Zásadní pro případný úspěch jednání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem v Hanoji jsou motivace, s nimiž oba lídři do Hanoje přijeli. V rozhovoru pro deník Forum24 je přibližuje koreanista Jaromír Chlada.

Jediné předchozí setkání obou lídrů bylo to v červnu 2018 v Singapuru. Co hmatatelného tehdy přineslo?
Za úspěch lze považovat už navázání kontaktu, a to hned na nejvyšší úrovni, protože pomohlo zmírnit nedůvěru zejména Severokorejců k Američanům. To je důležité kvůli zárukám, které v tomto jednání má americká strana nabídnout oplátkou za to, že Severní Korea přestane zbrojit. Ty záruky jsou ale – viděno z její strany – vágní.
Potíž je v tom, že příklady záruk, které Spojené státy v poslední době ve světě daly, žádnou velkou důvěru nevzbuzují. Podívejme se na Kaddáfího, který také dostal americké záruky, a jak dopadl. Podobně lze jmenovat Saddáma Husajna, nebo Trumpovo odstoupení od (mezinárodní jaderné) dohody s Íránem.

Je myslitelné, že by se pánové na dnešním setkání v Hanoji v čemkoli podstatném odchýlili od možných předem vyjednaných ústupků?
Oba týmy spolu od minulého summitu intenzivně komunikují, což ale jen vágně komentovaly, takže nevíme, jestli se dobraly čehokoli konkrétního. Další divoký faktor je Trump, který svá rozhodnutí se svou administrativou zjevně příliš nekonzultuje. Na americké straně jsou dva protichůdné tábory, na jedné straně on, který je vstřícný dialogu se Severní Koreou, a na druhé straně Pompeo, Bolton a Mattis, což jsou spíš jestřábi, kteří by s Kimovým režimem jednali tvrdě. Bude tedy záležet na tom, jak daleko bude Trump ochotný zajít.

Znalec Severní Koreje Rüdiger Frank z Vídeňské univerzity zmiňuje, že oba účastníci jsou na domácí půdě pod tlakem, aby jeden dosáhl čehokoli uvěřitelného ve snaze o denuklearizaci a druhý vyjednal podporu pro zmírnění sankcí OSN. Jak si vůbec představit „vnitropolitický“ tlak na Kima?
Vnitropolitický tlak vnímám spíš na straně Trumpa, z jehož charakteru vládnutí je evidentní, že je šoumen (měl i svou obchodní šou v televizi) a je to obchodník. Do jednání se Severní Koreou vstoupil s tím, že uzavře smlouvu, kterou se žádnému z jeho předchůdců nepodařilo uzavřít. Spojené státy nemají mnoho témat, v podstatě jen válku proti terorismu a Severní Koreu. Ač se jeho jednání se Severokorejci týká mezinárodní scény, u Trumpa vnímám, že je pro něj důležité prezentovat případný úspěch na domácí scéně.
Na Severokorejské straně jde o pragmatismus, nikdo dosud ze strany mezinárodního společenství nečelil tak rozsáhlým sankcím, jakým čelí tato země, jsou skutečně drsné.

Na druhou stranu světové agentury informovaly o jejich porušování, kdy tankery přečerpávají suroviny přímo na moři a podobně…
Jasně, že to dálněvýchodní frmy z Číny nebo i Ruska obcházejí… Sankce ale i tak citelně zasahují severokorejské obyvatelstvo, které si nemůže pořádně vydělat.

[ctete postid=“237076″ title=“Jedna uspěchaná mírová smlouva, a jsou tu dvě jaderné mocnosti navíc, varuje koreanista“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/06/Trump-kim-385×230.jpeg“ excerpt=“V pokračování rozhovoru koreanista Jaromír Chlada pro deník FORUM 24 popisuje “ permalink=“http://forum24.cz/jedna-uspechana-mirova-smlouva-a-jsou-tu-dve-jaderne-mocnosti-navic-varuje-koreanista/“]237076[/ctete]

A musí se vůbec diktátor trápit starostmi obyvatel?
Do určité míry ano, protože i v tamní společnosti už roste podnikatelský duch. Hodně lidí tam už 10, 15 let soukromě podniká, čímž vznikla střední třída. Ta má peníze a chce je utrácet, a to nejen za jídlo, ale i za značkovou módu. A na tyto lidi už neplatí propaganda, kterou si režim zvykl ovládat obyvatelstvo.
Ne že by snad zformovali opozici, ale i navenek nenápadný tlak může být znát. Navíc současný Kim nemá zdaleka takovou pozici jakou měl Kim Ir-sen, který je pro Severokorejce dodnes úctyhodná osoba a osvoboditel. Kim Čong-il už na tom byl hůř než jeho otec a Kim Čong-un už jen kvůli relativně nízkému věku na onen „trůn“ nemá přirozený respekt lidí.

Na druhou stranu, když tento nedostatek doháněl, neznal strýce ani bratra …
Jasně, on byl tvrdý, pustil se na tenký led a loajalitu si vydobyl bičem spíš než cukrem, ale potenciální i reálné politické soky likvidovali i jeho předchůdci, takže nešlo o nic až tak zvláštního. Jiná věc je, že už při svém nástupu slíbil Severokorejcům, že nebude žádné další utahování opasků – a k tomu vede jedině omezení sankcí sjednané výměnou za omezení jaderného programu.

V  pokračování rozhovoru se dočtete o silové rošádě, jakou v celé oblasti může způsobit neuvážený ústupek Západu