Málokdo se může pochlubit životem plným tak ostrých kontrastů jako britská návrhářka Vivienne Westwood. Spořádaná učitelka ze základní školy se během několika let stala jednou z hlavních postav punkové subkultury ve Velké Británii. Vybudovala úspěšnou módní značku, založenou na provokaci, kontroverzi a sexualitě. Zároveň se pyšní Řádem britského impéria a v posledních letech se angažuje především jako ekologická aktivistka, jež volá po omezení bezhlavého nakupování oděvů.

Jedna z nejvýraznějších osobností módního světa nikdy netvořila líbivé, na první pohled krásné a uhlazené oděvy. Již od počátků jde cestou extravagance, provokace, boření stereotypů a překračování hranic. Její kolekce jsou plné komplikovaných střihů, zářivých barev, výrazných vzorů a potisků, často hlásající politické slogany. Porušuje zavedené konvence, muže obléká do sukní a šatů, ženy do pánských obleků. Její modely jsou vždy nápadité, originální a sexuálně nabité. Svou tvorbou budí rozporuplné reakce – jedni ji zbožňují, druzí ji označují za nevkusnou.

Spektrum jejích příznivců je vskutku široké. Její modely nosí výstřední zpěvačka Lily Allen, britská premiérka Theresa May, i módní ikona Sarah Jessica Parker. Ostatně, ve filmu Sex ve městě se objevilo několik desítek kreací této legendární návrhářky, včetně proslulých svatebních šatů hlavní hrdinky. Mezi její obdivovatele údajně patří i královská rodina, přestože si k ní Westwood nebere žádné servítky. O Kate Middle prohlásila, že postrádá styl. Na přelomu 80. a 90. let vytvořila hned dvě lehce zesměšňující kolekce inspirované právě královským dvorem. Navzdory tomu jí královna udělila Řád britského impéria a princ Charles jí v roce 2006 propůjčil šlechtický titul Dáma.

O takovém úspěchu se pravděpodobně nesnilo ani jí samotné. Narodila se do sociálně slabé rodiny, vyrostla na anglickém venkově, vystudovala pedagogiku a začala učit na základní škole. Ve 21 letech se vdala, porodila syna a žila spořádaným rodinným životem. Dokud nepotkala Malcolma McLarena, studenta umění a pozdějšího manažera kultovní skupiny Sex Pistols. Společně si v 70. letech otevřeli butik, který se stal základnou pro nově se rodící punkovou kulturu. S narůstající popularitou kapely se zvyšovala i poptávka po extravagantní módě, kterou její členové nosili. Počátkem 80. let Westwood vstoupila na přehlídková mola a její kariéra nabrala spád. Během dekády se propracovala mezi britskou špičku.

Do módy vnesla prvky punku a takzvanou novou vlnu, ale především objevovala zapomenuté kousky z minulosti, které přetvářela do zcela jiných podob. Tradiční tartan či samet a dobové korzety a krinolíny pod jejíma rukama dostávaly nový – leckdy dost provokativní – rozměr. „Móda je vždycky o sexu,“ prohlašovala. Krátké objemné sukně s názvem Mini-Crini od ní záhy přebrali další významní návrháři, jedním z nich byl i slavný Jean-Paul Gaultier.

Ačkoliv nedávno oslavila již své 76. narozeniny, mladický vzdor a potřeba šokovat v její tvorbě zůstávají. Věk si nepřipouští. „Celý svůj život žiju, jako bych byla mladá,“ říká. V několika posledních letech se však spíše než jako módní návrhářka prosazuje jako politická a ekologická aktivistka. Účastní se demonstrací za lidská práva, v rozhovorech i kampaních upozorňuje na ekologické problémy současnosti, negativní dopady módního průmyslu nevyjímaje. Pro britský deník The Guardian uvedla, že své impérium již nehodlá dále rozšiřovat. „Důležitější je pro mě kvalita, ne kvantita,“ sdělila. Její slavný výrok „kupuj méně, vybírej dobře, užívej dlouho“ se stal základním kamenem hnutí slow fashion. Vysoká móda a ekologický aktivismus podle ní jde dohromady. „Věřím, že kdybychom nosili jen pár krásných věcí, neřešili bychom teď problém klimatické změny. Podle mého názoru je horší nakoupit hromadu nových triček z asijské továrny, než když si bohatá dáma koupí jedny krásné šaty,“ uvedla. Zároveň však tvrdí: „Působivé oblečení činí život zajímavějším.“