Prokrastinace je módní slovo. Zní mnohem vznešeněji, než řekneme, že jsme líní něco udělat hned. Je to ale to samé. Kdysi nějaký myslitel pravil, že kdybychom každý den dělali dvě hodiny nějakou činnost, mohlo by vzniknout velké dílo. Ano, ale chce se nám začít až zítra, nebo až po svačině. Svět je plný zítřků a svačin a velkých děl je proto málo.

Tématem sladkého odkládání se zabývá na svých stránkách James Clear, který se zabývá lidským chováním a možností jeho změny.

Kolem roku 2006 dva profesoři Harvardu začali studovat, proč rádi odkládáme záležitosti, o kterých víme, že bychom je měli dělat a bylo by to pro nás dobré.

Todd Rogers a Max Bazerman provedli studii, v níž byli účastníci dotazováni, zda budou souhlasit se zapsáním do plánu spoření, který automaticky uloží dvě procenta z jejich výplaty na spořícím účtu.

Téměř každý účastník souhlasil, že úspora peněz je dobrý nápad, ale chovali se pak jinak:

Jedna verze otázky uložila účastníkům, aby se zapsali do plánu spoření co nejdříve. Zde ale jen 30 procent lidí uvedlo, že souhlasí se zápisem.

V další verzi otázky byli účastníci požádáni, aby se zapsali do plánu spoření ve vzdálené budoucnosti (rok od daného dne). V tomto scénáři 77 procent lidí uvedlo, že souhlasí.

Proč se tak chovali?

Tento malý experiment nám může říci hodně o tom, proč odkládáme chování, o kterém víme, že bychom ho měli dělat.

Máme tendenci příliš mnoho se starat o svou současnou existenci a málo o naši budoucnost. V současnosti se nám líbí okamžité výhody, zejména pokud nevíme, kolik nás to bude v budoucnosti stát.

Například sníst koblihu je okamžitý požitek, zatímco náklady na absolvování nějakého tréninku nevidíme, pokud neuběhne několik měsíců. Peníze s potěšením utratíme hned, že jsme si nenašetřili na důchod se projeví ve stáří. Využití fosilních paliv je okamžité (více energie, více tepla, více energie!), náklady na změnu klimatu nevnímáme, pokud nedojde za desetiletí k velkým škodám. Přitom je nám jasné, pokud se zamyslíme z dlouhodobé perspektivy, že bychom měli jednat hned. Radost z koblihy máme teď, nadváha bude z čas následovat.

Behaviorální ekonomové se odvolávají na pojem „časová nesoudržnost, inkonsistence“. Když se zamyslíme nad budoucností, chceme dělat rozhodnutí, která povedou k dlouhodobým výhodám. Úvahy o dnešku vedou ke krátkodobým výhodám.  Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Jenže je to často naopak.

Co s tím? Chcete-li překonat prokletí a lépe si zvolit dlouhodobější rozhodnutí, musíte najít způsob, jak sladit své současné jednání s nejlepším zájmem ohledně budoucnosti.

Máte tři hlavní možnosti:

Zvyšte okamžitou odměnu dlouhodobého chování.

Zvyšte náklady okamžitého odkladu.

Odstraňte spouštěče prokrastinace ze svého okolí.

Bod jedna. Zvyšte okamžitou odměnu dlouhodobého chování. Důvodem, proč odkládáme, je to, že naše mysl chce okamžitý prospěch. Pokud můžete nalézt způsob, jak zvýšit přínos dobrých dlouhodobých voleb, okamžitě je snadnější se vyhnout otálení. Jedním ze způsobů, jak to udělat, je jednoduše představit si výhody, kterých v budoucnosti dosáhnete. Třeba proč je důležité ušetřit peníze dnes.

Bod dva. Zvyšte náklady okamžitě. Existuje mnoho způsobů, jak vás donutit, abyste zaplatili náklady za prokrastinaci spíše dříve než později. Například pokud cvičíte sám, vynechat příští týden cvičení nebude mít žádný vliv na váš život. Vaše zdraví se okamžitě nezhorší. Náklady na zanedbání cvičení jsou citelné až po týdnech a měsících lenosti. Pokud se na cvičení domluvíte s přítelem, náklady na vynechání budou citelnější. (Vynecháte jeden trénink a budete vypadat jako trouba.)

Jsou i další způsoby, jak si ztížit odkládání:

Nastavte si veřejný deadline pro své chování. („Každé pondělí zveřejním nový článek.“)

Vsaďte se ohledně vašeho chování. (Za každý trénink, který vynechám, zaplatím příteli stovku.)

Potrestejte se fyzicky za své chování. (Za každé jídlo, po kterém nechám neumyté nádobí ve dřezu, musím udělat 25 dřepů.)

Bod tři. Odeberte ze svého prostředí spouštěče prokrastinace. Nejmocnějším způsobem, jak změnit své chování, je změnit prostředí. Je celkem jasné, proč tomu tak je. V normální situaci byste se možná rozhodli jíst raději sušenky než zeleninu. Ale co když ve vaší blízkosti sušenky prostě nebudou? Je mnohem jednodušší udělat správnou volbu, pokud jste obklopeni lepšími možnostmi volby. Horší možnosti prostě odstraňte a vznikne vám prostor, který bude mít lepší „architekturu výběru“.

Jan Jandourek