Markéta Kratochvílová v březnu získala cenu Czech Grand Design 2016 a stala se tak nejlepší designérkou šperku. Pro absolventku UMPRUM v ateliéru K.O.V. šperkařky Evy Eisler to ovšem není první prestižní ocenění. Již před dvěma lety byla vyhlášena Objevem roku. Ve své tvorbě se zaměřuje především na zkoumání vztahu objektu a ženského těla.

Nedávno jste získala prestižní ocenění Czech Grand Design v kategorii Designér šperku roku. Co to pro vás znamená?

Rok 2016 byl pro mě symbolem cesty kupředu. Po skvělé zkušenosti na International Fashion Showcase v Londýně jsem vyrazila na půl roku do Ameriky na pracovní stáže a poté na workshop do Jižní Koreje. Pracovala jsem u dvou různých studií, vedených inspirativními mladými ženami. Naučila jsem se hodně o sobě, o egu, o integritě, o tom, co znamená inspirovat sebe a své okolí. Těší mě, že kolekce, které jsem vytvořila po návratu do Prahy, byly oceněny, je to pro mě signál, že dokážu svoje zkušenosti zúročit.

Kolekce Mononoke a Dragon spirit, za které jste byla nominována, jsou na první pohled velice výstřední, balancují na pomezí šperku a výtvarného umění. Co vyjadřují?

Mononoke doplňuje kolekci oděvů Kateřiny Plamitzerové a vychází z původní inspirace japonským umělcem a guru anime Hayao Miazakim. Akcentují ženskou hrdinku, bojovnici, která používá nejrůznější talismany, chrání svoje tělo a nebo nasazuje mystickou masku. Dragon spirit je surová výpověď o fascinaci střetem silné tradiční kultury a hodnot s bojem o přežití. Obě kolekce současným vizuálním jazykem komunikují to, co mi nyní v našem životě chybí – nadhled nad škatulky, otevřenost, solidarita, absolutní svoboda.

Vaše tvorba je charakteristická komplikovanou strukturou. Jak dlouho takový šperk vzniká?

Nejdelší je proces myšlení. Pro nalezení tématu, které mi bude připadat silné, potřebuji podniknout celou řadu kroků. Pak je potřeba nalézt pro myšlenky správný tvar a médium, poté překonávám nástrahy řemeslné výroby, kterou nejraději celou vymýšlím, jako je to v případě Dragon spirit a konstrukce uzlování. Vznik kolekce je komplexní problém, až v případě opakování výroby některých modelů se dá plánovat, počítat a urychlovat.

Pro mnohé je šperk pouhý doplněk, vy ho stavíte do role aktivního prvku, který je dominantou oděvu. Jaký význam pro vás šperky mají?

Pouhý doplněk může být pouze šperk, který někdo vyrobil s myšlenkou, že bude „pouhým doplňkem“, laciným, nicneříkajícím nebo špatně provedeným. Věřím, že pokud přijmeme jakýkoliv obor s patřičnou energií, vizí a odhodláním, jsme schopni vytvořit hodnotné věci, o nichž nebude třeba pochybovat. Pro mě se šperk stal médiem kvůli svému pohybu na hraně a proto, že má schopnost spojovat.

Ve své tvorbě často kombinujete několik různých materiálů. Máte nějaký nejoblíbenější a proč?

Ráda objevuju a hraju si s kombinacemi. V příštích měsících vtrhnu do světa stříbra s novou kolekcí.

Kolekce Dragon spirit byla inspirována japonskými lovkyněmi perel, v předchozích instalacích jste zmiňovala inspiraci Čínou. Čím Vás Dálný východ tak láká?

Láká mě surovost a místa kde lidé žijí opravdověji, starají se o to, co budou jíst. Nemám ráda, když lidi nevědí co by.

Kolekci Mononoke jste prezentovala i na pražském týdnu módy v loňském roce, kdy vaše výrazné šperky doplnily éterické modely z hedvábí Kateřiny Plamitzerové. Jak tato spolupráce vznikla?

Kateřina mě oslovila a já okamžitě s radostí přijala. Dostala jsem se díky tomu víc do povědomí stylistů, za což jsem moc ráda. S Kateřinou jsme se znaly už dříve ze školy a vždy jsme navzájem respektovaly svou práci.

Kdy a proč jste se rozhodla věnovat se designu šperků?

Když jsem pochopila, že je to nejzábavnější a zároveň nejtajemnější obor, okořeněný špetkou kontroverze, podceňovaný, ale přitom milovaný. Chtěla jsem být nezávislá a nastavit vlastní pravidla hry. Dnes to bude asi osm let, co jsem vyrobila první objekt, kterému by se dalo říkat současný šperk.

V rámci studia jste absolvovala stáž v New Yorku, světové metropoli moderního designu. Jak vás tato zkušenost ovlivnila?

Studijní stáž na School of Visual Arts, uprostřed Manhattanu ve slavné galerijní čtvrti, je kapitolou sama o sobě. Získala jsem sebevědomí, potkala jsem lidi ze stránek učebnic a magazínů. Když jsem tenkrát odevzdávala těžce vydělané peníze za nájem v Brooklynu, školné a podobně, bylo mi trochu ouzko, ale dnes můžu říct, že investice do životních zkušeností jsou nejlépe utracené peníze.