Některá místa jsou známá tím, že se tam podle mnoha svědectví můžeme setkat se stíny zemřelých. Jedním z nich je proslulé sanatorium Waverly Hills v americkém státě Kentucky. Opravdu je tu jakási brána mezi světem živých a mrtvých, nebo stačí fantazii už sama ponurá historie této budovy?

Sanatorium Waverly Hills bylo místem, kde se lidé léčili z nemoci zvané „bílý mor“ – z tuberkulózy. Říkalo se jí tak kvůli bledosti pacientů a smutnému faktu, že to bývala většinou nemoc smrtelná. Proslulost ale ústav nezískal svou péčí o pacienty, ale kvůli podivným jevům, které se tu odehrávají. Jako by se ti, kdo tu pobývali, na toto místo stále vraceli.

Zařízení bylo postaveno v roce 1910 a dodnes stojící monumentální budova připomínající moderní hrad v roce 1926. Bylo to velkolepé místo. Všechno jídlo pro pacienty i personál se pěstovalo na místě. „Pacienti se rozptylovali hrou v karty a pořádaly se tu párty,“ popisuje místo americký spisovatel a znalec tajemných míst amerického Jihu Pat Fitzhugh.

Poslední pacient opustil zdejší zdi v roce 1960. Ale je to pravda? Polovina nemocných zemřela do tří až pěti let od diagnostikování choroby. Do roku 1946 nebyla účinná léčba známá a pro tisíce lidí bylo Waverly Hills poslední zastávkou jejich života.

Podle vyprávění řady svědků se tu odehrávají podivné události. Téměř v každé části budovy je někdy cítit intenzivní přítomnost někdejších obyvatel a příchozí mají zážitek zjevení stínových bytostí. V budově byla velká chodba uzpůsobená jako veranda, kde bývala lůžka s nemocnými. Lékaři věřili, že čerstvý vzduch působí léčivě. V pokojích za tímto soláriem pobývali nejtěžší pacienti. Podle svědků se z prázdných pokojů ozývá kašlání a sténání, někdy se objeví postava oblečená do tehdejšího nemocničního oblečení.

Většina těchto jevů se odehrává ve třetím a čtvrtém poschodí, kde se léčily děti. Jejich zjevení nejsou svědky považována za nebezpečná. Hrají si postavy spíše na schovávanou? Prý to tak působí, popisuje to Pat Fitzhugh.

Nejaktivnější, pokud jde o podivné události, je páté poschodí, kde dvě ošetřovatelky prý spáchaly sebevraždu. Ta první vyskočila v roce 1928 z okna místnosti 502. Od té doby mnozí lidé cítí po vstupu do pokoje drastický pokles teploty, který průzkumníci paranormálních jevů údajně ověřili měřením. Někteří návštěvníci cítí při pobytu v pokoji dotek ruky na zádech. Někdy lidé byli uchopeni neznámou silou a vrženi napříč místností.

Dalším obětí pokoje 502 byla ošetřovatelka, která se tu oběsila počátkem třicátých let. Někteří lidé viděli její postavu, jak se vznáší ve vchodových dveřích do místnosti, jako by ji střežila, aby tam někdo další nespáchal sebevraždu.

Na fotografiích z místa někdejšího operačního sálu bývají často malá světélka. Podle některých průzkumníků jsou to prostě zrníčka prachu, zatímco podle jiných představují duchovní energie, které zde zůstaly po těch, kteří nepřežili riskantní procedury. Podivným jevem této části objektu je vůně skořice a pečiva, kterou je možno cítit za rozednění. U oddělení pro duševně nemocné se zase objevuje postava staré ženy s bílými vlasy, která čeká až si pro ni přijde rodina. Ta však stále nepřichází…

Jenže jak bychom mohli vnímat události staré desítky let? Někteří výzkumníci říkají, že existuje jakýsi závoj mezi dimenzemi v čase a ten je na některých místech tenčí. Proto se může stát, že v té samé budově jsou dvě skupiny lidí, každá ale existující v jiné době.

Nepřispěla ale k pověstem o přítomnosti zemřelých i sama tísnivá atmosféra místa? Americký psycholog Bob Curran připomíná, že v budově byl takzvaný „tunel smrti“, cesta, která vedla z prvního patra až k východu. Sloužila personálu k přemísťování dodávek materiálu. Když vrcholila úmrtí během epidemie, byla tudy diskrétně odvážena těla zemřelých, aby to nepůsobilo tísnivě na ostatní. Říkalo se však také, že tudy tajně odvážejí mrtvoly lidí, kteří nepřežili ilegální lékařské experimenty.

Můžeme skutečně všechno, co se v budově zaniklého sanatoria děje, vysvětlit snadno pomocí našeho dnešního poznání?

Cory Mayle-George píše na serveru waverlyhillslouisville.wordpress.com“

Psychologický aspekt podvodu je v tom, že je zaměřen hlavně na vytváření pocitu paranormální aktivity. Psychologický podvod začíná, když návštěvníci uvažují o návštěvě sanatoria; Webová stránka má v úmyslu naznačit, že existují duchové a návštěvníkům dává „důkazy“. Záměrem je poskytnout a vysvětlit „chování dané vírou a touhou “ těm, kteří nevěří v paranormální aktivity. … Falešná reklama, že tam opravdu existují „duchové“, lidi přitahuje.“ Návštěvníci mají předem pocit, že se tam vyskytují paranormální aktivity a že nesprávně interpretovali realitu. Tento typ reklamy je vytvořen výhradně s úmyslem vnést nejistotu do myšlení lidí, kteří nevěří v existenci nadpřirozených aktivit.

Není nic, co by se nedalo vysvětlit normálním způsobem. Fotografie duchů připomínají jednoduchou techniku dvojí expozice na ten samý film. Historky o tom, jak se v budově samy otvírají a zavírají dveře se dají vysvětlit tím, že stará budova se pohybuje, byť je postavena na rovné půdě. Jak stárne, mění se její konstrukce, základy se mírně naklonily. To spolu s vanoucími větry může působit tento efekt. Čtvrté patro budovy není uzavřeno proto, že tam nejvíc straší, ale protože je v nejhorším stavu a není bezpečné. Trubka, na které se měla oběsit ošetřovatelka, byla do budovy instalována až při zavádění rozvodů o mnoho let později. Tajemné zvuky se dají vysvětlit ptáky a netopýry, kteří pronikají do budovy různými otvory.

Když je mysl člověka předem připravena, bude si běžné jevy interpretovat jinak, než by činila bez parapsychologické (marketingové) masáže. A jak víme, lidé se někdy bojí rádi, když jim nic nehrozí.

Jan Jandourek