Prohlašoval, že jako vítěz voleb s Blokem proti islámu namele muslimy do masokostní moučky. Podobně odvážných výroků Martina Konvičky následovala ještě řada a některé z jeho excesů byly trestně stíhány. Nakonec však jeho největším politickým úspěchem bylo předposlední místo na Táborsku v loňských senátních volbách. Co dělá dnes jeden z největších odpůrců islámu u nás?

Konvička k sobě před dvěma lety stočil pozornost svými facebookovými příspěvky o koncentračních táborech pro muslimy, jejich namletí do masokostní moučky či zplynování. Dnes už jej média zmiňují jen velmi sporadicky.

Před pár týdny byli podle svých vlastních slov společně se zakladatelkou a předsedkyní Naštvaných matek Evou Hrindovou vyhozeni z jedné olomoucké hospody.

Jak na dnes téměř neviditelného aktivistu reaguje společnost? A má vůbec šanci ještě někoho oslovit?

Místo, kde přebýval underground

Olomoucká Hospoda U Musea, v kuloárech známější jako Ponorka, je svým způsobem kult. Jde o lokál, v jehož prostorách se vystřídala snad všechna zásadní jména českého undergroundu. Zdejší osazenstvo tvoří intelektuálové, postarší máničky i úplná společenská spodina. Co ale především, Ponorka vždy přitahovala individuality.

I Martin Konvička s Evou Hrindovou prožili část svého života v Olomouci, takže měli možnost na vlastní kůži nasát genia loci „androšské“ hospody utvářející své jméno v průběhu minulých dekád.

Proto se prý z nostalgie rozhodli po skončení Konvičkovy olomoucké přednášky 26. května navštívit právě Ponorku.

Dezinterpretace a manipulace informací

Martin Konvička v současnosti působí jako docent na Jihočeské univerzitě a zároveň se prezentuje jako jeden ze členů spolku Sedmá republika, jehož předsedou je David Nepimach. Náplní jejich činnosti je například pálení koránu, komentování aktuálního dění na sociálních sítích a občasné pořádání besed.

Konvičkovi jsou mimo jiné také často přisuzována označení jako „rasista“, „nácek“ či „fašista“, která sám striktně odmítá. Nehledě na fakt, že se v minulosti za své projevy dočkal obvinění za podněcování k nenávisti. Veřejnost rovněž odsoudila jeho zinscenovanou okupaci Islámským státem na Staroměstském náměstí.

Ministerstvo vnitra ve svých čtvrtletních zprávách o extremismu z roku 2015 několikrát zmiňuje Konvičkovy projekty v rámci extremistické islamofobní scény:

„Za cílem získání volební podpory byly záměrně a účelově využívány informace, které byly často vytržené z kontextu, zobecněné anebo i dezinterpretované,“ píše o platformě Islám v ČR nechceme, potažmo Bloku proti islámu a jeho někdejšímu koaličnímu partnerovi Úsvitu-Národní koalice.

Eva Hrindová je známá jako „naštvaná matka“, která bloguje o stavu společnosti a varuje před hrozbou jménem islám. Dlouhodobě se také vyskytuje po boku Martina Konvičky a Petra Hampla jako politická aktivistika.

I přes to všechno neměl Konvička obavy z návštěvy podniku stavějícího na liberálních názorech. „Pověsti o tom, že tamní hosté zesluníčkovali, jsem nebral nikterak vážně. V době mých návštěv Ponorky jsem tehdy zažil všechny představitelné druhy názorových střetů a nijak jsem se nebál sedět u stolu s lidmi, s nimiž jsem nebyl ve stoprocentní shodě,“ uvedl redakci.

Hrindovou naopak doprovázely jisté pochybnosti. „Chodí tam lidi, kteří mají jenom určitý typ názoru, a osobně se mi tam nechtělo moc jít,“ sdělila.

Ve svém uveřejněném článku „Zpráva o stavu demokracie v Olomouci“ si stěžuje, že Ponorka už není tím, čím kdysi byla. „Ale já v Olomouci žiju a vím, že dnes už tam žádní rebelové nechodí, protože dnes jsou z rebelů podporovatelé systému, kteří se navíc naučili bonzovat, a minulá svobodomyslnost a diskuze o kontroverzích se změnila tvrdě hlídanou debatu o věcech, které si schválíme, a nejdou proti systému,“ píše.

Zasahuje nespokojený host

„Ostatní čekali na své objednávky, když tu se ke stolu přikolébal číšník. Sdělil nám cosi ve smyslu, že pro dnešek končí a nechce nás tady,“ popsal Konvička.

Celou věc měl zařídit jeden z hostů, který se seznámil s hospodou již v dobách totality. I sám Konvička si na něj prý vzpomíná. „Byl to jakýsi Jaroslav Vinický, pelichající seladon, co sedí na svém místě už 30 let a stále stejnými řečmi obtěžuje čím dál mladší a opilejší slečny – s čím dál menším úspěchem,“ sdělil redakci.

