Sto let se tu vyráběla normální auta, ale pak se to jednoho dne stalo. Někdo pustil do světa sériové auto, které vypadalo jako designérská studie. Nevím kterou kreací to přesně začalo, ale dnes už je jich na trhu řada. Pojďme si je připomenout.

Toyota C-HR

Nejnovější přírůstek mezi auta, která vypadají spíš jako koncepty, se začal prodávat na konci loňského roku. Vzhled Toyoty C-HR se prý inspiroval diamantem, což dává najevo nejen zvenku, ale také v interiéru, který je plný malých kosočtverců. Kompaktní SUV se v Evropě prodává s malým benzinovým motorem nebo s hybridním motorem z Priusu, takže zrovna rychle nejede, ale zato si drží slušnou spotřebu. Na městské auto dobrá zpráva.

Čerstvý test Toyoty C-HR Hybrid čtěte zde.

Range Rover Evoque Convertible

První SUV bez střechy, které v moderní době přišlo na trh, byl nejspíš Nissan Murano Crosscabriolet. Nás ale zaujal kabriolet vzešlý z jiného SUV, malého Range Roveru Evoque. Cabrio přišlo na trh v roce 2015. Vychází ze třídveřové verze Evoque Coupé, má čtyři sedačky, plátěnou střechu a nejsilnější dvoulitr má 240 koní. Evoque Convertible je ztělesněním něčeho úplně zbytečného. A to se nám líbí.

Volkswagen XL1

Je to vůbec sériové auto? Volkswagen ho od roku 2014 zatím vyrobil jen část z celkově plánovaných 250 kusů, ale koupit si ho můžete. Němci si XL1 postavili jako technické cvičení, když si dali za cíl vyrobit auto se spotřebou 1 litr na 100 km. Proto je maličký, kvůli aerodynamice nemá ani zpětná zrcátka (místo toho má kamery). Váží jen 795 kg. Pohon je hybridní, naftový dvouválec 0,8 litru s výkonem 48 koní doplňuje elektromotor se silou 27 koní a čistě na elektřinu ujede 50 km. Oficiální spotřeba zní 0,9 l/100 km a emise CO2 jen 21 g na kilometr — ale otázka je, jestli to Volkswagenu můžeme věřit. Dieselgate vypukl krátce po tom, co tahle čísla naměřili.

Citroen C4 Cactus

Další malý crossover určený do města pochází z Francie, prodává se od roku 2014. Přestože se chlubí oplastovaným vzhledem který přímo vybízí vyrazit s ním do terénu, asi vás nepřekvapí, že nabízí jen pohon předních kol. Oplastování na boku má zabránit, aby vám někdo před nákupním centrem omlátil dveře. Praktická funkce hodná auta v postmoderní době.

BMW i3

Pětidveřové městské auto je prvním sériovým autem na elektřinu, které mnichovská automobilka začala prodávat, na trh přišlo v roce 2013. Design vypadá divně, i3 má ale náhon na zadní kola, slušnou akceleraci (0-100 za 7 sekund) a výborně se s ním jezdí. Postupem času se zvyšuje i jeho dojezd, dnes už se prodávají verze s radiusem kolem 300 km a v nabídce je také “prodlužovač dojezdu” REX, což není nic jiného, než malá elektrocentrála na benzín, která dokáže průběžně dobíjet akumulátory. BMW každopádně s elektrickou divizí “i” do budoucna počítá a má s ní velké plány.

Několik kusů i3 v současnosti zkouší také česká policie.

Nissan Juke

Nissan představil Juke v roce 2010 a svým vzhledem s dlouhými a vyčuhujícími předními světly okamžitě zaujal. Objednávky v Japonsku za první měsíc desetinásobně předčily očekávání a špatně si nevedl ani v Evropě. Tímhle autem vlastně Nissan odstartoval éru odvážně tvarovaných malých crossoverů do města a navzdory vší novější konkurenci i už zastarávající platformě se vyrábí dodnes.

