Podle demografického rozložení se přibližně 95 procent populace identifikuje jako heterosexuální a nevybrali si tuto sexuální orientaci, stejně jako si ji nevybírají gayové a lesby. Objevují se ale názory odborníků, které vrozenost sexuální orientace zpochybňují. Takovým případem se na serveru Scientific American zabývá americký historik vědy Michael Shermer.

Zmiňuje studii publikovanou v The New Atlantis od autorů Lawrence S. Mayera a Paula R. McHugha nazvanou Sexualita a gender. Autoři v ní tvrdí, že vědecké poznání v této oblasti je nedořešené a že neexistuje žádný vědecký důkaz pro názor, že sexuální orientace vrozená. Tímto způsobem se to říkalo až do devadesátých let minulého století, kdy vzplály boje o gender.

Co se to najednou děje? Jedna stopa ke spoluvydavateli časopisu, kterým je The Ethics and Public Policy Centre, což je instituce, která se věnuje aplikování židovsko-křesťanské morální tradice v oblasti politiky. To už jsme mimo oblast vědy.

Vědci z EPPC chtějí „důsledně obhajovat a prosazovat zásady základních principu našeho národa – respekt pro vrozenou důstojnost lidské osoby individuální svobodu a odpovědnost, spravedlnost, vládu zákona a omezené moci“.

„Neměly by se tyto principy vztahovat na všechny bez ohledu na to, zda je jejich sexuální orientace biologický určená?“ ptá se Michael Shermer. Tak je tomu ve většině západních zemí ale v židovsko-křesťanské Americe se argumentuje pomocí Bible, která říká, že homosexualita je hřích (v knize Leviticus 20. 13: „Kdokoli by obcoval s mužem jako se ženou, oba spáchali ohavnost. Musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně!“).

Pokud by sexuální orientace měla silnou biologickou složku, pak by gayové a lesby nemohli být morálně zavržitelní za své hříšné cesty. Pokud je to volba, pak je možné je rehabilitovat a napravit prostřednictvím konverzní terapie a odpustit jim, neboť jak se říká, je třeba milovat hříšníka a nenávidět hřích. To je často citovaný výrok.

Kazatel Jimmy Swaggart k tomu logicky napsal, že když  je pravda, že semeno prvotního hříchu je přítomno v každém typu úchylky, zvrácenosti a špatnosti, homosexuál nemůže tvrdit, že se takto narodil více, než to může tvrdit opilec, gambler nebo vrah.

Autoři v New Atlantis tak přísní a bigotní nejsou. Podle genetika Deana Hamera, který působil na National Institute of Health, je to ale selektivní a zastaralá sbírka odkazů a argumentů směřujících spíše ke zmatení lidí než k pochopení sexuální orientace a genderové identity. Mayer a McHugh třeba tvrdí, že že koncept sexuální orientace je nejednoznačný a že neexistují žádné dohodnuté definice pro účely empirického výzkumu. Americká Psychologická asociace definuje sexuální orientaci jako „trvalý vzor emoční, romantické nebo sexuální přitažlivosti pro muže a ženy. Jak ukazuje Hamer, sexuální orientace je mnohem méně dvojznačná než osobnostní rysy, jako je například sebeocenění a vřelost, které vědci studují bez náboženského a politického vymezení a důsledků.

Mayer a McHugh také odkazují pouze na šest studií z recenzované literatury za posledních 16 let, které používají správné metody pravděpodobnostního výběru a to právě ty s nejnižším hodnocením genetického vlivu z celého souboru. Navíc celý článek je zpochybněn metaanalýzou psychologa Michaela Baileyho a jeho kolegů z Northwestern University, která vyšla v září v recenzovaném časopise Psychological Science in the Public Interest. Ukazuje, že existuje mnohem více důkazů pro mimospolečenské příčiny sociální orientace než pro sociální příčiny. Důkazy zahrnují i mírněné genetické vlivy v dobře zdokumentovaných studiích dvojčat, značný význam pořadí při narození mužů – sourozenců a zjištění, že když malí chlapci jsou chirurgicky a sociálně změněni na dívky, jejich sexuální orientace se nemění. To znamená, že zůstávají sexuálně přitahováni k mužům.

Naopak důkazy pro sociální příčiny homosexuality, jako je „nábor“ od dospělých homosexuálů, vzory neuspořádaného rodičovství nebo vliv homosexuálních rodičů, jsou obecně slabé a zkreslené četnými matoucími faktory.

Problém s každou oblasti výzkumu, která se protíná s náboženstvím nebo politikou, je v tom, že může trpět motivací výzkumníků a předpojatostí. Tam, kde koncepce předem určují vnímání a ideologie deformuje fakta, věda trpí, uzavírá Michael Shermer.

Jan Jandourek