Zvláštní dění v Českém rozhlase v poslední době pokračuje. Přední postavě české hudební publicistiky Jiřímu Černému nebyla prodloužena smlouva o spolupráci s Českým rozhlasem. To samozřejmě vyvolalo pozornost, protože Jiří Černý není jen nějaká jedna postava mezi jinými.

Proběhlo to tak, že byl nejdřív loni v prosinci zrušen jeho dlouholetý pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře na stanici ČRo Dvojka. Pořad běžel třináct let. Na dotaz Webu Echo 24 mluvčí rozhlasu Jiří Hošna řekl, že jde o přirozený a nutný proces programové obměny a ukončení spolupráce proběhlo po vzájemné dohodě a v přátelském duchu.

Jak se někomu něco zarazí v přátelském duchu, je třeba zpozornět, jak je to asi doopravdy.

Jiří Černý popisuje okolnosti: „Že bude poslední a v lednu 2019 už se budou vysílat jen reprízy, to jsem se dozvěděl ze souhrnné rozhlasové informace 28. 11. 2018. Už zjara 2018 jsem byl vedením stanice Dvojka dotázán, jestli bych nebyl ochoten své pořady nadále dělat za poloviční honorář. To jsem odmítl. Tehdy mi byla ještě smlouva o externí spolupráci prodloužena v původní podobě do konce roku.“

Mluvčí Hošna tvdí, že změna je součást výraznější rekonstrukce programu stanice na počátku února a jde asi o dvacet programů.

Jiří Černý se na svých stránkách Načerno.cz brání prohlášením s titilkem Český rozhlas o mně třikrát lže. „Mou zprávu o zrušení pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře dodatečně ‚vysvětlil‘ mluvčí Českého rozhlasu Jiří Hošna. Pro Echo24 uvedl, že: 1. Ukončení spolupráce se mnou proběhlo po vzájemné dohodě. 2. Jsem deklaroval, že jsem už sám uvažoval o skončení spolupráce. 3. Budu ve vysílání rozhlasu dál hostovat v hudebních i slovesných pořadech.

Nic z toho není pravda. Nikdo se o ničem se mnou nedohadoval, vedení Dvojky mi prostě oznámilo, kdy končím. Nikomu jsem předtím neříkal, že sám uvažuju o skončení spolupráce. Doteď mi taky nikdo neřekl, že budu v rozhlase dál hostovat v nějakých pořadech.

Český rozhlas je zajisté oprávněný se mnou neprodlužovat externí smlouvu a nic mi nezdůvodňovat. Že mi přitom vkládá do úst, co jsem neřekl, považuju ovšem za podlost, matení veřejnosti a zbavování se odpovědnosti.“

To všechno by samo o sobě stačilo. Pikantní ovšem je, že se tak děje v té samé době, kdy se jiní lidí derou po stupíncích naopak nahoru. Tak například turbodocent z podivuhodné Panevropské univerzity Petr Žantovský (na této univerzitě se to proruskými elementy jen hemží a chválícími oponenty práce byli Václav Klaus a Miloslav Bednář). Petr Žantovský se stal místopředsedou Rady ČTK.

Zábavné na tom je, že Žantovský patřil k lidem, kteří se autorsky uplatnili v časopise Melodie poté, co tam byla v roce 1983 ukončena činnost lidí jako právě Jiří Černý, Jan Rejžek a dalších. Žantovský proslul tehdy i otevřeným dopisem, kde napsal: „Věřte mi, že ať jste udělal v minulosti cokoliv, budoucnost se bez Vás klidně obejde, nepřesvědčíte-li ji sám o opaku. Vždycky se totiž najde tucet jiných, kteří mají chuť a odvahu, kterou Vy jste v sobě zapřel a pozamykal. Ono totiž sedět někde vpovzdálí a od kouřící kávy hustě lát je podstatně snadnější než opřít se o dveře vlastním ramenem. Na to má však člověk od přírody mozek, aby jím vydedukoval, že ramen musí být více, je-li to třeba. Vy se svou zapšklostí teď sedíte za těmi dveřmi a třebas nechtěně, ale fakticky se o ně ležérně opíráte, zatímco tupý klíčník Vám za chrastění klíčů za pasem připaluje vajgla.“

Petr Žantovský je také aktérem prapodivné Krameriovy ceny proruských dezinformačních webů (Asociace nezávislých médií), v jejíž porotě zasedá i ředitel Českého rozhlasu Zavoral. S ním tam byl také Radomír Pekárek ze serveru Prvnízprávy.cz a Babišův loutkový šéfredaktor Plesl. K zakladatelům asociace patří Jan Korál, který pečuje o jeden ze známých prokremelských webů New World Order Opposition a Ondřej Geršl, který stojí za dalším proputinovským projektem AC24.

Jiří Černý si teď prožívá podruhé normalizačí praktiky, byť je dnes možnost jiného působení samozřejmě naštěstí úplně jiná. Žantovský dění za normalizace 80. let dnes ovšem vidí jinak: „Chápu rozmrzelost bývalých redaktorů k mé osobě v této věci, ale vnímám ji do značné míry jako generační problém.“

Uplynuly desítky let a údajný generační problém nám nějak nezmizel. On to asi nebude generační problém. Spíš je zvláštní, jak se do významných funkcí v mnoha médiích dostávají do čela lidé, o kterých by se dalo s jistým sebezapřením říci přinejmenším to, že jsou divní. Pokud jde o vkus a metody. A divní lidé dělají divné věci.