Pročítáme sobotní přílohu novin a zjišťujeme, že už nejsme daleko od nalezení klíče k našemu štěstí. Návodů na nalezení Svatého grálu štěstí tam najdeme dost. Proč ale všichni nejsou už dávno vysmátí a úspěšní?

Alice Boyesová se na serveru Psychology Today dotázala čtyř odborníků, s jakými radami, které se dají číst v populárním tisku, nesouhlasí, nebo které by potřebovaly na základě výzkumu nějakou korekci.

Rada 1. – vizualizace. Podle Scotta McGreala mnoho knih o svépomoci radí lidem, aby k dosažení svých cílů použili živou představu, že už máte to, čeho chcete dosáhnout. Ve skutečnosti výzkum ukázal, že představit si, že jste již dosáhli cíle, oslabuje vaši motivaci, abyste o to usilovali. Protože je přirozené, že když se dostaví pocit, že už něco máte, získáte dojem, že nic víc už není třeba dělat. Na druhou stranu představovat si, jak děláte věci potřebné k dosažení cíle, pomáhá zvýšit motivaci.

Rada 2. – zvýšení sebedůvěry“. „Časopisy a talk show rády diskutují o způsobech, pomocí kterých můžeme nabýt pocitu sebedůvěry. Ale skutečná sebedůvěra není záležitost pocitu, ale jde o to mít reálný dopad na naše životní prostředí a lidi v něm,“ říká Guy Winch. Studie ukazují, že nabytí skutečné sebedůvěry zahrnuje proces podnikání kroky, které ukazují skutečné výsledky. „Popkultura často zkresluje koncept osobního sebedůvěry a klade důraz na dosažení subjektivní emoce, ve které se člověk cítí sebevědomě. Nicméně posílení ze své definice vyžaduje zvyšování našeho skutečného vlivu v naší sociální sféře, ať už jde o naše intimní vztahy nebo širší sociální kontext, jako jsou občané nebo spotřebitelé.“

Rada 3. – změna nastane, když jste připraveni. „Za více než dvacet let zkušeností jsem si uvědomil, že ‚být připravený‘, nebo bod zvratu, často znamená, že důsledky našeho chování převáží hodnotu tohoto chování pro nás. Jinými slovy, když se náklady (důsledky) stanou vyšší než zisky (hodnoty), tak je to výzvou okolností změnit to, co děláme. Tento pohled lze použít na cokoliv od péče o vlastní osobu, přes vztahy až po závislosti. Samozřejmě, že jsme pak postaveni před otázku, zda jsme ochotni to změnit,“ uvádí Michael J. Formica.

Rada 4. – pozitivní myšlení. Toni Bernhard píše: „Pozitivní myšlení může být užitečné, ale pokud není dáno realistickým zhodnocením situace daného člověka, může být i nebezpečné. Viděl jsem škody, jaké působí lidem, kteří žijí s chronickou bolestí nebo trpí nemocí z povolání. Když se jim opakovaně říká, že když budou myslet pozitivně, tak jim bude lépe, budou pak obviňovat sami sebe, když se jim to nepodaří. To považuji za tyranii pozitivního myšlení. Žijeme v tělech a těla trpí nemocí, poraněním a stárnou. Ano, je dobré zůstat pozitivní v tom smyslu, že lidé by se měli i nadále snažit zlepšit své zdraví, ale mír lze nalézt tím, že přijímáme, jak na to jsme a to včetně zdraví. ‚Právě teď zápasím se svým zdravím. Je to velmi těžké, ale dělám, co můžu.‘

Tento sebesoucit zmírňuje utrpení a otevírá dveře k míru a pohodě.

Návodů na to, jak se cítit dobře a být úspěšný najdeme mnoho. Úspěšní jsou často především lidé, kteří takové průvodce šíří jako marketingový produkt. Lidé rádi věří v zázračné recepty, jako je třeba „neomezená moc podvědomí“. Jak mi ale řekl i jeden psychoanalytik, když není volné parkovací místo, práce s nevědomím s tím nemá co dělat. Prostě tam to místo není a fyzikální zákony změnou své mysli regulovat nemohu. (Pochopitelně kdyby tam bylo a já ho opakovaně „nemohl“ najít, třeba u zubní ordinace, už by to stálo za zkoumání.)

Někdy také můžeme poučky použít zcela opačně. Dozvíme se o důležitosti pozitivní mysli a obviníme své okolí z toho, že ji nemá. Nebo neuděláme to, co by bylo na místě. Někdy je možná lepší „prodýchávat problém“ a neříct šéfovi, co si o něm všichni myslí, někdy je lepší prásknout dveřmi a konečně si najít jinou práci. A tak dále a tak podobně.

Lidská mysl se neřídí podle brožurek. Nakonec se musíme stejně naučit realisticky myslet.

Jan Jandourek