Bývám dotazován, proč se jako intelektuál přidávám pouze k pravici a tvrdě kritizuji pouze levicové, případně populistické myšlení a praxi. Odpověď je sice nasnadě: odpovídá to mým dlouhodobým politickým postojům. Nicméně cítím, že je zapotřebí cosi dodat. Totiž kritiku pravice.

Exprezident jako křeček v kole

Nelíbí se mi, co v posledních letech provádí bývalý guru pravice Václav Klaus. Zatímco v řadě problémů pozoruje svět ještě s bývalou jistotou (kritika postmoderních ideologií), doma připomíná v kleci zuřivě pobíhajícího křečka, zmateně hledajícího subjekt, který by mohl podpořit. Nechme stranou neuvěřitelný příklon k podivuhodné bytosti jménem Jana Bobošíková, na jednu velkou chybu má každý nárok. Klaus ale chyby stupňuje. Místo aby udělal jedinou rozumnou věc, totiž podpořil obnovenou ODS, je ochoten se místo toho mísit i do dosti obskurantních uskupení, jako byly Věci veřejné nebo Realisté. Přitom mu nevadí, že se tím dostává do „rodinné schizofrenie“, neboť svými útoky proti své rodné straně a jejím představitelům – nejčastěji Miroslavě Němcové – bojuje proti svému synovi Václavovi. Člověk si říká, že mu musela ODS hodně ublížit. Reálně politického však v jeho jednání není ani stopy.

Radikální husité zdraví!

Nelíbí se mi namyšlenost mnoha pravicových politických subjektů typu Svobodných či dnes Realistů nebo absurdně obnovené ODA, které mohou ve volbách dosáhnout výsledku 0,2–3,0 procenta, tvrdohlavě však trvají na své výlučnosti. Je to domýšlivost, která klade před vlastní program úplně jinou hodnotu – totiž samotnou domýšlivost. Tato uskupení připomínají sekty, a to přesvědčením o vlastní vyvolenosti. Proč by se špinili s ODS nebo TOP 09, těmito lidovými církvemi, když je zapotřebí světu stále oznamovat svou minimalistickou pravdu. Tábor je náš program! Pro tyto subjekty jako by neexistovala hodnota kompromisu, i když právě jeho hodnota je samotnou trestí politického jednání. Zatímco pro větší pravicové strany občas platí, že by si měly dodávat sebevědomí, pro malé subjekty platí pravý opak: mají sebevědomí až příliš.

Charismata oproti standardní politice

Nelíbí se mi proevropská politika TOP 09. Chápu ji jako daň celoživotnímu postoji Karla Schwarzenberga, který se svým názorem bohužel zaostal někde v pleistocénu evropského vývoje. (Aby bylo jasno, proti K. S. nic nemám, tento muž vejde do čítanek, neboť se mu podařilo prolomit tradici české nenávisti ke šlechtě!) TOP 09 však tímto postojem brzdí jak jednotný realistický postoj na domácí půdě, tak v Evropském parlamentu. TOP 09 bude mít vždycky Achillovu patu právě v tom, že se dala na cestu preference charismatických poloh před standardními. To dosvědčují ostatně i limitované možnosti talentovaného politického profesionála Miroslava Kalouska, který je možná schopen překročit svůj stín, stín své strany však nikoli. Lze pouze doufat, že Topka bude nakonec přinucena svou politiku vůči EU změnit. Přinucena kým? Samotnou EU!

Antireklama jako obsese

Nelíbí se mi způsob, jaký v případě Andreje Babiše zvolil můj nejoblíbenější český časopis – týdeník Echo. I když je nyní v redakci výkvět české žurnalistiky a v podstatě v každém čísle se najde novinářská perla, lahodící konzervativnímu oku, echisté se rozhodli dělat stálou reklamu Andeji Babišovi. Nerozhoduje skutečnost, že jde o reklamu negativní. Pokud každé třetí číslo přinese na obálce Babišovu podobiznu a pokud je mu v každém druhém čísle věnován článek, jedná se o to, čemu psychologové říkají obsese. Ne že bych nerozuměl tomu, proč se k tomu redakce uchýlila – každý má právo na svého úhlavního nepřítele! Bohužel tím vytváří dojem, že Babiš je tím nejdůležitějším protivníkem demokracie v této zemi. Na tom samozřejmě něco je, o to víc by se hodilo o něm mlčet. Korunou této kontraproduktivní snahy jsou protibabišovské speciály, u níž by soudnému čtenáři mohla naskočit příšerná myšlenka, zda není Echo vlastně dalším Babišovým periodikem.

A co ODS?

Takto bych mohl pokračovat. Jistě by mohla zaznít otázka, zda bych ve svém výčtu mohl zařadit také slabiny ODS. Ano, mohl. Proč bych to ale dělal? Je před volbami a této straně dávám z dobrých důvodů svůj hlas.