Až do 14. března 2017 se můžete podívat na zajímavou exteriérovou výstavu Příběh paneláku v Karlovarském kraji, která je věnována sídlištím Tuhnice, Drahovice, Čankovská a Růžový Vrch. Expozice je instalovaná u Obchodního centra Fontána a je volně přístupná.

V projektu Paneláci je od roku 2013 zainteresována skupina architektů, sociologů, umělců a dalších odborníků. Jedná se o rozsáhlou studii, která má během pěti let zmapovat panelová sídliště ve všech českých krajích. V každém krajském městě, kde sídlily za totality krajské stavební úřady, které pečlivě prověřovaly všechny navržené projekty a s nimi související technologie, bylo vybráno několik sídlišť. Jednotlivé expozice se snaží se ukázat vývoj panelové „architektury“ od 50. do 80. let minulého století.

Možná se ptáte, zda si paneláky zaslouží tolik pozornosti nebo mají-li vůbec místo v moderní architektuře. Ať chceme, nebo ne, musíme si přiznat, že mají. Když se podíváte po českých městech, ve většině z nich najdete alespoň malé panelové sídliště. Jsou tady s námi od 2. světové války a dodnes v nich spousta z nás spokojeně žije. A po stěhování často ani netouží.

Navíc paneláky jsou poslední dobou stále více v módě. Populární se stávají prý zvláště pro ty, kteří v nich nežijí. Ti, kteří v nich bydlí, je sice většinou úplně neadorují, ale na druhou stranu je ani nezatracují. „Rádi bychom ukázali, že všechna sídliště nejsou stejná, že to nutně nemusejí být monotónní shluky krabic vyprojektované anonymním týmem v projekčním ústavu,“ vysvětluje hlavní autorka projektu Lucie Zadražilová z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. „Panelová sídliště mají svou minulost, přítomnost a v mnoha případech i rozvojový potenciál a pro své obyvatele představují domov. Bylo by proto chybou zavírat oči před osobitostí řady z nich a nechat se ovlivnit jednostrannými odsudky,“ dodává.

Panelová sídliště nejsou kupodivu výmyslem snaživých socialistických architektů. Myšlenka věnující se konceptu tzv. bydlení pro všechny vznikala u nás ve skutečnosti už ve 20. a 30. letech. Druhá světová válka však znamenala stop stav pro podobné projekty, nicméně architekti dál alespoň promýšleli možná řešení. Ostatně první vlaštovkou byla už stavba z panelů v meziválečném Zlíně. Snaha o bydlení pro všechny vrstvy obyvatel dostala zelenou po skončení 2. světové války, kdy vznikla potřeba nových bytů v poničených městech. A tak se začala stavět panelová sídliště ve velkém.

Tvář českých měst se díky nim často proměnila k nepoznání. Přesto však je třeba každé z nich posuzovat individuálně. Není totiž vždycky pravda, že jde o prostředí neosobní, anonymní, kde se sousedi neznají a kde nejsou žádné sociální vazby. A navíc všechno špatné nemůžeme svádět jen na paneláky. Většinu věcí přece ovlivňují hlavně lidé. A proto doufejme, že se díky projektu Paneláci podaří získat co nejvíce podkladů týkajících se architektury a umělecko-historického i sociologického hlediska a sídliště dostanou díky různým formám revitalizace další šanci na existenci. Zatím totiž s náhradou podobného typu bydlení, které by bylo dostupné širším vrstvám, nikdo nepřichází.