V těchto týdnech společností hýbe vrcholná politika. Rozhoduje se o tom, zda budeme demokratickou a svobodnou zemí, nebo zda budeme oligarchickým režimem tak podobným tomu ruskému. Malí podnikatelé a živnostníci však musí žít svůj každodenní život a musí se starat o to, aby se uživili. A tak se musí zabývat i tak „přízemními“ tématy, jako jsou např. kontroly.

Máme v ČR veliké množství úřadů. Všechny obhajuji svou existenci tím, že vymýšlejí nová pravidla nebo mění ta původní. A dodržování těch svých pravidel pak kontrolují. Především podnikatelé a živnostníci tohle dobře znají. Stále se jim mění podmínky podnikání, stále jim přibývá povinností, hrozeb a sankcí.

Úřady a úředníci se navíc více a více specializují a vymýšlejí podrobnější a detailnější podmínky. Očekávají nejspíš, že kontrolovaný živnostník je odborníkem na všechno. Na odběr elektrické energie, bezpečnost elektrospotřebičů, nakládání s odpady, tlak v plynovém potrubí, statiku budov, podvojné účetnictví, DPH, bezpečnost práce  a požární předpisy, hygienické předpisy, intenzitu osvětlení, ukládání dat, nakládání s osobními údaji, archivnictví, používání měr a měřidel, statistiky, daně, pracovní právo, technické normy, živnostenský zákon, zákon o obchodních korporacích, nový občanský zákoník, předpisy spotřebních úvěrů a nakládání s hotovostí, výpočet odvodů na sociální, zdravotní a důchodové pojištění, vedení evidenčních listů… Je třeba pokračovat? Podle rčení dej blbci funkci, vymyslí lejstro, dnes platí založ úřad, vyrazí na kontrolu.

Někdo namítne, že podnikatel nemusí všechno znát, protože si může najmout odborníky. To je pravda, ale pak musí takový podnikatel vlastnit zlatý důl. Každého odborníka přece musí zaplatit. Kde na to malý podnikatel vydělá, úřady vůbec nezajímá. Předlož, dolož, prokaž, živnostníku!

A nejde jen o náklady. Kontroly jsou trvalou a rostoucí hrozbou. Kontroly vytvářejí rizikové prostředí, v kterém musí podnikatel stále prokazovat svou nevinu, dokladovat každý svůj krok a odkrývat kontrolám své podnikání. Navíc je prostředí předpisů a podmínek pro podnikání tak nepřehledné a komplikované, že kontrolovaný podnikatel se většinou neorientuje a je nucen být stále ve střehu a zvažovat, protože nikdy neví, zda vlastně kontrolující orgán má právo chtít po něm to, co vyžaduje.

Kontrolní orgány neberou ohledy na možnosti a potřeby podnikatelů a často se chovají, jako by podnikatel byl sprostý podezřelý. Už zase se úřady chovají jako nadřízený podnikatele, chovají se, jako by podnikatel existoval kvůli nim a díky nim, a ne obráceně.

Podnikatel často také nemůže požadavkům úřadů vyhovět tak, aby to neodporovalo zdravému rozumu a podnikatelské praxi. Navíc stále roste objem předepsané a kontrolované dokumentace, kterou musí podnikatel vést. Pro podnikatele je to obrovská zátěž a zvláště pro ty nejmenší podnikatele to již přestává být únosné.

Dá se říct, že malí podnikatelé a živnostníci dnes řeší dilema, zda zvládnou splnit všechny podmínky a předpisy a zda mají riskovat sankce, které se stávají likvidačními. Malí podnikatelé a živnostníci zvažují, zda má vůbec smysl podnikat.

Autor je předsedou výboru Podnikatelských odborů

 

 

 

Revue Forum Banner