Loni vzbudilo jistou pozornost, když prezidentský kandidát Donald Trump řekl, že by si dovedl představit opětné zavedení praktiky waterboardingu při výsleších lidí podezřelých z terorismu. Metoda je obhájci lidských práv odmítána a ti, kteří ji pokusně podstoupili, říkají, že je skutečně děsná. Dobrovolně vydrželi jen několik vteřin. Jako argument pro její použití její stoupenci uvádí, že když jde o životy nevinných lidí, nějak se pravda ze zloduchů dostat musí. Je to ale skutečně tak jednoduché?

Na svých stránkách Michael Shermer zmiňuje knihu Daniela P. Mannixe, která se zabývá evropským honem na čarodějnice. Říká se tam, že vévoda z Braunschweigu v Německu pozval dva jezuitské učence, aby dohlíželi na inkviziční použití mučení, které se používalo pro získání informací od obviněných čarodějnic. „Inkvizitoři dělají svou povinnost. Zatýkají pouze lidi, kteří byli usvědčeni svědectvím jiných čarodějnic,“ konstatovali tehdy jezuité. Vévoda byl skeptický. Měl dojem, že lidé řeknou cokoliv, aby zastavili působení bolesti. Pozval jezuity, aby šli s ním do místního žaláře, aby sledovali ženu, která byla natažena na skřipci.

„Ženo, jsi usvědčená čarodějka,“ začal. „Mám podezření, že tito dva muži jsou čarodějníci. Co říkáš?“ Pak popravčí pootočil kolem. Jezuité nemohli uvěřit tomu, co slyšeli dál.

„Ne, ne!“ zasténala žena. „Máš úplně pravdu. Často jsem je viděla na sabatu. Mohou se proměnit v kozy, vlky a jiná zvířata …. Několik čarodějnic s nimi mělo děti. Jedna žena dokonce měla osm dětí, které tito muži zplodili. Děti měly hlavy jako ropuchy a nohy jako pavouci.“

Pak se vévoda otočil na jezuity a zeptal se jich, jestli je má mučit, dokud se nepřiznají.

Jeden z těchto jezuitů byl Friedrich Spee, který zareagoval na tento experiment o psychologii mučení a v roce 1631 vydal knihu nazvanou Cautio Criminalis, která hrála roli při ukončení čarodějnické mánie a prokazovala, proč mučení jako nástroj získat užitečné informace nefunguje. Proto je – krom toho, že je nehumánní – zakázáno i ve všech západních zemích, včetně USA, jejichž osmý dodatek k Ústavě zakazuje „kruté a neobvyklé tresty“.

Přesto, ptá se Shermer, co kdyby v nějakém velkém městě mělo dojít k odpálení časované bomby a my máme teroristu, který ví, kde ta bomba je? Nebylo by morální ho mučit, abychom získal informace? Šlo by přece o záchranu mnoha lidí, nebo ne? Říkejme tomu Jack Bauerova teorie mučení. V televizním seriálu „24“ vystupuje postava vyšetřovatele Bauera, který bojuje proti terorismu a jeho filozofií je, že „cíl ospravedlňuje prostředky“. Ve většině takových scénářů Bauer (a my jako publikum) víme, že má ve svých rukou teroristu, který má přesné informace o tom, kde a kdy nastane další útok, a že tím, že způsobí správnou míru bolesti, získá správné informace včas.

Je to ovšem hollywoodská fantazie. Ve skutečnosti zadržená osoba může, nebo nemusí být teroristou, může, nebo nemusí mít přesné informace o teroristickém útoku a může, nebo nemusí používat užitečnou inteligenci, zejména pokud bude motivem výpovědi ukončit mučení.

Z roku 2014 pochází studie vydaná v časopise Applied Cognitive Psychology a má název “The Who, What, and Why of Human Intelligence Gathering”. Zkoumala 152 vyšetřovatelů a zjistila, že techniky založené na navození „raportu“, tedy stavu bližší komunikace, byly využívány nejčastěji a byly vnímány jako nejefektivnější bez ohledu na kontext a zamýšlený výsledek. Obzvláště ve srovnání s konfrontačními technikami.

Další studie z roku 2014 ve stejném časopise zjistila, že při zkoumání 64 velmi důležitých zadržovaných osob zjistila, že zadržené osoby s větší pravděpodobností odhalily smysluplné informace během rozhovoru, když byly použity psychologické vztahové techniky.

Nakonec je tu vyčerpávající zpráva Výboru pro senátu pro zpravodajskou službu, která analyzovala milióny vnitřních dokumentů CIA týkajících se mučení osob podezřelých z terorismu a dospěla k závěru, že „využívání rozšířených vyšetřovacích technik CIA nebylo efektivním prostředkem získávání informací nebo získávání spolupráce zadržených“. Zadržení podávali informace, které neměly zpravodajskou hodnotu.

Prostě se v praxi ukazuje, že mučení nefunguje.

Jan Jandourek