Dvě miliardy křesťanů na světě si o Velikonocích připomínají vzkříšení Ježíše Krista, které následovalo po jeho ukřižování z rukou Římanů. Vzkříšení odlišuje křesťany od ostatních náboženství a je jeho podstatnou složkou.

Michael Shermer, vydavatel Skeptic Magazine a autor sloupků ve Scientific American, který přednáší skepticismus na Chapman University, si klade otázku, jak se ke vzkříšení může postavit moderní vědec. Sám o sobě říká, že byl kdysi znovuzrozený evangelický křesťan a že o této otázce hodně přemýšlel. Nakonec dospěl k tomu, že muž jménem Ježíš skutečně existoval a že jsou dobré důvody se domnívat, že byl ukřižován Římany.  Ukřižování bylo obvyklým trestem smrti té doby a používalo se třeba proti zlodějům (a vzbouřencům) jako byli třeba ti dva muži, kteří byli ukřižování společně s Ježíšem.

Jestli Ježíš zemřel za naše hříchy, je čistě teologické dogma, které nemůžeme testovat vědecky. Autor uvádí své důvody, proč o vzkříšení pochybuje.

Bod 1. Židé a muslimové a věřící dalších náboženství, kteří dohromady dělají asi čtyři miliardy lidí na světě, ve vzkříšení Ježíše nevěří. Židé a muslimové patří takzvaným abrahámovským náboženstvím, protože Židé křesťané a muslimové uctívají stejného Boha. Ačkoliv se pravdivost neřídí otázkou většiny, pokud by – soudí autor – existovaly přesvědčivé důkazy pro tak významnou událost, nemohlo by to přesvědčit aspoň některé lidi v jiných náboženstvích?  Židovští rabíni a muslimští duchovní jsou dobře vzděláni a odborně vyškolení v oboru vyhodnocování argumentů a důkazů a přesto jsou v této věci skeptičtí.

Bod 2. Pokud byl někdo vzkříšen ze smrti zpět k životu, byla by to jedna z nejneobvyklejších událostí, která se kdy v historii stala. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni za dobu existence lidstva asi 100 miliard lidí žilo a zemřelo a ani jeden z nich se nevrátil životu, je vzkříšení jedna událost ku sto miliardám jiných událostí. Byl by to zázrak podle našeho běžného pojetí toho slova a přesto důkaz pro něj je mnohem méně zjevný, než pro jiné přední události té doby, jako byly třeba římské války.

Bod 3. Vědecká zásada proporcionality znamená že bychom měli přizpůsobit naši důvěru v pravdivost nějakého nároku podle podílu důkazů pro něj. Čím je mimořádnější, tím mimořádnější by měl být důkaz. Pro zavraždění Julia Caesara máme průkaznější argumenty, protože politické vraždy se běžně historii děly. Vzkříšení Ježíše je mimořádnější a přitom důkazy pro něj jsou mnohem slabší.

Bod 4. Neexistují žádné spolehlivé mimobiblické zdroje, které by Ježíšovo vzkříšení prokazovaly. Je to něco, co by jistě zaznamenali Římané, kteří zanechali rozsáhlé psané záznamy o celé řadě římských události – od světských záležitosti každodenního života až po aféry politických vůdců.

Bod 5. Biblické zdroje, které máme nejsou nezávislé a spolehlivé. Evangelia byla napsána mnoho desetiletí po Ježíšově smrti a víme, jak nespolehlivá je lidská paměť ohledně i zcela nedávných událostí, natož od těch, které se staly před desítkami let. Možná, že pamětníci viděli a slyšeli, co chtěli nebo očekávali. Taková zjevení po něčím úmrtí nejsou neobvyklá a to právě mezi lidmi, kteří ztratili někoho blízkého.

Možná, že příběh prošel přes několik převyprávění, což je také docela běžná záležitost. Možná také, že autoři evangelií přidali zázračné prvky ke skutečným událostem. Učinili tak s cílem zvýšit jejich náboženskou důvěryhodnost.

Bod 6. Katolická církev říká ve svém Katechismu že „ačkoli vzkříšení bylo historickou událostí, která může být ověřena znamením prázdného hrobu a skutečností setkání apoštolů se vzkříšeným Kristem, zůstává stále v samotném srdci tajemstvím víry jako něco, co přesahuje a převyšuje historii“

K tomu Shermen na závěr poznamenává, že jakákoli tvrzení, která přesahují a převyšují historii, věda nemůže v zásadě ani potvrdit nebo vyvrátit. Pokud je tomu tak v tomto případě, pak vzkříšení není záležitosti pravdivého výroku, ale článkem víry jednoho ze stovek náboženství a bez možnosti určení, zda se jedná o skutečnost, nebo alternativní skutečnost. V takovém případě je skepse oprávněná.

