Jedním z argumentů odpůrců přijímání arabských imigrantů do Evropy je to, že muslimská populace je iracionální, barbarská, nekulturní a necivilizovaná. Tímto způsobem se pohlíží i na samotný islám. Příznivci integrace oponují tím, že rozlišování populace na civilizovanou a necivilizovanou je xenofobní a rasistické, a že neexistují externí standardy pro určení toho, co je civilizované. Považovat za civilizované pouze to, co uzná západní civilizace, zakládá podle nich povinnost jiných kultur přijmout západní standardy, aby byly považovány za rovnocenné…

Pro mnohé bude zřejmě překvapením, že termín civilizované národy užívá i platné mezinárodní právo. Je pravdou, že tento termín byl v mezinárodním právu od 50. let minulého století na ústupu, ale k jeho větší proliferaci došlo opět po útoku 11. září 2001. George Bush tehdy na Valném shromáždění OSN rozdělil státy na civilizované, které jsou předmětem útoku, a necivilizované, které podporují terorismus.

Jak poznat civilizovaný stát

Nicméně faktem je, že termín “civilizovaný národ” nikdy zcela neopustil scénu mezinárodního práva a stále zůstává jeho součástí, a to minimálně ve Statutu Mezinárodního soudního dvora.

Civilizovanost národa je dělícím znakem pro to, kdo patří do určitého společenství a kdo nikoli. Národy, které nesplňují standardy tohoto společenství stanovené pro civilizaci, jsou považovány za necivilizované. Právo civilizovaných národů má svůj původu v právu křesťanských národů.

Civilizovanost národa jako koncept má evropský původ, ale mezinárodní právo tento koncept aplikuje univerzálně. Postupem doby také došlo k posunu významu pojmu národ k pojetí národa jako státu.

Znamená to, že mezinárodní právo je strukturálně nakloněno Západu a jeho neformální nadvládě? Nemělo by mezinárodní právo spočívat na benevolentnějším univerzálním jazyku lidských práv, která ale mohou být i „necivilizovaná“?

Existuje několik fundamentálních znaků civilizovaných států. Prvním z nich je zajištění základních práv, a to zejména práva na život a na majetek, a svobody pohybu, obchodování a vyznání. Dalším znakem je existence organizované politické struktury a schopnost státu jednat v sebeobraně.

Nutností je i přijetí norem mezinárodního práva a schopnost navazovat diplomatické vztahy s jinými státy.

Jak pohlížet na Saúdskou Arábii

Civilizované státy musí přijmout normy a praxi civilizovaného mezinárodního společností, jako je zákaz polygamie a otroctví, ale např. i partnerské soužití nezletilých dívek s dospělými muži, upalování manželek po smrti manžela apod. Termín civilizovaný národ, resp. stát je tedy používán v mezinárodním právu v neutrálním a nexenofobním významu slova.

Pokud je tedy například v Saúdské Arábii povoleno mnohoženství, existuje příkrá nerovnost mezi pohlavími a za homosexuální styk je možno uložit trest smrti, je obtížné takovou zemi označit za civilizovanou, byť se tato praxe zakládá na širokém konsenzu obyvatel této země.

Někteří právníci zabývající se mezinárodním právem přesto termín “civilizovaný národ” kritizovali, a to z tohoto důvodu, že údajně odráží standardy platné před druhou světovou válkou, které již nejsou aplikovatelné. Došli proto k závěru, že všechny státy, které jsou členy OSN, musí být považovány za civilizované.

To je ale nemístné zjednodušení. Navíc tato koncepce nedopovídá na otázku, jaký status mají státy, které nejsou členy OSN. Švýcarsko se stalo členem OSN až v roce 2002.

Znamená to tedy, že bylo do té doby necivilizované? Stejně tak měla v průběhu 90. let zvláštní status Jugoslávie, protože nebyla vyjasněna otázka jejího právního nástupnictví. Znamenalo to tedy, že po určitou dobu byla civilizovanou zemí, pak její civilizovanost skončila a následně byla znovu obnovena?

Co s tím?

Jak je tedy vidět, komunita právníků zabývajících se mezinárodním právem může přistupovat například k Saúdské Arábii jako k zemi civilizované, a to z důvodu jejího uznání mezinárodním společenstvím, nebo jako necivilizované, a to z důvodu nesplnění základních standardů civilizovanosti.

Pravdou je ale to, že považovat zemi typu Saudská Arábie za civilizovanou zemi je velmi pokrytecké.

Znamenalo by to totiž, že obecné principy saúdskoarabského práva mohou být pramenem práva mezinárodního. K takovému absurdnímu závěru však nemohou dospět ani ti, kteří považují všechny členy OSN za státy civilizované.

Ustanovení mezinárodního práva o civilizovaných národech, resp. zemích je stále platné, i když je potřeba dát tomuto termínu nový obsah, resp. najít novou interpretaci standardů civilizace.

Základem těchto nových standardů však musí být standardy západní civilizace, která zajišťuje základní práva, organizovanou a predikovatelnou státní moc, racionální právní systém, diplomatická řešení a prostředky jakožto základ mezinárodních vztahů a dodržování norem mezinárodního práva.

Text byl psán pro web HlídacíPes.org.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner