Čína poprvé vytěžila plyn z látky podobné ledu, která se nachází pod jihočínským mořem a může být považována za klíč k budoucímu globálnímu zásobování energií. Čínské úřady označily úspěch za významný průlom.

Metan hydráty, nazývané také „hořlavý led“, mají v sobě velké zásoby zemního plynu. Mnoho zemí, včetně USA a Japonska, pracuje na tom, jak by mohly využít těchto rezerv, ale těžba je extrémně obtížná.

Co je to „hořlavý led“? Lákavý pojem popisuje zmrazenou směs vody a plynu.

„Vypadá to jako ledové krystaly, ale pokud se přiblížíte na molekulární úroveň, uvidíte, že molekuly metanu jsou v klecích molekuly vody,“ řekl pro BBC profesor Praveen Linga z oddělení chemického a biomolekulárního inženýrství na národní univerzitě v Singapuru.

Látky známé oficiálně známé jako metanové klatráty nebo hydráty, jsou vytvářeny za velmi nízkých teplot a za vysokého tlaku. Můžeme je nalézt v sedimentech pod oceánským dnem i pod pevninou na zemi.

I přes nízkou teplotu jsou tyto hydráty hořlavé. Pokud u nich podržíte zapalovač, zapálí se plyn obsažený v ledu. Proto jsou také známé jako „ohnivý led“ nebo „hořlavý led“.

Snížením tlaku nebo zvýšením teploty se hydráty rozkládají na vodu a metan – hodně metanu. Jeden kubický metr směsi uvolňuje asi 160 kubických metrů plynu, což z něj činí vysoce energeticky náročné palivo.

Jak uvádí server scienceworld.cz: „Odhady toho, kolik hydrátu metanu na Zemi vlastně je, se různí, ale nejčastěji se operuje s hodnotami mezi 3-5 x 10 na 13 metrů krychlových. To je, přepočteno na energetickou hodnotu, několikanásobek existujících i již vytěžených zásob všech ostatních fosilních paliv.

Metan získaný z hydrátu by se mohl používat přímo jako palivo (hlavně v tepelných elektrárnách, samozřejmě ale i jako pohon automobilů). Ropa dnes slouží též jako zdroj pro chemické syntézy celé řady látek, zejména polymerů. Lze říct, že spalovat ji je vlastně dosti barbarský způsob zpracování. Nabízí se tedy scénář, podle něhož by se ropa používala nadále jen v chemické výrobě a její energetickou roli by převzal metan; i ten ale může sloužit jako surovina pro další syntézy.“

Základním problémem však je, že těžba plynu je velmi obtížná a spotřebovává hodně energie.

Metan hydráty byly objeveny na severu Ruska v 60. letech minulého století, ale výzkumy ohledně toho, jak z mořských sedimentů získat plyn, začaly v posledních deseti až patnácti letech.

Jako země bez jakýchkoli přírodních zdrojů energie je Japonsko v tomto oboru průkopníkem. Dalšími vůdčími zeměmi jsou Indie nebo Jižní Korea, které také nemají své vlastní zásoby ropy. USA a Kanada jsou také aktivní a zaměřují se na hydráty pod permafrosty na dalekém severu Aljašky a Kanady.

Methan hydráty mají potenciál být revolučním zdrojem energie, který by mohl být klíčem k budoucím energetickým potřebám – pravděpodobně posledním velkým zdrojem uhlíkového paliva.

Rozsáhlé nánosy existují v podstatě pod všemi oceány po celém světě, zejména na okraji kontinentálních plošin. Země se pokoušejí najít způsob, jak zajistit, že těžba bude bezpečná a zisková.

Čína popisuje své nejnovější výsledky jako průlom a profesor Linga souhlasí. „V porovnání s výsledky, které jsme viděli u japonského výzkumu, se čínským vědcům podařilo získat mnohem více plynu.“ Je to významný krok k tomu, aby plynová extrakce z hydrátů metanu byla životaschopná.

Předpokládá se, že v hydrátech methanu je až desetinásobek množství plynu než v břidlici. „A to je podle konzervativních odhadů,“ říká Linga. Realistické komerční využití se dá ale čekat někdy kolem roku 2025.

Mezi Čínou, Vietnamem a Filipínami v posledních letech vznikl spor o svrchovanost nad Jihočínským mořem a tedy i na právo na přírodní zdroje pod jeho povrchem. Nové zdroje energie by tak mohly vést, stejně jako tomu bývalo u uhlí a ropy a pitné vody, zdrojem konfliktů.

Jakékoli využití těchto rezerv také musí být provedeno s maximální péčí kvůli životnímu prostředí. Potenciální hrozbou je, že metan může uniknout, což by mělo vážné důsledky pro globální oteplování. Je to plyn, který má mnohem vyšší potenciál ovlivňovat změnu klimatu než oxid uhličitý. Jde tedy o to, abychom získali plyn a ten nám pak nesmí uniknout.

(Podle materiálu BBC.)

Jan Jandourek