.

Věřím, že senátoři budou mít šťastnou ruku, protože nové radní čekají zásadní úkoly při nápravě řady zdánlivě fatálních problémů způsobených někdy možno říci až z nízkých subjektivních důvodů.

V neposlední řadě budou muset prověřit i veškeré procesy vedoucí až ke komplikující se „rekonstrukci“ centrální budovy ÚSTR v Praze na Žižkově. Ujistit se a vyloučit, zda z úrovně vedení dokonce nešlo o záměr nevratně poškodit vlastní instituci, a to nezvládnutím opravy objektu Siwiecova a její následnou ztrátou například ve prospěch ministerstva vnitra.

Nelze v této souvislosti nespojit kritickou situaci ÚSTR s aktuálním stavem našeho veřejného prostoru (i když spoluzodpovědnost kromě vybraných politických subjektů jistě nesou i další paměťové instituce), v němž výrazně posilují názory relativizující veškeré totalitní reálie doby nesvobody let 1948 až 1989.

Paralyzování ÚSTR a do jisté míry i ABS se zcela jistě hodí všem politicko-společenským silám spjatým s komunistickým režimem, aktuálně zejména KSČM, posilující své parlamentní pozice.