Komunisté, přinejmenším ti vrcholní, se vůbec nezměnili a jejich touha řídit společnost, protože všechno vědí nejlépe, je dechberoucí. Prokázal to mimo jiné dlouholetý předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik.

Na ČT24 hájil protesty v Hamburku během summitu nejbohatších států světa (G20) jako projev práva na protest a na odpor. Samozřejmě hájil pouze ty, kdo protestovali poklidně. Podle něj Němci i další Evropané protestovali proti bohatým lidem, bohatým státům, některým válkám, jejichž důsledkem je podle Kováčika masová migrace, a také proti klimatickým změnám či situaci např. v celé Subsaharské Africe. Podle Kováčikova výkladu toho tedy protestující chtějí po vládách států G20 opravdu hodně.

Komunisté se rádi ohánějí pojmy, jako je „liberální (či neoliberální) kapitalismus“. Zrovna ten se podle Kováčika vyčerpal. Jenže co se za tímto pojmem skrývá? V evropském prostředí se pod pojmem „liberální“ má na mysli podporující svobodu. Jistěže zákony, policisté či soudy umožňující lidem svobodně se rozhodovat jsou podmínkou nutnou, ale nikoli dostačující. Samozřejmě že se zákony musejí snažit předcházet konfliktům mezi lidmi vyplývajícím z toho, že si někdo svou svobodu vyloží jako svobodu opékat ze své vlastní vůle buřty na sousedově zahradě, pořádat na náměstí o půlnoci koncert nebo jezdit u nás po silnicích zásadně vlevo. Ale pokud nechcete „kecat“ jiným lidem do jejich životů, z principu nemůžete tvrdit, že je liberální přístup přežitý. Mohou to tvrdit jen lidé s diktátorskými sklony a lidé, kteří mají troufalost si myslet, že vědí všechno i za ostatní nejlépe.

Jak je to s pojmem „kapitalismus“, tak oblíbeným v řeči komunistů? Kapitalismus vůbec není ekonomický pojem. Je to pojem od historiků (a sociologů), kteří chtěli popsat společenské změny související s věkem páry a průmyslovou revolucí obecně. Vlastně se nejedná o nic jiného než o svobodné obchodování a poskytování služeb mezi lidmi (a s tím související svobodné investování, půjčování si, zaměstnávání lidí…). Pouze se chce zdůraznit, že lidé už nevyrábějí jen věci, které si pak rovnou vyměňují (nebo prodávají za peníze či směnky), ale produkují rovněž věci, které jsou samy o sobě spíše k ničemu, avšak následně pomáhají k větší výrobě a tím i k lepšímu živobytí. Třeba motyčky, soustruhy, teorii relativity, herbicidy, kamiony, ale i celé továrny, protože ty také neslouží primárně k přespání a spolkové kulturní činnosti.

Spojení „liberální kapitalismus“ se pak zjevně zaměřuje na fakt, že si každý, kdo má peníze (třeba i díky bankovnímu úvěru) a nápady, vyrábí ve své továrně halenky či koloběžky zcela svobodně, aniž by se ptal pana Kováčika.

Podle něj je takový postup přežitek. Přežitek, který vedl k naprosto nevídanému růstu blahobytu všude, kde zavedli katastrální úřady, vynutitelné právo sjednávat si smlouvy a podobně. Stačí se podívat na Spojené státy, v současnosti speciálně třeba na Texas, ale i na Německo, které po sjednocení v roce 1871 prožilo díky rozšíření obchodu hospodářský zázrak, nebo dejme tomu na takový Singapur či Hongkong, abychom jmenovali území, kde lidé neměli moc štěstí na ropu, měď a ani na zemědělskou půdu. Jen měli, slovy Kováčika, vyčerpaný liberální kapitalismus. Naproti tomu na komunistické Kubě lidé mají nedostatek jídla i zdravotní péče. HDP Kuby na osobu je asi třikrát nižší než v České republice a zhruba pětkrát nižší než v USA. Fidel byl přitom idolem snad každého komunisty. Komunisté se tedy nemají čím chlubit.

Kováčikovi a podle jeho názoru i protestujícím v Hamburku také vadí, že bohatí bohatnou a chudí chudnou. Obecně (v souhrnu) však není pravda, že chudé rodiny chudnou, a není to až na výjimky pravda dokonce ani v Kováčikem zmiňované Subsaharské Africe, tedy pokud v daném státě zrovna neprobíhá občanská válka.

Některé rodiny poškozuje (myšleno čistě ve finančním smyslu) pouze mnoho potomků, ale hlavním důvodem tamní populační exploze je neexistence důchodového systému a často i soukromého důchodového pojištění. Afričané se zkrátka v důchodu spoléhají na své záměrně početné potomstvo. Ale za to nemůže liberální kapitalismus.

Kováčik by měl o Subsaharské Africe (zejména jejích agrárních regionech) mlčet. Jsou to právě komunisté, kteří ji nejvíce poškozují, nebo se o to přinejmenším neustále a aktivně snaží. Jak? Brání, kde mohou, dovozu geneticky upravených plodin od chudých zemědělců z oblasti. Ti jsou přitom na prodeji (a konzumaci) těchto plodin životně závislí.

Můžete si stěžovat, že na tom zároveň vydělávají firmy, které obchod organizují (levičáci jim s oblibou říkají „nadnárodní korporace“), ale to je přece dobře. Je správné, že někdo obchod organizuje a dává tak možnost tamním zemědělcům si vydělat, byť asi dostanou jen malou (avšak svobodně dohodnutou a aspoň nějakou) část z cenové přirážky (resp. z marže).

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora