Turínské plátno, italsky nazývané Santa Sindone, je pruh plátna, který je po staletí uctíván věřícími jako domnělý rubáš Ježíše Krista. Relikvie se od roku 1578 uchovává v královské kapli katedrály Svatého Jana Křtitele v italském Turíně.

Jedná se pruh textilu dlouhý a široký. Jsou na něm vidět dva slabé nahnědlé obrazy, ukazující přední a zadní část mužského těl. Na zobrazení jsou patrné skvrny, které údajně odpovídají ranám způsobeným ukřižováním, také je vidět rány na hlavě v místě trnové koruny, tržné rány (jakoby od bičování) na zadní straně a modřiny na ramenou a různé skvrny, o kterých se předpokládá, že jsou od krve.

Plátno se poprvé v historii objevilo v roce 1354, když se o něm zmiňuje slavný rytíř Geoffroi de Charnay. V roce 1389, když bylo vystaveno ho místní biskup odsoudil jako falešné.  Je prý „šikovně namalované“, což je prý dosvědčeno umělcem, který obraz namaloval.

Avignonský vzdoropapež Klement VII. (vládl 1378-94 ) se vyhnul vyjádření ohledně pravosti, ale schválil jeho použití jako objektu zbožnosti za předpokladu, že bude vystavováno jako „obraz nebo zástupce“ pravého roucha. Následující papežové od Julia II. nicméně považovali jeho pravost za samozřejmou.

V roce 1453 vnučka rytíře Geoffroi de Charnay Marguerite věnovala plátno savojskému domu v Chambéry, kde byl v roce 1532 poškozen ohněm a vodou. Pak bylo přemístěno v roce 1578 do Turína. Od té doby bylo veřejně vystavováno. V poslední době při sňatku prince Umberta (1931) a při 400. výročí svého přemístění do Turína (1978).

V moderní době bylo plátno předmětem vědeckého zkoumání, které měly potvrdit či vyvrátit jeho pravost. Už v roce 1898 se ukázalo, že obraz má charakter negativu, takže převedením na negativ vlastně získáváme pozitivní obraz. Počátkem 70. let byly provedeny testy pro určení, zda jsou obrazy byly výsledkem použití barev nebo jiných látek, ale žádný z testů nevedl k nějakým průkazným výsledkům.

Obrázek relikvie se objevuje na nečekaných místech. Třeba v dublinském městském autobuse.

V roce 1988 Vatikán oslovil tři laboratoře v různých zemích, kam zaslal vzorky plátna velikosti poštovní známky.  Ty pak byly podrobeny radio-karbonovou metodou zkoušce ohledně stáří plátna. Všechny tři laboratoře došly k závěru, že látka byla vyrobeny někdy mezi lety 1260 a 1390. Někteří vědci ale vyjádřili pochyby o použité metodologii. Jako problém se uvádí, že plátno bylo vystaveno žáru při požáru a že zkoumané části mohly pocházet ze záplat, kterými byla látka kdysi vyspravena. Řada vědců ale toto zpochybnění odmítá.

repro: www.abc.net.au

Zkoumala se také struktura plátna. Podle porovnání s pohřebními plátny z 1. století nalezenými v Jeruzalémě struktura Turínského plátna neodpovídá. Totéž se týká vzorku textilu z pevnosti Masada u Mrtvého moře.

Mnoho jsme se nedozvěděli ani ze zkoumání míst, která by odpovídal krvi z ran. Podle jedné verze jde o krevní skupinu AB, která tehdy neexistovala (vznikla až později mísením národů), podle jiné není možné kvůli porušení krevní skupinu určit. Je nutné si uvědomit, že nezkoumáme krev, ale jakési zbytky hmoty na příslušných místech. I kdyby to byla krev, mohla být dodána dodatečně, kdo to má s jistotou vědět. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna.

Není ani jisté, jak by obraz mohl vzniknout. Jsou tu i problémy ohledně perspektivy. Pokud by plátno bylo ovinuto kolem těla, pak by při rozvinutí musel vzniknout obraz, který by proporcemi neodpovídal, asi jako když byste obtiskli na látku obvod válce a pak látku rozvinuly. Tělo by prostě bylo širší. Jedna z verzí tvrdí, že při zobrazení mohlo být tělo na plátno promítnuto pomocí Camera obscura, temné komory a obraz zachycen látkou reagující na světlo.

Zatím je tedy teorií mnoho a z podstaty věci stejně nemůžeme zjistit nic jiného, než pravděpodobný čas a místo, kde plátno mohlo vzniknout. Zda patřilo k Ježíšovi je nedokazatelné.

Vatikán zatím povzbudil vědce, aby prováděli další šetření ohledně pravosti a doporučil, aby křesťané i nadále relikvii ctili jako inspirující obraz Krista.

Jan Jandourek