Bývalý ministr prof. Karel Dyba přináší závěrečnou úvahu o intervencích ČNB pro FORUM 24. Tentokrát se zamýšlí, zda nám nějak může pomoci švýcarská zkušenost, a shrnuje svůj názor na intervence podložený odbornými argumenty.

Poučení pro nás ze švýcarského odchodu z intervenčního režimu?

Nemyslím si, že lze dělat jednoduchou paralelu se šokovým exitem švýcarské centrální banky z podobného intervenčního režimu, jaký uplatňuje ČNB. Jistě i proto, že koruna není svého druhu bezpečným přístavem, jako je švýcarský frank. Zejména kvůli tomu docházelo v bilanci Švýcarské centrální banky k příliš nebezpečnému narůstání devizových rezerv, i když tyto byly rovněž investovány v zahraničí a přinášely tak bance jistý výnos. Nicméně platí, že po startu kvantitativního uvolňování ECB hrozilo další zaplavení Švýcarska přílivem peněžního kapitálu ze zahraničí s těžko dohlédnutelnými účinky, kdyby Švýcaři těsně před rozhodnutím ECB nejednali.  Tj. v dané situaci riziko nejednání bylo považováno za větší než rizika spojená se šokovým exitem a apreciací franku. Připomeňme si také, že švýcarská centrální banka je vlastněna kantony a ty požadují, aby byla zisková, protože kantony jako akcionáři dostávají příslušné dividendy, se kterými počítají ve svých rozpočtech. Za povšimnutí také stojí, že po posílení švýcarského franku po opuštění režimu jeho fixace vůči euru, ze kterého dovozci profitovali, poskytovali společnostem, kterým dodávali, část svého profitu z apreciace franku ve formě jistých slev, aby je nepřivedli do mimořádně velkých problémů. A tím možná také sebe.

ČNB narůstající zásobu devizových rezerv ve svých aktivech, což je mimochodem vždy lepší situace než když rezerv je málo, rovněž investuje v zahraničí do bezpečných cenných papírů, ze kterých má jisté výnosy. Na druhé straně ČNB – na rozdíl od Švýcarské centrální banky – je vlastněna státem a může tak dobře fungovat s účetní ztrátou po opuštění kurzového závazku a jisté apreciaci koruny dlouhodoběji. V minulosti to tak již bylo, aniž by to ohrozilo její kredibilitu a schopnost provozovat odpovídající měnovou politiku. ČNB prakticky nikdy za posledních 25 let nic neodvedla do státního rozpočtu a případné zisky, spojené s pohybem kurzu měny používala na uhrazení předchozích účetních ztrát.

Místo závěru

ČNB je svým založením neutrální vůči politické sféře a tedy má konat, když je vzhledem ke svému mandátu a po vyhodnocení situace k tomu oprávněna. Navíc když platí, že možnost svého neobvyklého měnově politického rozhodnutí – přijetí kurzového závazku – jistou dobu verbálně avizovala. Každopádně se přikláním k názoru, že bankovní rada svým rozhodnutím o depreciaci koruny a přijetím kurzového závazku v listopadu 2013 přispěla k obnovení růstu ekonomiky včetně odvrácení nebezpečí vzniku deflační spirály.

V současnosti, vzhledem k situaci ekonomiky a zejména vývoji roční míry inflace, která se pohybuje o něco nad 2% a zřejmě tento pohyb má trvalejší charakter, byla aktuální otázka ukončení kurzového závazku a návratu k obvyklé, málokoho pobuřující, stabilizační monetární politice působící prostřednictvím snižování či zvyšování měnově-politických úrokových sazeb. Doufejme, že naši centrální bankéři dokážou i odchod od kurzového závazku a přechod k obvyklému režimu řízeného plovoucího kurzu koruny zvládnout takovým způsobem, že to nebude mít destabilizující účinek pro reálnou ekonomiku a její růst. Potřebnou zásobu střeliva v podobě nakoupených deviz v bilanci centrální banky mají k dispozici. Platí však, že jen dobrý konec korunuje dílo a vše bývá (možná?) odpuštěno.

Sbirka

Prof. Karel Dyba je bývalým ministrem hospodářství, bývalým ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR a bývalým ministrem bez portfeje ČR za ODS. Byl velvyslancem − stálým představitelem ČR při OECD. Byl ředitelem Ekonomického ústavu ČSAV a prezidentem České ekonomické asociace.