Vědci v Argentině, kteří zkoumali druh rosničky žijící v deštném pralese, zjistili, že je schopna absorbovat a poté vyzařovat světlo. Jde o prvního fluoreskujícího obojživelníka na světě. Svůj objev zveřejnili v pondělí ve vědeckém časopise jeho autoři z muzea přírodních věd z Buenos Aires.

„Kvůli jinému výzkumu jsme museli osvítit tkáně rosničky UV zářením a přitom jsme zjistili, že žába fluoreskuje,“ popsal náhodný objev jeho spoluautor Julián Faivovich z muzea Bernardina Rivadavii. Podle serveru New Scientist jde o prvního obojživelníka, který přirozeně fluoreskuje, dosud byl tento jev znám například u některých papoušků, mořských želv či ryb.

Rosnička tečkovaná, u níž nyní světélkování vědci zjistili, je asi tři centimetry dlouhá a žije zejména v deštných pralesích Amazonie. Za normálního světla se zdá světle zelená s načervenalými skvrnkami. Při UV záření ale zeleně fluoreskuje.

„Jde o jiný druh fluorescence, než jaký je znám u některých obratlovců, kteří k tomu obvykle využívají fluorescenční protein,“ uvedla María Lagoriová z univerzity v Buenos Aires a spoluautorka objevu. Tato rosnička používá kombinaci látek z lymfatických a kožních žláz.

Vědci zatím nevědí přesně, k čemu rosnička tento jev využívá. „Je možné, že to hraje nějakou roli v komunikaci,“ domnívá se David Blackburn z Floridské univerzity.

Podle autorů studie nebude zřejmě tento jev ojedinělý jen u dané rosničky. Je prý nepravděpodobné, že by mezi pěti tisíci známými druhy žab byla tato rosnička jediná, která světélkuje.

Kromě fluorescence existuje v přírodě také takzvaná bioluminiscence, kterou umí některé organismy – například světlušky, medúzy, některé houby a také několik druhů hlubinných ryb. Ty úmyslně vyzařují světlo díky enzymu luciferáza a dokážou ho „vypnout“. Naproti tomu fluoreskující organismy přestanou vyzařovat světlo velmi rychle (během nanosekund) po odstranění zdroje záření.