Martin Konvička během své výpovědi ještě několikrát vyjádřil své antipatie k Vinickému.

Obsluha tedy, ačkoliv ohlásila konec, údajně ostatní zákazníky nadále obsluhovala. Když se Konvička a jeho doprovod stále neměli k odchodu, pustil prý číšník hudbu nesnesitelně nahlas, což tedy považovali za jasně znějící výzvu k odchodu.

Zaskočilo mi pivo

K vzniklé situaci se vyjádřil i „nespokojený zákazník“ Vinický. „V okamžiku, kdy jsem zjistil, že dorazila skupina, ve které jsem poznal pana Konvičku a paní Hrindovou, zaskočilo mi pivo v krku. Pro mne tito lidé prezentují stejné zlo, jakým je fašismus, nacismus nebo komunismus,“ říká.

„Výčepnímu jsem jasně řekl, že tihle lidé absolutně popírají ducha Ponorky, a že pokud sem takový odpad bude chodit, je to moje poslední návštěva,“ stojí si za svým Vinický.

Obsluha svůj postoj odmítla zveřejnit, stejně tak jako vydat kontakt na vedoucího podniku. Na facebookové stránce Martina Konvičky se však omlouvá za vzniklou situaci.

„Ukázalo se, že cenzory, práskače a vyhazovače dnes dělají lidé, kteří navenek nosí znaky svobodomyslnosti, ale ve skutečnosti nikdy nepochopili ducha bohémství, svobody, městského zevlování a hospodského života,“ vyhodnotil na závěr Konvička. (Konvička se po uvedení svých citací dožadoval autorizace celého textu. Poté, co redakce jeho požadavek odmítla, sdělil, že s autorkou textu komunikoval naposled.)

Od BPI přes „Apače“ až po Sedmou republiku

Od rozpadu politického hnutí Blok proti islámu uplynul zhruba rok. Plánovaná spolupráce se stranou Úsvit – Národní koalice se nekonala.

Představitelé BPI koaliční smlouvu nakonec vypověděli. Vzniklé spory přičítali zejména Janě Volfové. Tehdejší místopředseda hnutí, Petr Hampl, ji dokonce označil za agentku BIS.

V loňském roce neúspěšně usilovali s nově vzniklou Alternativou pro Českou republiku 2017 o vstup do senátu. Hampl na svůj post rezignoval a Konvička toto hnutí po čase opustil. Během letošního dubna byla Alternativě Nejvyšším správním soudem pozastavena činnost kvůli neúplným finančním zprávám.

Politolog Miroslav Mareš působící na Masarykově univerzitě v Brně o těchto uskupeních říká: „Promarnily svoji šanci hádkami a marketingově špatnou politikou, zastínily je jiné osobnosti, zvláště Tomio Okamura.“

Vytvoříme úspěšnější zem, než byla první republika

Po všemožných obměnách nacionalistických stran a iniciativ je tu nyní Sedmá republika. V březnu na svém videokanálu sdílela video s prosbou o finanční injekci pro volební kampaň. Na transparentním účtu vlastněném Martinem Konvičkou se ke dni 8. 6. 2017 nachází osm tisíc korun.

Sedmá republika se nicméně podzimních parlamentních voleb nemůže samostatně účastnit. Nenachází se totiž na seznamu registrovaných politických stran či hnutí Ministerstva vnitra a vystupuje pouze jako zapsaný spolek.

„Sedmá republika má malou šanci oslovit. Pro mnoho lidí je to divný název, nejsou vidět v masmédiích, objevuje se levicová konkurence v podobě Bezpečnost, odpovědnost, solidarita a podobně,“ míní o Konvičkově spolku politolog Mareš.

Martin Konvička tak dnes jezdí do Berlína prý po vzoru Martina Luthera „přibíjet“ svoje teze mířící proti Evropské unii ke vchodu německého kancléřství. Jeho pravá ruka a „ekonomický ideolog“ hnutí, sociolog Petr Hampl se také stáhl do ústraní. Naposledy o sobě dal vědět, když se stal jedním z hlavních pořadatelů akce Den heterosexuálního bílého muže. Seminář na toto téma se pak odehrál i ve sněmovně pod záštitou poslance Tomia Okamury.

Jana Volfová nyní působí jako předsedkyně hnutí Česká suverenita. Nedávno prohlásila, že v nadcházejících volbách podpoří Blok proti islamizaci-Obrana domova. Společně minulý měsíc také vystoupili na Malostranském náměstí, kde vyjádřili veřejnou podporu francouzské prezidentské kandidátce Marin Le Penové. Volfová po její porážce slíbila, že už nikdy nebude jíst makronky.

„Větším lákadlem pro společnost může být Svoboda a přímá demokracie, existuje také spousta malých projektů (Rozumní, BOS, Řád národa) a stále přetrvává i DSSS,“ hodnotí Mareš současnou nacionalistickou scénu.

Psáno pro web HlídacíPes.org.

Michaela Susedíková
Michaela Susedíková
Další články autora