DS 3

Dnes už je DS samostatná značka inspirovaná legendárním autem z roku 1955, s nímž létal i Fantomas. Ale když se její nejmenší auto v roce 2009 představilo, bylo to ještě pod značkou Citroën. DS 3 byla od začátku hlavně autem pro mladé, chtěla je oslovit nápaditým designem a lákala na obrovskou nabídku různých dekorů a barev laků, aby si každý mohl sestavit auto přesně na mírů svým estetickým požadavkům. Vedle malé DS 3 nabízí značka ještě větší modely 4 a 5 s neméně excentrickým vzhledem.

Honda Civic

Honda Civic přišla v roce 2005 ve své evropské verzi s odvážným designem s prosklenou přední maskou v celé šířce (americká a asijská verze vypadala jinak). Futuristický design se promítl i do interiéru. Civic si proto vysloužil řadu přezdívek, nejčastěji UFO. Přesto to bylo dobré a poměrně rozšířené auto, nabízelo se jako třídveřový a pětidveřový hatchback a ostrá verze Type R byla ikonou mezi hothatchi v nižší střední třídě. Osmý Civic se prodával do roku 2011, v experimentech  ale Honda pokračuje dál a i když desátá generace je úplně jiná, pořád má hodně členité tvary, hlavně v zadních partiích.

Test Hondy Civic desáté generace zde.

SsangYong Rodius

Ruku na srdce, všechna auta téhle korejské automobilky vypadají divně. Byl by to těžký úkol, kdybychom měli vybrat ten nejošklivější z nich, ale nakonec bychom zřejmě zvolili model Rodius první generace (2005-2013). Pod kapotou byl licencovaný benzinový šestiválec od Mercedesu nebo naftový pětiválec common-rail a nabízel se v různých konfiguracích 7, 9 a prý až 11 sedaček. SsangYong prodával Rodius hlavně v Asii a Tichomoří, pár se jich ale dostalo i k nám a svým vzezřením, údajně inspirovaným luxusními jachtami, nás budilo ze snů.

Smart Roadster

Smart Roadster se vyráběl v letech 2003 – 2006, v době, kdy Smart po úspěchu modelu Fortwo usiloval o rozšíření své nabídky i do dalších kategorií. Měl dvě sedačky, délku jen 3,4 metru a prodával se ve dvou variantách Roadster a Roadster Coupé. Uprostřed mezi nápravami měl malý 0,7 litrový tříválec a automatickou převodovku. O malinký sporťáček ale nebyl příliš zájem, pro Smart to znamenalo ekonomický neúspěch a produkci po krátkých třech letech ukončil.

Lancia Thesis

Lancia Thesis byl sedan vyšší střední třídy v letech 2002 – 2009. Byl postaven na vlastní platformě se solidní délkou skoro 4,9 metru, v nabídce bylo několik motorů včetně šestiválců, manuální převodovka i automat a slušná výbava. Thesis se ale u zákazníků nesetkal s velkým zájmem, především kvůli zvláštnímu designu předních i zadních světel.

Renault Avantime

Tenkrát to byla zvláštní doba, kdy si v Renaultu z nějakého důvodu mysleli, že kreslí budoucnost. Designér Patrick Le Quément předvedl zajímavé kreace u modelů Mégane i Vel Satis. Ale Avantime, to byl jeho vrcholný kousek. Auto vzhledu i velikosti MPV mělo pouhou dvojíci dveří a úplně chyběl B-sloupek, koncová světla ozvláštnil ještě plastový trojúhelník a výrazně zahnuté zadní okno šlo do svislé polohy. Tahle odvážná kreace se prodávala jen dva roky (2001-2003) a vyrobilo se jí pouhých 8.557 kusů. Divíte se?

Fiat Multipla

Multipla, pravidelný vítěz anket o nejošklivější auto na světě. Těžko říct kde vzali Italové v roce 1998 odvahu, když předstoupili před zákazníky a s vážnou tváří jim nabídli tenhle design. Jízdně nebyla Multipla špatná a bylo v ní plno místa, jako jedno ze dvou osobních aut na trhu navíc nabízela tři sedačky vpředu, takže se do ní vešlo 6 lidí. Ale ten design, ten byl opravdu zvláštní. Mluvilo se o něm tolik, že při faceliftu v roce 2004 jí designéři raději dali normální světla a udělali z ní obyčejné auto. Multipla se pak prodávala až do roku 2010.

Martin Jedlička
Martin Jedlička
Další články autora