Všichni známe nějaké věci, kterých bychom chtěli ve svém životě dosáhnout, například dostat se do lepší kondice, vybudovat si úspěšné podnikání, mít skvělou rodinu, psát nejprodávanější knihy, vyhrál šampionát a tak dále. Pro většinu z nás cesta k těmto věcem začíná stanovením konkrétního a dosažitelného cíle.

Jak říká James Clear, autor článku „Get More Done By Focusing on Systems Instead of Goals“ na webu lifehacker.com , donedávna přistupoval k životu tímto způsobem. Dával si určité cíle ohledně toho, co chce naučit své studenty, kolik chce shodit kil při cvičení, jak zacházet s klienty ve svém podnikání. Když se do toho ale pustil, zjistil že se dát k věci přistupovat také jiným způsobem. Všechno podle něj záleží na rozdílu mezi cíli a systémem.

Jaký je v tom rozdíl? Pokud jste trenér, je vaším cílem vyhrál šampionát. Systém je to, co váš tým v praxi dělá každý den. Pokud jste spisovatel, je vaším cílem napsat knihu. Systémem je plán psaní, kterým se budete řídit každý týden. Pokud je něčím cílem běžet maraton, systémem je tréninkový plán na jeden měsíc. Pokud jste podnikatel, vaším cílem je vybudovat podnik za milion dolarů. Systémem je pak váš prodejní a marketingovým proces.
Teď se může objevit zajímavá otázka:

Co se stane, když budete úplně ignorovat své cíle a zaměříte se pouze na systém? Dosáhnete ještě stále výsledků? Pokud byste byl trenér basketbalu a ignoroval cíl vyhrát šampionát a zaměřil se pouze na to, co váš tým dělá každý den, dosáhli byste nějakých výsledků?

Autor soudí, že ano. Uvádí jako příklad, že za posledních 12 měsíců napsal 115 000 slov. Běžná kniha jich má asi 50 až 60 tisíc, takže napsal něco, co odpovídá dvěma knihám. Přitom si předem nedal za cíl napsat dvě knihy.
To, co dělal, bylo, že se soustředil na psaní jednoho článku každé pondělí a čtvrtek a poté se držel tohoto plánu po dobu 11 měsíců a výsledkem bylo oněch 115 000 slov. Zaměřil se na svůj systém a způsob provádění práce a na konci měl stejný – nebo snad i lepší – výsledek.

Pak uvádí tři důvody, proč je lepší se zaměřit na systémy místo cíle.

Zaprvé: cíle snižují aktuální štěstí.

Pokud pracujete na konkrétním cíli, v podstatě říkáte, „ještě nejsem dost dobrý, ale budu až tohoto cíle dosáhnu“. Problémem tohoto způsobu myšlení je, že jste se vzdal štěstí, dokud nedosáhnete dalšího milníku. Řešením je zaměřit se na proces. Výběr cíle klade na bedra člověka obrovské břemeno. Stačí si představit, jak by se cítil člověk, kdyby si řekl, že musí letos napsat dvě knihy.

Už jen napsání takové věty jedince stresuje. Je to ale něco, co děláme pořád. Zbytečně se stresujeme abychom zhubli, nebo uspěli v obchodě, nebo napsali bestseller. Místo toho můžeme věci zjednodušit a stres redukovat tím, že se soustředíme na každodenní proces a dál se budeme držet svého plánu.

Je to lepší, než abychom se zaměřili na velké a život měnící cíle. Když se zaměříme na praxi místo výkonu, můžeme si užívat přítomného okamžiku a sami sebe v tu samou dobu zlepšovat.

Zadruhé: cíle jsou kupodivu v rozporu s dlouhodobým pokrokem

Lidé se obvykle domnívají že jejich cíle je udržují v motivaci na delší dobu, ale není to vždycky pravda. Představme si někoho, kdo trénuje na uběhnutí maratonu. Mnozí lidé tvrdě trénuji celé měsíce, ale jakmile závod skončí, trénovat přestanou. Jejich cílem bylo uběhnout maraton. A teď, když toho dosáhli, cíl je už dál nemotivuje. Pokud se zaměříte na jednotlivé cíle, co vás pak požene vpřed, až jich dosáhnete? Právě to může vytvořit známý „jojo efekt“, kdy lidé oscilují od práce na dosažení cíle k tomu, že nedělají nic. Proto to na dlouhou dobu nevystačí.

Řešením je, když se osvobodíme od potřeby okamžitých výsledků. Pokud se člověk unaví v posilovně a už nemůže dál, může si uvědomit, že tam chce chodit i po zbytek života. Příště přijde zase. Není důvod prožívat to jako zklamání. Mentalita založená na systému nemá žádný problém s tím dál pokračovat. Jde o lpění na procesu a ne na tom, že vynecháte nějaký výkon.

Cíle jsou záležitostí krátkodobých výsledků, systém je ale věcí dlouhodobého procesu a nakonec proces vždycky zvítězí.

Zatřetí: cíle vám slibují, že můžete řídit věci, nad kterými ve skutečnosti žádnou kontrolu nemáte.

To není žádné velké překvapení. Když si stanovíme cíl, pak se snažíme ho dosáhnout a pokoušíme se plánovat, kde budeme a co budeme dělat. Pokoušíme se předvídat, jak rychle můžeme postupovat, ačkoliv nemáme žádné tušení o tom, jaké nastanou okolnosti nebo situace na naší cestě.

Řešením je, že si máme sestavit „zpětnovazební smyčky“. James Clear píše, že každý pátek strávil pět minut vyplňováním malé tabulky s nejdůležitějšími údaji o svém podnikání. V jednom sloupci například spočítal procento návštěvníků jeho webových stránek, kteří si vyžádají jeho každotýdenní email. Normálně o tomto čísle neuvažuje, ale kontrola každý týden mu poskytuje zpětnou vazbu, která mu říká, jestli dělá věci správně. Když toto číslo klesá, je to signál, že musí na svých stránkách zavést kvalitnější provoz.

Zpětné vazby jsou důležité pro budování dobrých systémů, protože nám umožní sledovat mnoho různých položek, aniž bychom cítili tlak předvídat, co všechno se může stát. Musíme zapomenout na předpovídání budoucnosti a vybudovat místo toho systém, který bude signalizovat, kdy je potřeba provést nějaké úpravy.

A nakonec: musíme se do systému zamilovat.

Nic zde řečeného neznamená, že cíle jsou k ničemu. Nicméně se ukazuje že cíle jsou dobré pro plánování postupu před a systémy jsou zase vhodné pro opravdový pokrok. Branka může dát směr a tlačí nás po krátkou dobu kupředu, ale nakonec vyhraje dobře navržený systém. To je ve skutečnosti věc, na které záleží.

Jan Jandourek