První veřejné požadavky na zrovnoprávnění homosexuálů ve společnosti se začaly objevovat již v druhé polovině 19. století, na jehož konci byla také založena v Německu první organizace na ochranu práv homosexuálů. Výrazněji se gay a lesbická komunita začala ale výrazněji emancipovat až po druhé světové válce. Jedním z milníků v historii komunity bylo vyjmutí homosexuality z mezinárodní klasifikace nemocí Světovou zdravotnickou organizací (WHO) před 25 lety, 17. května 1992.

Pohled na erotickou náklonnost ke stejnému pohlaví doznal v průběhu dějin prudkých změn. Ve starověké Mezopotámii byla homosexualita považována za běžnou záležitost a ve velkých chrámech existovaly zvláštní nevěstince s mužskými prostituty. Doslova rovnoprávnosti s heterosexuály dosáhly homosexuálové v antickém Řecku, kde bývalo zvykem, že starší vlivní muži udržovali poměr s mladíky z urozených rodin.

S příchodem křesťanství se však názor na homosexualitu v Evropě zcela změnil. Byla považována za hřích, který církevní i světské soudy trestaly obyčejně smrtí. Obdivovatelé stejného pohlaví byli označeni za původce přírodních pohrom a zodpovědnost jim byla přičítána za řadu různých neštěstí.

Jisté uvolnění poměrů ve vnímání homosexuality nastalo s příchodem Velké francouzské revoluce. Francie za císaře Napoleona I. jako první země dekriminalizovala dobrovolné homosexuální chování dospělých osob. Další významný posun přišel v druhé polovině 19. století, kdy homosexualita začala být v lékařských kruzích vnímána spíše jako porucha zdraví či získaná nemoc než zvrhlá záliba či naučená zvrácenost.

Ještě v období mezi světovými válkami byli homosexuálové ve většině evropských zemích posíláni do vězení, v nacistickém Německu byli dokonce umísťováni do koncentračních táborů a na oděvu museli nosit růžové trojúhelníky. Ve vězení skončilo podle odhadů asi 50.000 německých homosexuálů, počet těch, kteří skončili v koncentračních táborech, se odhaduje na 5000 až 15.000. Více než polovina z nich podle německého profesora Rüdigera Lautmanna zahynula.

Gay a lesbická komunita se začala výrazněji emancipovat až po druhé světové válce. Milníkem se stala brutální policejní razie z 28. června 1969 v newyorském podniku Stonewall Inn vyhledávaném homosexuály. Po zásahu, který vyvolal vlnu protestů, následovalo založení prvních organizací a novin na podporu práv sexuálních menšin. Na připomínku této události se v New Yorku, Los Angeles a Chicagu o rok později konaly první průvody gayů a leseb a byla tak založena tradice gay pride.

Aktivní americká komunita zanedlouho dosáhla vyškrtnutí homosexuality ze seznamu duševních poruch u Americké psychiatrické společnosti (1973). Chorobou přestala být až o téměř 20 let později, když byla vyjmuta ze seznamu mezinárodní klasifikace nemocí WHO s účinností od 1. ledna 1993.

Dalším důležitým krokem na poli uznání homosexuality byla její dekriminalizace, která odstartovala v šedesátých letech. Československo bylo jednou z prvních zemí, které zrušily trestnost homosexuálních pohlavních styků (1961) mezi dospělými, i když s jistými výjimkami. Teprve později podniklo obdobné kroky například Německo, Rakousko nebo Anglie.

Novinkou už nejsou ani civilní sňatky osob stejného pohlaví. Průkopníky v liberálním vztahu k čtyřprocentní menšině se stali Dánové, kteří v roce 1989 jako první uzákonili registrované partnerství osob stejného pohlaví. A v roce 2001 Nizozemsko jako první stát umožnilo sňatky homosexuálních párů. Celkem umožňuje registrované partnerství či sňatky homosexuálních párů necelé třicítka zemí Evropy. V České republice vstoupil zákon o registrovaném partnerství v platnost 1. července 2006.