Tolik tedy americký skeptik. Můžeme předpokládat, že by jeho výčet nějak otřásl vírou lidí v Kristovo vzkříšení? Nejspíš sotva, protože nejde o žádné nové argumenty. Některé z nich ani argumenty nejsou. Vlastně jen jeden, totiž že vzkříšení nebylo nijak dokázáno. Prázdný hrob nijak nestačí, to bylo jasné což od počátku křesťanství. Evangelium to předjímá a proto mluví o snaze vytvořit verzi, že tělo bylo ukradeno. To ostatní argumenty nejsou, protože to, že sto miliard lidí zůstalo mrtvých, nebo že to Římané nezapsali (proč by měli, když by je u prázdného hrobu napadlo mnoho jiných vysvětlení?) celkem nic neznamená.

existuje celá řada dalších pomocných vysvětlení, například že Ježíš ve skutečnosti mrtvý nebyl, protože doba strávená na kříži by na úmrtí nestačila. Lotři po pravici a po levici měli přeražené nohy, což smrt urychlilo, protože se tím zamezilo instinktivnímu pohybu, který zvedl tělo a bránil příčině smrti – tedy udušení. Ježíšovi ale nohy nezlámali a tak ti, kteří se snaží vysvětlit prázdný hrob nějak empiricky, tento argument používají. Pak by to všechno byl ovšem podvod.

Že ale dvě miliardy lidí věří takové události a to i včetně mnoha vědců ukazuje, že nějak lidé k tomuto problému přistupují.

Teologie a přírodní vědy se navzájem nevylučují, ale stejně tak si nepředávají mnoho použitelné látky. Věda pracuje s jiným způsobem poznání. Tady se nemá o co opřít, protože se ptá na zákonitosti, ovšem Kristovo vzkříšení je popsáno jako jedinečná událost a žádnou zákonitost tady vysledovat nelze. Historiografie nepomůže, protože svědci jsou mrtví a bezpečností kamery u hrobů tehdy ještě neexistovaly.

Kdybychom to vzali striktně, věda nemůže říci, že je vzkříšení nemožné, protože ve skutečnosti ani nevíme, co je to hmota. Dogma ani netvrdí, že se začala pohybovat mrtvola, ale že Ježíš dostal „tělo oslavené“ se zcela jinými vlastnostmi. Je to patrné z logiky příběhů samotných, kdy Ježíšovi učedníci ho sice po vzkříšení potkávají, ale hned ho nepoznávají. („Ale něco bránilo jejich očím…“)

Vzkříšení je principiálně stejně možné, jako je možný vznik vesmíru nebo cokoli jiného. Prokázat ho ale nelze. To, co zkoumáme, není ve skutečnosti událost sama, ale pozdní písemné záznamy o ní, které se detailním popisem nezabývají. Kdyby Ježíšovi už po smrti vypadlo několik vlasů, byly by také vzkříšeny? Všechny, nebo jen ty, které byly v hrobě? Na kterém milimetru pozemku přesně začíná hrob?

Teologie tady vychází z toho, že posuzuje texty a jejich smysl. Nám nezbývá nic jiného, než dělat totéž. Křesťanství má jako příběh svou vnitřní logiku, kde do sebe všechno zapadá. Co tam nezapadá, je vyloučeno jako cizí těleso z organismu a říká se tomu hereze. Cizí těleso může existovat dál, ale mimo, ne uvnitř. V zásadě můžeme celek přijmout, nebo odmítnout. Dnes řada duchovních řeší to, že těla mimořádným způsobem nemizí a to Kristovo podle tradice zmizelo, aniž Ježíš odešel po svých, nebo byl odnesen. Zůstávají u toho, že nevíme, jak všechno „technicky“ proběhlo, takže nemá smysl se k tomu vyjadřovat. Ti radikálnější řeknou, že je to jedno a že na věčném osudu člověka a jeho spáse by nic neměnil ani fakt, kdyby tu tělo zůstalo. Apoštol svatý Pavel by s tím nejspíš nesouhlasil, ale on sám si zase myslel, že konec světa je blízko a nebyl.

Nakonec musíme zůstat u toho, že věda konstatuje, že ve své historii podobné pozorování neprovedla a věřící se budou zabývat tím, co je smyslem tohoto biblického příběhu.

 

Jan Jandourek