Již od první návštěvy prezidenta Beneše v květnu 1945 byla vila Stiassni označována jako vládní vila. Rozhodně ji tak dodnes nazývá většina brněnských obyvatel, zatímco se jménem Stiassni ji nikdo nedává do souvislosti. Po druhé světové válce začala sloužit jako luxusní hotel pro významné státní návštěvy. Nocovali zde například Fidel Castro, Násir, Nikita Chruščov, většina československých prezidentů, ale i jeden z nejbohatších lidí na světě Bill Gates.

Vila Stiassni byla zpřístupněna veřejnosti po rozsáhlé obnově na konci roku 2014. Mezi dvěma válkami si ji nechal postavit brněnský textilní továrník Alfred Stiassni, který společně s manželkou Hermine oslovil jednoho z nejslavnějších brněnských architektů Ernsta Wiesnera. Prostory vily byly sice pojaty velmi velkoryse, zastavěná plocha má více než 560 m2, ale žili zde jen tři členové rodiny Stiassni: Alfred, jeho žena Hermine a jejich jediná dcera Susann.

Architekt Ernst Wiesner byl významnou osobností brněnské meziválečné architektury. Pod jeho rukama vznikala první puristická díla na území Československa, která připravovala půdu pro brněnský funkcionalismus. Vila Stiassni má půdorys do písmene L, rozdělený na dvě křídla. To delší je orientované na jih a sloužilo jako obytná část. Přízemí bylo určeno především k reprezentaci a společenskému vyžití, zatímco patro představovalo klidovou a soukromou zónu pouze pro členy rodiny. Menší křídlo sloužilo jako servisní část pro služebnictvo. Obě části jsou velmi funkčně propojené.

Celé uspořádání vzbuzuje navzdory jednoduchým formám dojem velkoleposti. Velkorysost stavby podtrhují mohutná kazetová korunní římsa, stejně jako použitý spišský travertin u dveří nebo velmi kvalitní pískovcové šambrány.

Wiesner usiloval především o čistotu, oproštění staveb od přílišného dekoru a zdobení. Však také z dochovaných návrhů interiérů vyplývá, že měl v úmyslu pojmout vnitřní vybavení mnohem jednodušeji, než bylo nakonec zrealizováno. Představy rodiny Stiassni však byly poněkud odlišné.

Paní domu, Hermine Stiassni, byla totiž dcerou významného podnikatele v uhelném průmyslu z Ústí nad Labem a byla zvyklá na honosné prostředí. Návrh interiéru nakonec zadala vídeňskému architektovi Franzi Wilfertovi. Vnitřní úpravy tedy spíše připomínají zámecké sídlo, nechybí dřevěné obložení, štuky a mramorové krby. Ve většině krbů ve vile jsou ale schovány radiátory a dřevem se v nich ve skutečnosti nikdy netopilo.

To vše bylo doplněno historickým a historizujícím mobiliářem, starožitnostmi, včetně gobelínů, obrazů, soch a váz. Můžete zde vidět také původní sedací soupravu, která je nově přečalouněná. Při renovaci hrály důležitou roli především dochované interiérové fotografie a akvarely paní Hermine. Ta totiž velmi ráda malovala a zachytila nejen několik pohledů do interiéru vily, ale i pohledů do zahrady.

Většinu obrazů, a nejen jich, poničili sovětští vojáci na konci druhé světové války. Po ní byl potom interiér vily doplněn z tzv. svozů – nábytkem z jiných znárodněných objektů, především hradů a zámků. Další nábytek přibyl v 80. letech během rekonstrukce vily, která ji měla ještě lépe přizpůsobit pro potřeby významných státních návštěv.

K vile patří také rozlehlá terasa a lodžie, která se otevírá do více než tříhektarové zahrady. V ní se nachází původní a stále funkční tenisový kurt a bazén.

V současné době sídlí v areálu vily Metodické centrum moderní architektury, které se kromě památkářské činnosti věnuje i pořádání různých přednášek, konferencí a také edukačních programů pro školy. Tomuto zaměření slouží dvě budovy v severní části pozemku. Budova vlevo se světlou fasádou byla postavena v 80. letech minulého století. V současnosti ukrývá kanceláře a také učebny. Vedle se nachází prosklená budova s přednáškovým sálem z roku 2014, která získala ocenění Grand Prix architektů v kategorii novostavba. Nedílnou součástí Metodického centra je i funkční knihovna zaměřená na moderní architekturu.